Praha – Prestižní Galerie kritiků uspořádala výstavu obrazů a objektů výtvarníkovi Romanu Bartošovi. Vystavené obrazy jsou jakýmsi magickým zaklínadlem pro nábytek a židle, jež autor vytvořil, a vystavené objekty jsou těmito obrazy inspirovány. Obojí vznikalo během posledních dvou let, názvy děl jsou příbuzné. Pro židli má autor definici: „Židle má dva principy. Musí být příjemná na sezení, měla by lákat k posazení a zároveň musí umožnit odejít. Když z ní člověk vstane, měl by na ni zapomenout.“
Tvůrčí počátky Romana Bartoše v 70. letech jsou spojeny s navrhováním nábytku a interiéru a této tvorbě se umělec věnuje dodnes. Obohacuje ji malba, o kterou projevil zájem už v dětství a jíž se věnoval v 80. letech během pobytu v USA, při svých toulkách světem i po návratu domů koncem 90. let. Z důvodu práce s unikátním dřevěným nábytkem dnes žije v Dolní Branné u Trutnova a touto výstavou nás seznamuje se svým výtvarným profilem.
Pro židli volí umělec i název trůn nebo nádoba, kterou plní duchovním obsahem. Zabývá se dynamickou meditací OSHO, jež pomáhá k uvolnění a relaxaci člověka. Židle tvaruje z měkkého dřeva, buď listnatého stromu (topol, lípa, jilm, jasan, dub), nebo jehličnatého stromu (smrk, jedle, modřín). Strom má pro něj základní symbolický význam – kmen stromu udržuje rodinu, duše stromu je totožná s duchem člověka, neboť člověk z něho povstal. Strom je ztělesněním života, osou, kolem níž se utvářel lidský svět.
Tvar židlí Romana Bartoše je fantastický, křivolaký, ačkoli funkční členění sedátka, nosné části nohou a opěradla je zachované, zvláště u židlí určených ke stolování nebo k práci. Mají originální konstrukci spojů, kterou autor sám objevil. U ostatních forem sedacího nábytku, jako třeba u křesla, sedačky či lavičky, kde jejich užití spočívá spíše v odpočinkové činnosti, je tvar uvolněnější.
Ostatně i u stromů lidé rozeznávali metaforické tvary – kabalistický strom s kořeny dolů, košaté stromy života a poznání, dva stromy s jedním kořenem jako jednotu protikladů, strom muž, strom žena, apod. Povrch židlí je hlazený a leštěný, s použitím šelaku, vosku nebo olejovosku. Barvy a povrchová textura odpovídají volbě přírodního materiálu.
/Vlasta Čiháková Noshiro, Galerie kritiků/
Dřevo nábytku má také rozličné stáří, dubový stůl 110 let, jasanový stůl 80 let, určené analýzou letokruhů. Letokruhy jsou věkové vrstvy, které můžeme pozorovat na příčném řezu kmenem stromu, na pařezech. Jsou jako naše vrásky, vypovídající o délce života a hloubce zkušeností. Po stromu, kterému jsme museli přetnout páteř, zůstává neživý pařez, ale ve stavu nemysli, který je i bránou do naší intuitivní meditace, v souznění s přírodou.
