Praha – Nádražní budova v pražských Bubnech je dnes trochu ukryta v industriální zástavbě. Svým charakterem je obdobou stovek jiných objektů u trati, zřízených v časech rakouského mocnářství. Jako zázemí železniční stanice už se dávno nevyužívá, má ovšem svůj zásadní historický odkaz. Před víc než půl stoletím odsud odjely tisíce Židů do koncentračních táborů. Vrátil se jen každý třetí. Připomenout je má nově vznikající památník Šoa.
Jen souhrou náhod ještě nádraží nepodlehlo asanaci developerů. Někdejší drážní pozemky dnes náleží různým developerským firmám, které je chtějí zastavit kancelářemi, byty a obchody, ale například i koncertním sálem.
Památník holocaustu by měl být hotov za dva roky
Konkrétní obrysy však získávají plány, které se týkají přímo nádražní budovy. Nově by zde měl vzniknout památník holocaustu. Záštitu nad jeho vybudováním převzala i někdejší americká ministryně zahraničí a česká rodačka Madeleine Albrightová. „Lidi se musí z historie učit. Když nerozumí tomu, co se stalo, je dobré udělat památník,“ myslí si. Návrhy památníku už leží na stolech několika investorů. Kromě židovských transportů smrti by měl upozornit především na rozpad základních hodnot a osvěžit – místy ochabující – paměť národa. Položení základního kamene přestavby je naplánované na letošní listopad, dokončená by mohla být v roce 2016.
Radomíra Sedláková, kurátorka sbírky architektury Národní galerie v Praze:
„Považuji zachování budovy za šťastnou náhodu. Celé to území mělo být proměněno v novou městskou čtvrť. Ty soutěže se na dané území odehrávaly od padesátých let. Všechny skončily pro neschopnost v tom dál pokračovat. To nádraží si řeklo, aby bylo zachováno a řeklo si o to způsobem, který si teď pro něj chystá.“
„Dvě koleje tady zůstanou a na nich bude stát vlak. Návštěvníci do něj budou moct nastoupit a on s nimi odjede do suterénu,“ popisuje nové plány spoluautor projektu, dokumentarista Pavel Štingl. Z nádražního sklepa, který se bude věnovat historii holocaustu, vede nahoru schodiště. Na něm bude genealogický strom židovských rodin a dokonce knihovna. „V té knihovně bude 50 tisíc knih, jako kdyby si každý, kdo odcházel do transportu, jednu zapomněl,“ říká Štingl.
Hlavní část památníku bude v odjezdové hale. Na zdi se budou promítat tváře lidí, kteří tudy prošli. „Vznikne zde taková pomyslná řeka, přes kterou byla cesta jen jedním směrem,“ říká Štingl.
Radomíra Sedláková, kurátorka sbírky architektury Národní galerie v Praze:
„Je ostuda, že Praha dosud něco takového nemá. Má jenom desku na zpevňovací zdi u Parkhotelu. Všichni se tvářili, že nádraží Bubny je určeno k likvidaci, že nemá cenu se jím zabývat. Ale toto místo tu paměť v sobě má, tam není třeba ji přinášet, tam se ty věci odehrávaly a jsou zachyceny dokumentární fotografií. Myslím, že to bude jedno z nejsilnějších muzeí, které Evropa bude mít.“
Prostory chtěl využít už Hitler
Rozsáhlé kolejiště mezi Bubenským mostem a holešovickým přístavem bylo přitom už pro Hitlerova architekta Speera jednou z perspektivních urbanistických ploch Prahy. Změnu územního plánu, která by zástavbu bývalého seřazovacího nádraží a dílen v oblasti holešovických Buben umožnila, ale schválilo teprve před rokem pražské zastupitelstvo. Opoziční zastupitelé upozorňovali na údajné nedostatky navržené změny územního plánu, radní Tomáš Hudeček ale nakonec přemluvil zastupitelstvo, že je historický železniční areál „jizvou na tváři Holešovic“ a je třeba s ním po letech váhání něco udělat.
Na papíru do 2 let, skutečně až za 30 let
Někdejší drážní pozemky dnes náleží různým developerským firmám, které je chtějí zastavit kancelářemi, byty a obchody, ale například i koncertním sálem. Co dnes vypadá jako periferie, bude možná moderní částí města. Že pražští zastupitelé povolili přípravu změny územního plánu v Holešovicích, ale neznamená, že se v nejbližší době na starém nádraží něco změní. Podle radního Hudečka má být změna hotova do dvou let, zatím ji město bude projednávat s Prahou 7 a místními obyvateli. Stavby mají začít po roce 2016, kompletní přestavba území by mohla podle Hudečkova odhadu trvat 15 až 30 let.
