Švýcarský stroj na neobvyklé povětrnostní jevy, dánské panenství, nizozemské mýdlo z liposukce nebo český tábor pro mimozemské uprchlíky jsou jen ukázka z programu čtrnáctého Pražského Quadriennale. Do šestnáctého července se tato přehlídka scénografie a divadelního prostoru pokouší zaujmout návštěvníky více než šesti stovkami performancí, workshopů a přednášek a expozicemi z téměř osmdesátky zemí. Obsáhlý program v rozhovoru přiblížily výkonná ředitelka Pavlína Šulcová, umělecká ředitelka Markéta Faustová a kurátorka Klára Zieglerová.
Co je scénografie? Mýdlo z lidského tuku i tábor pro mimozemšťany, ukazuje Pražské Quadriennale
Program zahrnuje tři tematické okruhy: Imaginace, Transformace a Reflexe. Proč zrovna takové rozdělení?
MF: Inspirovali jsme se Zlatou trigou, tedy hlavní cenou Pražského Quadriennale, na níž je symbolika tří různých věkových období lidského života. A tři programové okruhy je také trošku symbolizují, navíc představují i kroky scénografického procesu: nespoutanou imaginaci mladých umělců, poté transformaci, kdy se vše přetváří ve skutečnou scénografii na jevišti, a nakonec reflexi, která je pohled zpátky na celou práci, nějaká moudrost. Snažili jsme se tedy popsat proces scénografie těmito třemi okruhy zájmu a zároveň jsme ho rozdělili i generačním způsobem.
Jak se tato výchozí filozofie konkrétně v programu promítá?
PŠ: Základem jsou už od roku 1967 výstavy zemí a regionů a studentská výstava, ty se konají v Průmyslovém paláci na pražském Výstavišti. V tomto areálu máme ale i mnoho dalších projektů. Například při festivalu site-specific se na různých místech v různý čas budou konat různé performance. Dále je připraven choreografický projekt Formace nebo 36Q˚, což je technologický audiovizuální projekt. Máme také evropský projekt Emergence nebo program pro děti i program více než sto dvaceti přednášek různých odborníků.
A také výstavu Fragmenty. Můžete ji blíže představit?
KZ: Fragmenty jsou jedinečnou příležitostí zhlédnout nejstěžejnější díla nejvlivnějších světových scénografů. Požádali jsme jednotlivé země, aby vybraly jednu svoji žijící scénografickou legendu. A potom byli tito vybraní umělci požádáni, aby poskytli jediný fragment ze svého díla, ať už model, kostým, nebo jiný artefakt, a souhrnem těchto objektů je právě výstava.
Můžete uvést příklad nějakého konkrétního fragmentu?
KŠ: Pro mě osobně je unikátním předmětem malý kufřík. Byla to jediná věc, kterou si tento designér, Kustav-Agu Püüman, bral s sebou jako malý chlapec, když utíkal z Estonska. Všechno měl v tomto kufříku, který následně použil také v jedné ze svých scén.
Česko se představuje adaptačním táborem mimozemšťanů CAMPQ. Co přesně to je?
MF: CAMPQ je jedna ze sedmdesáti dvou výstav zemí a regionů. Představuje českou výstavu pod vedením Iva Kristiána Kubáka. Jedná se o zážitkovou formu scénografie, kdy návštěvník bude z Výstaviště odvezen na ostrov Štvanice. Nebude ale vědět, co přesně se bude dít. Spíše bychom lidi pozvali, ať si to vyzkouší na vlastní kůži.
Textový přepis rozhovoru byl redakčně upraven.
GALERIE
pq
