Brusel - Dalších padesát miliard eur by pro roky 2012 a 2013 mělo dostat zadlužené Řecko, aby se vyhnulo státnímu bankrotu. Podle řeckého deníku Kathimerini s tím přišel šéf Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet. Zdroj z řecké vlády citovaný agenturou Dow Jones dokonce uvedl, že ve hře je ještě o deset miliard eur vyšší částka. Ještě v pondělí diplomaté přitom odhadovali, že nové úvěry pro Řecko by měly dosahovat maximálně 30 miliard eur.
Podle nejmenovaného činitele má nový podpůrný balík krýt řecké finanční potřeby, na něž už nestačí tříletá pomoc 110 miliard eur, na které se Atény dohodly před rokem s Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem. Na rok 2012 bude vláda potřebovat dodatečných 27 miliard eur a pro rok 2013 dalších 32 miliard eur, uvedl činitel. Zástavou za úvěry má být řecký státní majetek.
Atény i Brusel diskusi o další půjčce popírají
Atény i Brusel nicméně popírají, že by se jednalo o nové půjčce pro Řecko. „Přiznávám, že jsme se ocitli na rozcestí. Naši občané ale chtějí konec krize a stabilitu. Chceme najít řešení prostřednictvím změn, a ne další půjčky,“ prohlásil řecký premiér Jorgos Papandreu.
Jaroslav Brychta, analytik X-Trade Brokers:
„Já jsem přesvědčen o tom, že Řecko ty peníze bude potřebovat a že je dostane, protože současná situace je velmi vážná. Řecko není ani zdaleka schopné naplňovat úsporná opatření, která přislíbilo, a není schopno si půjčit na finančních trzích.“
„Je příliš brzy specifikovat jakákoliv čísla, která se týkají refinancování nebo financování řeckých potřeb v roce 2012, tedy v příštím roce,“ upozornil při rozpravě v Evropské parlamentu eurokomisař pro hospodářské a měnové záležitosti Rehn. Až bude evropská sedmadvacítka znát konkrétní údaje, budou se případnou novou pomocí pro Řecko v následujících týdnech zabývat ministři financí.
V Aténách jsou právě nyní na kontrole zástupci Evropské centrální banky, Evropské komise a Mezinárodního měnového fondu. S místními úřady mají jednat o současné situaci v zemi, která se v uplynulých týdnech výrazně zhoršila. Delegaci zřejmě čeká celá řada velmi negativních statistik o vývoji státního hospodaření. Příjmy státu jsou letos za očekáváním o asi 1,2 miliardy eur, tedy o téměř 29 miliard korun. Výdaje jsou navíc proti původním plánům vyšší o 250 milionů eur.
Řecko nenechává Evropu klidnou
Protože se Řecku nedaří naplňovat plán úspor, stále častěji se hovoří také o státním bankrotu zadlužené země. „Řecko bude dříve nebo později nuceno přistoupit ke státnímu bankrotu, protože situace země je neudržitelná a řečtí politici zatím neudělali téměř nic, aby ji odvrátili,“ podotkl Brychta.
Řeckými problémy se v nejbližších dnech nebudou zabývat jen zástupci mezinárodních institucí. Ve středu do Bruselu na nečekanou návštěvu přijede podle španělského deníku El Pais německá kancléřka Angela Merkelová, která se setká s unijním prezidentem Hermanem Van Rompuyem a šéfem Evropské komise José Barrosem. Tématem setkání má být právě Řecko.
Merkelová se ocitla v nezáviděníhodné roli, protože jakákoliv další pomoc Řekům vyvolává v Německu silné napětí. Německé deníky pokračují v odsuzujících komentářích, které odstartovala už tajná schůzka ministrů financí eurozóny z pátku minulého týdne. Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung informuje o petici proti dalšímu přijímání záchranných balíčků pro země eurozóny, kterou chce spustit poslanec koaliční FDP Frank Schäffler.
Internetový server Spiegel Online pro změnu kritizuje lucemburského premiéra a šéfa ministrů financí eurozóny Jean-Clauda Junckera, že není schopný zorganizovat tajnou schůzku, aniž by o ní věděl celý svět.
Junckerův mluvčí Guy Schuller dlouho popíral, že se setkání několika ministrů finací eurozóny minulý pátek uskutečnilo, nakonec ale přiznal, že vědomě lhal. „Existoval velmi dobrý důvod popřít, že se jednání koná,“ cituje Schullera deník Wall Street Journal a připomíná, že sám Juncker na nedávné konferenci v Bruselu připustil, že když jsou „věci příliš vážné, tak musí lhát“.
Podle komentátora FT Deutschland Luca Zeiseho současný „boom“ lží jen podtrhuje pokračující rozpad eurozóny. Zeise ale upozorňuje, že nejde o nic ojedinělého a vyjmenovává měnové krize ze 70. a 80. let, kdy politici rovněž popírali některé události tak dlouho, až se nakonec staly.
