Praha – Sedmiminutovým potleskem, a dokonce i voláním „bravo“ odměnili diváci první premiéru Čapkovy Věci Mokropulos, kterou nastudoval světově uznávaný tvůrce moderního divadla Robert Wilson s činohrou Národního divadla. Nemenší úspěch měla i druhá, nedělní premiéra. Do hlavní role nesmrtelné zpěvačky Emilie Marty obsadil Wilson Soňu Červenou, která s ním spolupracovala už dříve na zahraničních scénách. „Máme za sebou pět představení – tři veřejné generálky a dvě premiéry – a ohlasy potvrdily, že Robert Wilson a my všichni s ním jsme se vydali šťastnou cestou,“ shrnula herečka a operní pěvkyně své dosavadní dojmy.
Role Emilie Marty je Červené prý blízká – jednak i ona je operní zpěvačka, jednak ji Wilsonovo pojetí zcela vyhovuje. „Přijde do 20. století, všichni mluví o penězích a smlouvách a věčném mládí, ale ona je úplně přirozená, je nad věcí a to je na té ženě úžasné. Já jí rozumím, cítím se na to, že jsem tři sta třicet sedm let stará,“ uvedla ke své postavě. Nepochybuje, že Wilsonově pojetí Čapkovy hry porozumí i diváci.
„Wilson věděl, že Čapek je naše rodinné stříbro, ale stříbro také někdy zachází a musí se naleštit. Čapkovo stříbro po osmdesáti letech trochu zašlo a Wilson ho naleštil,“ domnívá se. Světoznámý divadelník diváky vtahuje do stylizovaného světa, plného bizardních postav, hry světel, stínů a barev na zdánlivě prázdném jevišti. Součástí scénografie je i unikátní světelná opona o rozměru 9 x 8 metrů. Přes padesát na ni umístěných světelných okruhů umožňuje rozsvěcet skupiny jednotlivých písmen.
„Jsme přesvědčeni, že přijdou lidé, mladí lidé, a Čapka s námi znovu objeví,“ říká Červená. „Kdyby psal Čapek v jiném jazyce, byl by světový. Teď opravdu světový bude.“
Z ohlasů kritiky na Věc Makropulos:
Za spíše obdiv než nadšení označil své první dojmy kritik Divadelních novin Jan Kerbr. „Herci výborně plnili to, co s nimi Robert Wilson nacvičil. Přestavení je velice efektní, byla to krásná podívaná, ale mám pocit, že Čapkův text byl poněkud potlačen,“ poznamenal Kerbr a ocenil hudbu Aleše Březiny.
Podle šéfredaktora měsíčníku Svět a divadlo Karla Krále je inscenace po čase opravdu činohrou Národního divadla, kterou se lze chlubit i v zahraničí. „Myslím, že to je krásná ukázka toho, že když se něco dělá přesně, nemusí to znamenat, že to není svobodné,“ uvedl.
„Je to pro mě velmi artistní a svým způsobem obdivuhodné divadlo, které mě ovšem nechává velmi chladnou. Dívám se spíše na to, jak je to udělané, obdivuji kázeň herců, scénografii, ale nejsem tím oslovena,“ uvedla kritička deníku Právo Radmila Hrdinová. Obává se, že jde spíše o inscenaci pro „klub přátel Wilsonova divadla“.
Vedle Červené ztvárnili další role na základě konkurzu Miroslav Donutil, Filip Rajmont, Václav Postránecký, Petr Pelzer, Pavla Beretová, Jan Bidlas, Milan Stehlík a jako host Vladimír Javorský. Ten se objevil v připsané roli „muže s hůlkou“, který v původním textu není. Na jevišti však všechno řídí, organizuje, manipuluje a komentuje. Nejbližší repríza: 3. prosince.
