Tokio – Japonsko stárne, vylidňuje se, má stále méně pracovních sil a jeho systém sociální ochrany je ohrožen. Nicméně země odmítá masovou imigraci po evropském vzoru. Někteří se domnívají, že trochu více žen v podnicích může být lékem k odvrácení „úpadku“ země vycházejícího slunce.
Problémy jsou velmi dobře známy: stále více důchodců, stále méně aktivního obyvatelstva, smrtelná spirála stále téhož sociálního systému, jehož cena prudce roste, zatímco příjmy země klesají.
Co tedy lze dělat? Přijmout imigranty jako evropské země? To Japonsko odmítá, ačkoliv je k tomu nabádá Mezinárodní měnový fond (MMF) i mnozí experti. Země se obává, že ztratí svou „duši“.
Zbývá jediné řešení: do pracovního procesu by se mohlo zapojit více žen.
Zvýšení HDP až o 15 procent
Například zpráva institutu Goldman Sachs v roce 2010 uvedla, že by japonský hrubý domácí produkt mohl vzrůst až o 15 procent, kdyby byl podíl žen na aktivní pracovní činnosti stejně vysoký jako podíl mužů. Sama šéfka MMF Christine Lagardeová prohlásila v říjnu totéž: více Japonek v podnicích může Japonsku pomoci vybřednout z ekonomického bahna, v němž se nyní nalézá.
Skutečnost je však zcela jiná: podle institutu Goldman Sachs opouští i přes vysokou kvalifikaci 70 procent Japonek své zaměstnání, jakmile se jim narodí dítě, protože systém nedělá nic pro to, aby měly zájem pokračovat v kariéře.
V žebříčku postavení žen za Čínou a Ázerbájdžánem
Pokud jde o postavení žen ve světě práce, je Japonsko podle letošní klasifikace Světového hospodářského fóra (WEF) až na 101. místě z celkem 135 zemí. Je na tom hůře než Ázerbájdžán (99. místo) a Čína (69. místo), kde kdysi Mao Ce-tung prohlásil, že žena je „polovina nebe“. Podle oficiálních údajů zaujímají ženy jen 1,2 procenta vedoucích pozic v 3 600 sledovaných podnicích.
„Otázka rovnosti pohlaví je zde naprosto ignorována,“ tvrdí šéfka poradenské firmy Ewoman Kaori Sasakiová. „Není to už otázka rovných práv, ale otázka strategie růstu,“ říká Sasakiová. „Jestliže chcete zvládat krize, vymýšlet nové produkty a služby, je diverzita opravdu předností.“
Více žen v práci = více zajištěných žen = více dětí
Podle profesora Masahira Jamady, experta na sociologii rodiny na tokijské univerzitě, by Japonsko o věčné otázce rovnosti nemělo ani diskutovat: země nutně potřebuje více ekonomicky aktivních žen, aby přežila. Bude-li více žen pracovat, bude mít země více finančně zajištěných žen, které si mohou založit rodinu. A ty nakonec možná budou moci mít více dětí.
Jde o zásadní otázku, neboť podle letošní oficiální studie přijde Japonsko do roku 2060 o 32,3 procenta obyvatel: dnes jich má asi 128 milionů, za 48 let jich bude mít jen 86,74 milionu.
Podle Sasakiové se věci dávají pozvolna do pohybu, ale mnoho problémů zdaleka není vyřešeno: jak například má žena pracovat, jestliže má dítě a v jeslích není jediné místo? Mnoho matek navíc nechce pracovat z toho důvodu, že se cítí provinile, protože nezůstaly s dítětem v prvních letech jeho života doma.
Podle vládní studie téměř polovina Japonců (a 40 procent Japonek) ještě v roce 2009 soudila, že místo ženy je v domácnosti s dětmi a místo muže v práci mimo domov. Tento podíl je dokonce ještě vyšší než u těch, kdo zažili feministická hnutí ze 70. let.
