Praha – U zrodu paneláků stála euforie z rychle dostupného a levného bydlení. Jenže paneláky se za minulého režimu stavěly mnohdy bez rozmyslu a naprosto všude, kde bylo volné místo. A tak jsou výsledkem panelové euforie šedivá sídliště, která jako had obepínají většinu českých měst. Odborníci ale tvrdí: není třeba ztrácet hlavu. Sídliště není třeba nákladně bourat, lze je přestavět i na velmi luxusní bydlení.
I paneláky se dají převléci do luxusního hávu
Zbourání panelového domu je mnohdy náročnější než jeho revitalizace. O tom už se přesvědčili například Francouzi. Náklady na demolici 17patrového domu v Paříži vyčíslili na 20 milionů eur. Jeho kompletní přestavba na luxusní dům vyšla zhruba na polovinu. Dům nemá jen novou fasádu a vyměněná okna, ale architekti malé byty pospojovali, aby získali větší prostor. Původní šedivou krabici ozdobili balkony, terasami a zimními zahradami.
Václav Aulický, architekt
„Slovo panelák, tedy stavba z prvků, není nic pejorativního. To se dá udělat samozřejmě pěkně. (…) To, že se ze dvou bytů udělá jeden velký – to je cesta.“
„Panelový dům jako takový je v podstatě betonová krabice, která má natolik stabilní základ, že snese hodně a že se spíš vyplatí ho renovovat a třeba i hodně dramaticky předělávat,“ potvrdil v Miléniu ČT24 architekt Václav Aulický, podle kterého je starý panelák ideální pro získání pasivního bydlení. „Má tenkostěnnou konstrukci a po zateplení je to bez úniku. Když se pak hospodaří s vnitřním teplem s věcmi, jako je větrání nebo rekuperace, tak ten dům je opravdu připravený,“ vysvětlil.
Konstrukci paneláků a panelových sídlišť nezatracuje ani historik architektury Richard Biegel. „My jsme odvrhli fenomén sídliště jako celek a zapomněli jsme, že jeho základem byl pokus o vytvoření urbánního celku, který je soběstačný, může vydržet déle než jednu generaci,“ upozornil.
Zavrhli jsme paneláky, developerské projekty se od nich ale často moc neliší
„Většina developerských projektů v podstatě parazituje na té stávající struktuře s tím, že ať se tváří, jak se tváří, tak strukturou i výměrou bytů je to v podstatě jen lepší panelák,“ podtrhl Biegel.
Sídliště nemusí být jen šeď, ale i zeleň
Řada panelových projektů minulosti je přitom podle odborníků velmi zdařilá a do dnešních dnů si uchovává řadu kladů. „Řada našich starých panelákových sídlišť je nádherná, protože je v přírodě – třeba Krč, Novodvorská, staré Ďáblice. Lidé tam bydlí, protože jsou obklopené stromy, mají spoustu zeleně, hřiště,“ uvedl Aulický.
Naopak ovšem existuje samozřejmě také řada paneláků, které jsou podle architektů kandidáty na zbourání. Jedním z takovým příkladů se dlouhé panelové masy na pražském Proseku. A pak taky paneláky, které zcela nevhodně vyrostly v historických centrech měst. „Ve Vimperku nebo ve Vrchlabí panelák v centru je opravdu zvěrstvo, tam bych ho zboural,“ dodal Aulický.
Panelák v centru města měli i v Havlíčkově Brodě. Stál tu třicet let, za pár týdnů tu už po něm ovšem nebude ani památky. Do historie se zapíše jako první zbouraný panelový dům v Česku. Radnice za demolici zaplatí skoro 3 miliony korun. „Jsem opravdu rád, že to jde dolů. A myslím, že to tak cítí většina z nás,“ uvedl radní Libor Honzárek. Radnice rozhodla o demolici, aby uvolnila historickou Havlíčkovu uličku.
První panelák v Česku měl omítku i sedlovou střechu
Panelovými domy, jejichž myšlenka pochází z Francie, se plošně řešily problémy s bydlením po celé Evropě. Nejvíce paneláků ovšem vyrostlo v bývalém východním bloku. V Česku je paneláků přes milion a bydlí v nich asi 3 miliony lidí.
První panelák, který v Česku vyrostl, nebyl podle odborníků vůbec k zahození. Vyrostl v roce 1955 v pražských Ďáblicích a panelovou strukturu na první pohled nepřiznával. Měl sedlovou střechu, ozdobné římsy a dokonce i omítku, která zakrývala spárování. „Nejdřív se skutečně ta technologie zakrývala omítkami, ale už typ G-57, který vznikl ve Zlíně v roce 1957, naplno přiznával panelovou technologii,“ popsal zrod panelové šedi historik architektury Zdeněk Lukeš.