Vláda schválila návrh novely zákona o státním podniku, jež počítá mimo jiné s větším dohledem ministerstev nad těmito firmami, potvrdil po jednání vlády ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD). Norma, která rovněž zavádí konkurenční doložky pro generální ředitele a vymezuje pravomoci a kompetence dozorčích rad, se týká například České pošty, Lesů ČR či Řízení letového provozu.
„Návrh prošel a bude posunut do Poslanecké sněmovny. Jeho úkolem je na základě zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu, na základě podnětu předsedy vlády zajistit, aby správa majetku ve státních podnicích probíhala lépe a transparentněji než dosud,“ řekl ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek.
Novela počítá se zákazem konkurence pro ředitele, jeho zástupce a pro členy dozorčí rady státního podniku. Opatření má zabránit tomu, aby podnikali ve stejném předmětu činnosti jako státní firma. „Kdo porušením zákazu konkurence získá prospěch, je povinen tento prospěch podniku vydat, a to in natura nebo, není-li to možné, v penězích,“ uvádí důvodová zpráva.
Ministerstva mají také více kontrolovat, jak státní firmy se svým majetkem nakládají, a určovat, jaký majetek nemohou bez souhlasu zakladatele prodat. Státní instituce bude povinna prodávaný majetek nejprve nabídnout na portál veřejné správy a teprve potom Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Ministerstvo financí původně požadovalo, aby majetek získal rovnou ÚZSVM.
Nyní podle MPO státní podniky často převádějí zejména nemovitosti ze svého majetku do vlastnictví právnických nebo fyzických osob bez ohledu na to, zda jsou pro podnik potřebné, či nepotřebné, a bez ohledu na to, zda je převod pro státní podnik efektivní. „Metody, kterými jsou nemovité věci z majetku státních podniků převáděny do vlastnictví jiných osob, bývají málo transparentní a jsou často spojovány s podezřením na korupci nebo jiné protiprávní jednání,“ píše se v důvodové zprávě.
Nově má být zavedena povinnost podniku sledovat určený majetek v účetnictví odděleně na samostatných účtech.
Předložený návrh zákona vychází mimo jiné z podnětu Nejvyššího kontrolního úřadu, v němž poukazuje na nedostatečnost současné právní úpravy. To má za následek, že státní podnik nemá povinnost definovat kritéria pro hodnocení účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti.
