Praha – Od začátku dubna jsou producenti masa nově povinni označovat, odkud zvíře pochází a ne pouze, kde bylo zabaleno. Co se ale zákazníci z etiket nedozvědí, je to, v jakých podmínkách zvíře žije. Například některá kuřata, kterých Češi snědí 340 tisíc tun ročně, se dostanou na pulty obchodů už po zhruba 36 dnech od vylíhnutí. Ke konci svého života musí každý den přibrat deset deka.
V normálním prostředí by kuře dorostlo do váhy dvou kil přibližně za 100 dní, ve velkochovu to ale musí stihnout skoro třikrát rychleji. V ohradě, kde jich je i několik desítek tisíc, proto svítí i v noci. Tak rychlé tempo ale 3 procenta kuřat nezvládnou a uhynou.
Za dobu svého života, který trvá zhruba pět týdnů, sezobe kuře asi 3 kila zrní. Ve směsi ale nesmějí být přidána antibiotika. Ta jsou povolena jen v případě, že se objeví zdravotní komplikace, a to nejpozději týden před porážkou, aby je kuře stačilo z těla vyplavit. „Když není problém, tak antibiotikum nepoužíváme. V případě problému se použije jednorázově antibiotikum, které je schválené,“ říká předseda představenstva slepičí farmy Bohuslav Kohout.
ČTĚTE: Ode dneška už jen maso s rodným listem
Podle norem upravujících životní prostor kuřete je určeno, aby na 39 kilo váhy připadal minimálně jeden metr čtvereční. Těsně před porážkou, kdy má každé zvíře dvě kila, se jich tak na plochu metr krát metr vejde skoro dvacet.
Přibližně jedna třetina poražených kuřat, která vypadají nejlépe, se balí vcelku a zbytek se naporcuje. Co nejde naporcovat, oddělí od kostí stroj a vznikne tak kuřecí separát. V masokombinátu se často zpracuje i 7 tisíc kuřat za hodinu. Cesta od vylíhnutí z vajíčka k talíři zákazníka málokdy trvá déle než 43 dní. Tomu odpovídá i nízká cena, kilo kuřete z velkochovu vyjde v průměru na 73 korun za kilo.
