Švýcarský stroj na neobvyklé povětrnostní jevy, dánské panenství, nizozemské mýdlo z liposukce nebo český tábor pro mimozemské uprchlíky jsou jen ukázka z programu čtrnáctého Pražského Quadriennale. Do šestnáctého července se tato přehlídka scénografie a divadelního prostoru pokouší zaujmout návštěvníky více než šesti stovkami performancí, workshopů a přednášek a expozicemi z téměř osmdesátky zemí. Obsáhlý program v rozhovoru přiblížily výkonná ředitelka Pavlína Šulcová, umělecká ředitelka Markéta Faustová a kurátorka Klára Zieglerová.
Program zahrnuje tři tematické okruhy: Imaginace, Transformace a Reflexe. Proč zrovna takové rozdělení?
MF: Inspirovali jsme se Zlatou trigou, tedy hlavní cenou Pražského Quadriennale, na níž je symbolika tří různých věkových období lidského života. A tři programové okruhy je také trošku symbolizují, navíc představují i kroky scénografického procesu: nespoutanou imaginaci mladých umělců, poté transformaci, kdy se vše přetváří ve skutečnou scénografii na jevišti, a nakonec reflexi, která je pohled zpátky na celou práci, nějaká moudrost. Snažili jsme se tedy popsat proces scénografie těmito třemi okruhy zájmu a zároveň jsme ho rozdělili i generačním způsobem.
Jak se tato výchozí filozofie konkrétně v programu promítá?
PŠ: Základem jsou už od roku 1967 výstavy zemí a regionů a studentská výstava, ty se konají v Průmyslovém paláci na pražském Výstavišti. V tomto areálu máme ale i mnoho dalších projektů. Například při festivalu site-specific se na různých místech v různý čas budou konat různé performance. Dále je připraven choreografický projekt Formace nebo 36Q˚, což je technologický audiovizuální projekt. Máme také evropský projekt Emergence nebo program pro děti i program více než sto dvaceti přednášek různých odborníků.
A také výstavu Fragmenty. Můžete ji blíže představit?
KZ: Fragmenty jsou jedinečnou příležitostí zhlédnout nejstěžejnější díla nejvlivnějších světových scénografů. Požádali jsme jednotlivé země, aby vybraly jednu svoji žijící scénografickou legendu. A potom byli tito vybraní umělci požádáni, aby poskytli jediný fragment ze svého díla, ať už model, kostým, nebo jiný artefakt, a souhrnem těchto objektů je právě výstava.
Můžete uvést příklad nějakého konkrétního fragmentu?
KŠ: Pro mě osobně je unikátním předmětem malý kufřík. Byla to jediná věc, kterou si tento designér, Kustav-Agu Püüman, bral s sebou jako malý chlapec, když utíkal z Estonska. Všechno měl v tomto kufříku, který následně použil také v jedné ze svých scén.
Česko se představuje adaptačním táborem mimozemšťanů CAMPQ. Co přesně to je?
MF: CAMPQ je jedna ze sedmdesáti dvou výstav zemí a regionů. Představuje českou výstavu pod vedením Iva Kristiána Kubáka. Jedná se o zážitkovou formu scénografie, kdy návštěvník bude z Výstaviště odvezen na ostrov Štvanice. Nebude ale vědět, co přesně se bude dít. Spíše bychom lidi pozvali, ať si to vyzkouší na vlastní kůži.
Textový přepis rozhovoru byl redakčně upraven.
