Praha - Být hodně aktivní a usmívat se je receptem na krásu, který dnes prozradila novinářům v Praze šarmantní a usměvavá italská filmová hvězda Claudia Cardinalová. Do Česka přijela pracovně, v sobotu usedne v porotě Česká Miss 2012. S podobnými soutěžemi má zkušenosti; její kariéru odstartoval titul Nejkrásnější Italka v Tunisku. Odměnou jí byl tehdy pobyt na festivalu v Benátkách, kde její krása nezůstala nepovšimnuta; kariéra pak nabrala rychlý spád.
„Zpočátku jsem hraní ve filmu odmítala. Četla jsem to pak o sobě v novinách,“ řekla herečka, která u mladých dívek preferuje kromě krásy umění komunikace, pohled a oči. Předávání emocí považuje za důležitější než krásu samotnou. Nikdy svůj věk nemusela zapírat a kosmetické úpravy těla odmítá. V mládí se považovala za ošklivou, prala se s kluky, aby jim dokázala, že je silnější. Chtěla být učitelkou a pak objevitelkou.
„To se mi díky filmu splnilo, když jsem procestovala celý svět,“ dodala s tím, že díky filmovému plátnu může prožít spoustu životů; může být princeznou, děvkou i ženou z lidu. Oblékla si červené sako od Armaniho, černý živůtek se zářivou aplikací a rudé korále.
Už v první polovině 60. let byla Cardinalová hostem karlovarského festivalu, před šesti lety převzala na pražském Febiofestu cenu Kristián za přínos světové kinematografii. Hovořila vtipně a potvrdila tak slova svého neméně slavného kolegy Richarda Burtona, že je tím nejlepším, co dala Itálie světu od vynálezu špaget. Získala Zlatého lva na festivalu v Benátkách (1993), čestného Césara (1996) i Zlatého medvěda na Berlinale (2002).
„Nikdy jsem se nevdala,“ odpověděla na dotaz, zda někdy o nějakého muže doopravdy usilovala. Hereckých partnerů - a sympatických - měla spoustu. Vybavila si pak jméno Marlona Branda, jehož byla fanynkou. Když prý za ní jednou přišel v Los Angeles na natáčení do pokoje, litovala při jeho odchodu, že příležitosti nevyužila.
Před 12 lety debutovala Cardinalová, na jejímž kontě je na 120 filmových rolí, na jevišti. V divadle Rond-Point se představila v hlavní roli italské hry z 16. století Benátčanka. Předtím však odmítla divadelní nabídky i od takového velikána, jako byl Luchino Visconti, s nímž v roce 1963 natočila nezapomenutelného Geparda. Krátce poté zářila v Itálii v jedné z rolí ve hře Luigiho Pirandella. Pak excelovala opět v Paříži, kde žije, ve hře Tennesseeho Williamse Sladké ptáče mladí.
„Divadlo je vždy velký strach, nedá se nic předělat jako při natáčení. Byla to však pro mě výborná zkušenost,“ řekla dáma, jejíž monogram „CC“ dodnes patří k symbolům světové kinematografie. S Brigittou Bardotovou byly vždy dobrými kolegyněmi. „Když jsem žila v Tunisku, česala a oblékala jsem se jako ona. Jednou při premiéře v Paříži jsme vzbudily pozornost. Brigitte se oblékla jako muž, já si vzala mini,“ vysvětlila.
Sekce K věci Dnů evropského filmu nabídne v polovině dubna v Praze romantickou tureckou komedii Italsky snadno a rychle se signorou Enricou, v níž Cardinalová ztvárnila hlavní roli. Letos se do kin dostanou tři snímky, v nichž hrála, z produkce britské, španělské a italsko-francouzské kinematografie. Během posledních deseti let hrála ve 12 filmech.
