Peking - Doby, kdy synonymem Číny byla levná pracovní síla, se blíží ke konci. Špatně placeným čínským dělníkům totiž došla trpělivost. Vlna dělnických bouří proti žebráckým platům tvrdě dopadla na čínské společnosti a vláda byla nucena sáhnout k razantnímu navýšení platů. Schválila zákon, který továrnám přikazuje zvedat dělníkům platy o 13 procent ročně. Jejich situace se tak dočasně výrazně zlepšila, další nebezpečí je ale na obzoru. Firmy začínají kvůli růstu ceny pracovní síly přemisťovat výrobu do levnějších okolních zemí a dělníci tak paradoxně o práci mohou přijít. Blíží se závratný čínský růst ke konci?
V továrně jihočínského Kantonu se vyrábějí žárovky a neony pro celý svět již řadu let. Ale časy, kdy je sezonní dělníci vyráběli za pár stovek měsíčně, jsou nenávratně pryč. Pracovníci si tu dnes za měsíc vydělají v přepočtu 6 tisíc korun. To je dvakrát více než před pěti lety. Kvůli vysoké inflaci musel podnik dělníkům zvýšit platy a dát lepší benefity.
Tchajwanská společnost Neon Neon začala produkovat v Číně právě kvůli levné pracovní síle. Ale zisky se v několika minulých letech vypařily. Vedle zvedajících se platů rostou i ceny výrobních materiálů a na výnosech ubírá také inflace v zemi. Šéf podniku se rozhodl přestěhovat výrobu do Vietnamu.
„Neznamená to nezbytně konec čínských továren. V minulosti nepatřily čínské výrobky mezi špičkové. Ale s vývojem technologií budou továrny v Číně muset upravit své struktury. Výroba, která je plně závislá na lidské pracovní síle a ne na technologiích, se pomalu přesune do jiných, levnějších zemí,“ vysvětluje ředitel Neon Neon LED Chung Pang.
Řada podniků zvyšovala platy dobrovolně, a to kvůli rostoucím cenám běžných komodit v zemi. Kde to nešlo po dobrém, řešilo se to po zlém. Během loňského léta stávkovaly v jihovýchodní Číně desetitisíce dělníků. Místní vlády přikázaly zvýšení platů o 10 procent. Letos centrální vláda v Pekingu ustanovila nový pracovní zákon, který nařizuje továrnám zvyšovat platy o 13 procent ročně.
Vláda neměla na výběr
„Nový pracovní zákon je velký problém. Přišli jsme sem z Tchajwanu, protože pracovní síla byla efektivní a levná. Teď se ale všechno změnilo. Nejsem si jist, jestli zavedení nového pracovního zákona tak rychle a tak přísně bylo správné, nebo ne,“ stěžuje si Pang.
Vláda neměla na vybranou. Inflace letos vzrostla v Číně o 6 a půl procenta, nejvíce za poslední tři roky. Miliony dělníků si nemůžou dovolit vlastní ubytování a každý měsíc rostou ceny potravin. Zvyšování platů bylo jediným řešením, jak předejít masovým nepokojům.
„Ceny rostou a společnost se rozvíjí. Samozřejmě bylo nutné zvednout platy. Kdyby se nezvedly, nikdo by do práce už nepřišel,“ potvrzuje dělník Čchen Sin-čchiang.
Jihovýchodní Čína navíc trpí nedostatkem dělníků. Během světové hospodářské krize v roce 2008 přišlo o práci 20 milionů sezonních dělníků, kteří odešli zpět do svých provincií. Miliony se nevrátily. Stovky továren se musely přestěhovat za pracovní silou do vnitrozemních provincií. V chudých oblastech střední a západní Číny mohou totiž podniky platit svým zaměstnancům méně než v rozvinutých provinciích čínského jihovýchodu.
Své továrny musel přestěhovat i Lu Šeng Lung, který 12 let vyráběl oblečení na předměstích Šanghaje. Dnes tady má jen ukázkovou místnost.
„S růstem ceny pracovní síly roste i cena našich výrobků,“ vysvětluje majitel Flying Horse Garments Lu Šeng Lung. „Někteří klienti tomu rozumí, ale jiní nemohou vysoké ceny přijmout. Kvůli nárůstu ceny pracovní síly již nemůžeme vyrábět ve městech na pobřeží. Přestěhovali jsme výrobu do vnitrozemí. Jestliže to nebude fungovat, musíme přestat vyrábět, nebo se přestěhujeme do jiných zemí,“ tvrdí.
Odcházejících společností přibývá
Počet mezinárodních společností, které stěhují svou výrobu z Číny do zemí s levnou pracovní silou, například do Kambodži, neustále roste. V jedné z kambodžských továren v Phonmphenu vyrobí každá žena za hodinu části na 60 párů bot. Pracovnice si tady vydělají přibližně 1 200 korun na měsíc, tedy třetinu toho, co vydělávají za stejnou práci dělnice v Číně. Přesto si ale nestěžují. Přes těžké pracovní podmínky je většina dělnic ráda, že vůbec v chudé zemi práci má. „Jsem s platem spokojená. Mohu z něj podporovat rodiče a sourozence,“ chválí práci jedna z dělnic. Do nově otevírajících se továren se hrnou mladí lidé z celé země. Made in Cambodia se stalo novou visačkou pro levnou výrobu.
Protože si dělníci v Číně začínají uvědomovat svá práva a protože vláda zavedla přísnější pracovní zákony, musí se místní výrobní průmysl přeorientovat. Čínská vláda se snaží zvýšit domácí spotřebu. Přetrvávající závislost na exportu, který činí až 40 procent čínského HDP, začíná být pro čínské hospodářství nebezpečná.
Čínský export trpí i kvůli hospodářským nejistotám ve světě. Největšími čínskými obchodními partnery, Evropskou unií a USA, cloumají hospodářské krize a dovážejí méně. Čínští podnikatelé se snaží řešit situaci i mechanizací výroby. Tuto cestu zvolil výrobce ponožek Chao-jung Wu, ale ani on se bez kvalifikovaných dělníků neobejde.
„V minulosti jsme nutili dělníky pracovat přesčasy a snižovali jsme jejich platy. Dnes děláme něco jiného. Nabízíme našim zaměstnancům benefity. Našim hlavním cílem se stalo si je udržet. Je to nepraktické. Pokusíme se je nahradit stroji,“ vysvětluje Chao-jung Wu.
Situace sezonních dělníků se v Číně bezesporu zlepšuje. Vyhráno ale nemají. Čína již není zemí nejlevnější pracovní síly a jestliže vláda v Pekingu rychle neuspěje s restrukturalizací masové produkce na kvalitní výrobky nebo se zvýšením domácí spotřeby, miliony z nich budou brzo bez práce.
