Bez dlouhodobého partnerského vztahu žije v Česku 29 % mužů a 20 % žen ve věku 25–39 let, není divu, že nabídka zboží pro jednočlenné domácnosti se stále rozšiřuje; více než polovina singles by ovšem radši kupovala rodinná balení. Jenže na toho pravého / tu pravou ne a ne natrefit. „Spořádané chlapy už ukořistily jiné a ty nezadané teď musí čekat, co kde odpadne,“ povzdechne si třeba napůl vážně jedna z protagonistek dokumentu Generace Singles. Na otázku proč? jednoznačná odpověď ale nejspíš neexistuje a nenabídne ji ani dokumentární film Jany Počtové.
„Nechtěla jsem sdělit nějaké velké poslání. Jen tu existuje určitý fenomén, ani ho nechci nazývat problémem, o kterém jsem se snažila podat zprávu,“ podotýká ke svému filmu dokumentaristka. Rok se setkávala se třemi muži a třemi ženami, kteří spadají do kategorie tzv. singles a kromě výše zmíněné věkové podmínky a dlouhodobé nezadanosti splňují i další dvě: ekonomickou nezávislost a samostatnou domácnost.
Podle sociologa Marcela Tomáška nelze mluvit jednoznačně o dobrovolných a nedobrovolných singles, jde o rozdělení spíše subjektivní, nicméně všech šest protagonistů o partnerský vztah stojí, žádný z nich si „nepárový“ život cíleně nevybral. Takového „echtsingla“ se Počtové najít nepodařilo. Přesto doufá, že dokument zachycuje „reprezentativní vzorek“, s nímž by se divák mohl ztotožnit.
I když nezadanost i po věku na vdavky vhodném (staří mládenci měli vždycky času víc, to už je holt tak přírodou nastavené) není nic, za co by se měl člověk svému okolí omlouvat, „hnízdění“ se od něho přeci jen pořád očekává. Tlakům, které tím vznikají, ale Počtová nevěnuje přílišnou pozornost, na rozdíl od nedávného dokumentu na podobné téma Nesvatbov Eriky Hníkové, částečně jistě i proto, že „její hrdinové“ žijí ve městě, kde anonymita chrání před dobrými sousedskými radami (zatímco „nezavrabčení“ třicátníci z Nesvatbova jsou vesničané, navíc někteří z nich ani všechny podmínky singles nesplňovali, například samostatnou domácnost).
Generace singles provází rokem života šestice lidí, přičemž rozhovory se točí převážně kolem vztahů, jejich hledání a ztrácení, odbočky k souvisejícím tématům (tikot biologických hodin, co na to rodina a okolí) jsou spíše okrajové, i když nepřehlédnutelné (například rozhovor se synem skoročtyřicátníka Jana, který se obává, aby neskončil jako jeho otec, tedy bez partnerky). Počtová také vynechala komentáře sociologů nebo psychologů.
„Byly rušící prvek,“ vysvětlila, proč se názory odborníků nakonec rozhodla do dokumentu nezařadit. „Chtěla jsem, aby si divák tu podstatu vyzobal sám. A když se nad tím víc zamyslí, tak jsou důvody jasné: jediné, co člověk dneska chce, je mít se dobře. A život ve dvou je vždycky otázka kompromisu. Společnost ho k němu ale netlačí. Zmizel ekonomický i sociální pres, člověk klidně sám přežije a nikdo na něj zas tak špatně nekouká.“
Snímek šestici singles rozhodně neukazuje jako zoufalé chudinky, které nikdo nechce, nesnesitelné egomaniaky nebo snad směšné aktéry veselých historek. Jsou to lidé samozřejmě rozdílných osudů, ale všichni poměrně inteligentní, pracovně úspěšní a schopní najít si vztahy – ovšem „kamarády s přidanou hodnotou“, nikoli životního partnera.
Žijí sice sami, ale nejsou samotáři a nutně se ani nemusí cítit víc osamělí než ti zadaní. Nejsou také žádnými pasivními čekateli v koutě, i když některé způsoby seznámení – večírek pro nezadané s rádoby vtipnými hrami typu mazání medu kolem úst (toho druhého) jazykem (svým!) – jsou za hranicí důstojnosti a dobrého vkusu.
Sami si přitom, aniž bych se chtěla pouštět do nějakých soudů jen na základě několika filmových minut z jejich života, partnerské vztahy komplikují, ač mnohdy nevědomě. Většinou nároky na druhou polovičku, z kterých nechtějí ustoupit, protože stejně jako v ostatních oblastech života i v té partnerské s přibývajícím věkem ochota ke kompromisům slábne. Odpověď na otázku „Co dělají špatně?“ to ale samozřejmě není.
Generace singles nenabízí nic objevného, o to koneckonců ani neusiluje, singles nejsou žádná novinka, od našich hranic na západ už vůbec ne. V současné generaci (plus minus) třicátníků je ale jevem, s nímž se předcházející generace kvůli jinak nastaveným společenským podmínkám příliš setkat nemohla. Počtová své protagonisty nehledala podle znaku odlišnosti, ale naopak obvyklosti. Pravděpodobně každý divák zná někoho (není-li jím dokonce on osobně), kdo je single, takže ani nemůže čekat ve filmu nějaké exoty s ještěrčím ocáskem, spíše nesenzacechtivou připomínku, že nalezení životního partnera není vůbec, ale vůbec žádná samozřejmost.
Co na to statistika:
- Ve věkové skupině 25–39 let žije jako singles 29 % mužů a 20 % žen
- Jedna třetina singles žije ve velkých městech nad 100 tisíc obyvatel
- Čtvrtina singles si život bez partnera zvolila sama, naopak tři čtvrtiny deklarují, že život jako single je pro ně důsledek různých životních událostí
- 40 % singles je spokojeno se svým životem bez partnera, 60 % singles naopak přiznává, že jim tato situace nevyhovuje
- Více než polovina singles partnera hledá, ale nemůže najít toho pravého
Generace singles - v kinech od 14. července.
