Praha - Téměř na trojnásobek stoupne zastoupení žen v nejvyšších patrech německých velkých firem. V koaličním jednání se na tom shodli zástupci hlavních politických stran. Návrh počítá se zavedením kvót, které donutí největší společnosti zvýšit podíl žen v dozorčích radách na 30 % – nyní je to necelých 12 %. Německý návrh ovšem není žádnou novinkou. Vychází ze směrnice Evropské unie, kterou schválila Komise a v dohledné době o ní rozhodne Rada. V horizontu několika let by tak stejné nařízení mohlo platit i v Česku.
Jakkoliv německá jednání o budoucí vládě nejdou úplně hladce, na tématu zastoupení žen v obchodní sféře se dvě největší strany shodují. Snaha o „rovnoprávnost žen,“ jak CDU/CSU a dosud opoziční SPD zákon prezentují, přivede ženy nejen do dozorčích rad velkých společností, ale do r. 2015 by obdobné nařízení mělo platit i pro menší podniky a nižší pracovní pozice. Velké firmy totiž dostaly za úkol sestavit a zveřejnit závažné cíle pro zvýšení podílu žen také v představenstvech a na nejvyšších úrovních managementu. A to i firem, které nejsou obchodované na burze.
Německý scénář i v ČR
Německá genderová iniciativa není v Evropě unikátem. „Norsko přijalo zákon upravující počet žen ve vrcholných funkcích firem na 40 % už v roce 2003. Nizozemí rovněž přišlo s hranicí čtyřiceti procent, ale oproti Norsku se omezilo na 'měkkou' úroveň doporučení,“ vysvětluje zdroj z genderového odboru ministerstva práce a sociálních věcí. Evropská unie však chce být tvrdší.
Komisařka pro spravedlnost Viviane Redingová už v roce 2011 vyzvala firmy, ať ženy do vrcholných pozic samy dosazují. Po nevalných reakcích společností však Redingová přišla s přímou legislativní akcí – vloni na podzim navrhla směrnici, která by do roku 2020 zvýšila podíl žen v dozorčích radách společností obchodovaných na burze s více než 250 zaměstnanci a ročním obratem nad 50 milionů eur na 40 %. A v říjnu letošního roku tuto směrnici podpořil evropský parlament.
Návrh komisařky Redingové teď leží na půdě Rady, a pokud by jej posvětila, stala by se součástí práva členských států a tedy i Česka – dotkla by se deseti největších českých firem. A to silně – podle údajů Komise z ledna 2012 mají ženy v Česku o něco málo přes 15 % zastoupení mezi nevýkonnými členy v řídících orgánech (kde unie prosazuje 40) a necelých 5 % mezi výkonnými.
Návrh Komise počítá s dosažením 40 % žen v řídících funkcích do roku 2020. Kvóta ovšem neznamená automatickou přednost pro ženy. Firmy by měly uskutečnit analýzu kvalifikací každého uchazeče nebo uchazečky, a to při uplatnění jasných, jednoznačných a genderově neutrálních kritérií. Pokud se poté ukáže, že mají muž a žena stejnou kvalifikaci, až tehdy výběr upřednostní méně zastoupené pohlaví. V návrhu je také doplňkové opatření pro firmy, aby si individuálně nastavily cíle pro zvýšení žen mezi výkonnými řediteli. Návrh počítá i se sankcemi za nedodržení navržených opatření, které jsou v kompetenci členských států – o případném postižení českých firem by tak rozhodovala česká vláda.
Odborníci chválí, firmy kritizují
Odborníci iniciativu Evropské unie veskrze chválí. „Nejen pro společnost, ale i pro firmy samotné je dobré dnes velmi nízký podíl žen ve vedení zvýšit,“ tvrdí předsedkyně genderového výboru při Radě vlády pro rovné příležitosti žen a mužů Jana Smiggels Kavková. "Podle studie firmy McKinsey & Company z roku 2012 by se HDP ČR zvýšil o 3 %, kdyby ve vedení bylo více žen. Doporučuje to i Národní ekonomická rada vlády, neboť nedostatečné zapojení žen znamená nevyužití jednoho z mála prorůstových ekonomických zdrojů," tvrdí.
„Existuje velký počet studií, které dokazují, že rovnoměrněji zastoupené řídící orgány dokáží lépe řešit problémy. Vedení složená z různě starých lidí s různým pohlavím a zkušenostmi totiž často přichází s nápady a řešeními, na které by úzký profil podobně vzdělaných a podobně starých mužů nemusel přijít,“ doplňuje Smiggels Kavková.
Názory politických představitelů už tak optimistické nejsou. Senát sice v nedávném usnesení připomněl „zjevný nepoměr mezi muži a ženy v řídících funkcích,“ vyzval ovšem unii k tomu, aby se „soustředila především na odstraňování překážek, které brání plnému uplatnění žen ve společnosti, jako je diskriminace v otázce mateřské a rodičovské dovolené, rozdílné odměňování za stejnou práci a překonávání genderových stereotypů.“
Pravicová vláda premiéra Nečase iniciativě dlouhodobě odporovala, protože ji považovala za kontraproduktivní. „Komise se pouze pokouší horečně vykazovat aktivitu v nařízeních, která by měly mít v kompetenci výlučně národní státy,“ tvrdí bývalý šéf sněmovního výboru pro evropské záležitosti Jan Bauer (ODS). „Komise jen ztěžuje evropským firmám jejich boj s globální konkurencí. Pokud bude komise vršit jednu omezující směrnici za druhou, tak brzy může být jedno, zda se o funkci ve firmě přihlásí muž, nebo žena, protože firma stejně zkrachuje,“ dodává.
Proti kvótám pro ženy se staví i samotné firmy. „Více žen na vrcholných příčkách firem je samozřejmě chtěné. Snaha unie firmám přímo něco nařizovat je ovšem špatná. Poměr žen by se měl zvyšovat organicky a dobrovolně, iniciativou jednotlivých společností,“ odpovídá na dotaz ČT mluvčí Svazu průmyslu a obchodu Milan Mostýn. Dle Mostýna je návrh v Česku nesmírně problémový. „Směrnice je čistý idealismus. V Česku existuje řada odvětví, která jsou tradičně mužská, například těžký průmysl. V těchto oborech pracuje žen jen velmi málo a jejich umělé dosazování by firmy poškodilo,“ argumentuje.
Směrnice však počítá i s těmito případy. Ve své preambuli zmiňuje výjimku, dle které členské státy směrnici nemusí provádět na společnosti, kde jedno z pohlaví nedosahuje alespoň 10 % zastoupení mezi zaměstnanci/zaměstnankyněmi, typicky tedy v čistě „mužských“ odvětvích, jako je hutnictví.
Vláda a ženy
Pozice rodící se vládní koalice k směrnici zatím příliš jasná není. Hnutí ANO kvóty "rozhodně zavádět nechce,„ bývalý lidovecký europoslanec Jan Březina se zase obává možných soudních sporů, které by pramenily ze zvýhodňování jednoho z pohlaví. Kladnější vztah ke směrnici však má sociální demokracie. “Já osobně návrh vítám a věřím, že ČSSD jej podpoří také,„ odpovídá mluvčí stínové vlády pro lidská práva a rodinu Michaela Marksová-Tominová. “Podíl žen v byznysu je velmi nízký. Problém je však hlubší. Pro ČR bych raději viděla směrnici týkající se veřejného sektoru – jak na volebních kandidátkách, tak ve firmách se státním podílem a ve veřejných institucích," uzavírá.
