Praha - Novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2011 dnes v panteonu Národního muzea získali Jaroslav Spurný, Radka Kvačková a Jan Bednář. Nositelé ocenění mají mít vlastnosti, které jsou oceňovány na Peroutkovi - naprostou bezúhonnost, vysokou mravní integritu a osobní zodpovědnost za společenské důsledky svého publicistického působení.
Jako první byl dnes oceněn investigativní novinář týdeníku respekt Jaroslav Spurný. Podle Jana Petránka, zakládajícího člena Sdružení Ferdinanda Peroutky, které ocenění uděluje, je Spurný člověk veliké osobní odvahy a rozvahy. „Ty nejdůležitější závěry dělá s klidem, o kterém jeden velký filozof řekl: udělej to, co je správné, a neohlížej se na důsledky. On je novinář, který se nebojí říkat pravdu, i když je to nebezpečné,“ řekl Petránek.
„Zatímco v 90. letech byla tahle práce víc o chození, o zdrojích, o kontaktech, tak teď je to podstatně víc o tom vyrovnat se s horou dokumentů. Lidé, podle mého názoru, už skutečně nechtějí jen číst kdo, co ukradl, kdo, koho podvedl, kdo, co defraudoval, ale chtějí vědět, proč to funguje. Kdo za to může,“ komentoval svoji práci i ocenění Spurný.
Jaroslav Spurný se narodil v roce 1955, s nástupem normalizace počátkem 70. let začal studovat průmyslovou školu, kterou však nedokončil. V roce 1977 podepsal Chartu 77. Od 80. let spolupracoval na vydávání legendární Revolver revue, později se u něj doma tiskla část nákladu samizdatových Lidových novin. V roce 1989 spoluzakládal Nezávislé tiskové středisko, počátkem roku 1990 pak týdeník Respekt, kde pracuje dodnes.
Investigativní práci se podle Petránka učil Spurný na odhalování struktur Státní bezpečnosti a machinacích komunistického a postkomunistického obchodu se zbraněmi. Psal a dodnes píše o tunelování tuzemských bank, korupci a klientelismu.
Radka Kvačková pracuje v novinách pětačtyřicet let. Vystudovala dokumentární film na pražské FAMU, dokumenty však nikdy netočila. Od druhé poloviny 60. let působila v deníku Svobodné slovo, v roce 1968 sem psala politické sloupky a reportáže. V 70. letech měla na starost pražskou tematiku a školství. V roce 1990 nastoupila Kvačková do obnovených Lidových novin, v nichž pracuje dosud. Věnuje se především školství, vede přílohu Akademie. I když jsou dnešní noviny podle ní mnohdy prvoplánové, nepřesné, primitivní a manipulativní, přesto touží si je denně číst.
Jan Bednář je syn disidentky Otky Bednářové, která byla v minulém režimu vězněna za opisování samizdatové literatury. Bednář studoval v 70. letech na Vysoké škole ekonomické v Praze, z níž byl vyloučen po podpisu Charty 77. Odešel do Velké Británie, kde dostudoval na oxfordské univerzitě. V letech 1985 až 1992 pracoval v československé redakci BBC v Londýně, příležitostně spolupracoval i s Hlasem Ameriky. Po návratu z exilu pracoval v různých českých denících, krátce byl také zaměstnán na Pražském hradě. Nyní působí jako vedoucí redaktor zahraničněpolitické rubriky publicistického pořadu Názory a argumenty na stanici Český rozhlas 6.
Cena Ferdinanda Peroutky nese jméno významného prvorepublikového novináře a publicisty. Byla založena v roce 1995 při příležitosti 100. výročí jeho narození. V minulosti se laureáty stali například Ivan Medek, Erik Tabery, Karel Hvížďala či Ludvík Vaculík.
Peroutka (1895 až 1978) mimo jiné za první republiky řídil kulturně-politickou revue Přítomnost a přispíval do Lidových novin. Po únoru 1948 emigroval, v zahraničí psal komentáře pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa.
