Peking – Čínskou vládu nezajímá hlas lidu, v zemi neexistuje soukromá justice. Od osmdesátých let ale dávala zelenou soukromému podnikání, které táhlo její ekonomiku. Teď ale Čína podle řady ekonomů obrací a kráčí zpět do minulosti. Většina hospodářství je pod kontrolou státu a čínská vláda okatě nadržuje státním firmám. Na cestu zpátky se nejlidnatější země světa vydala v roce 2003, když založila Komisi pro správu a kontrolu státního majetku (SASAC). Jak si v Číně soukromé podnikání vlastně stojí, zkoumal pro Horizont ČT24 Tomáš Etzler.
Soukromé podnikání není v současné Číně zrovna měkký oříšek. O tom se přesvědčily i soukromé aerolinky Spring. Flotila 21 letadel sice čínskému podnikateli loni vydělala 71 milionů dolarů, konkurovat ale může spíše efektivitou, nízkými cenami a milým personálem. Na rozdíl od státních aerolinek nesmí létat na nejvýnosnějších – tzv. zlatých trasách. Láká tedy spíše zákazníky citlivé na cenu, kterým nevadí, že část cesty budou muset dojet třeba vlakem.
Čína podporuje státní neefektivitu
„Stát soukromým aerolinkám nikdy nedovolí létat zlaté trasy, jako je Peking-Kunming, Peking-Šanghaj. Soukromé letecké společnosti smějí zajišťovat dopravu jen do malých měst a mají zákaz přistávat v Pekingu. Tímto způsobem chrání vláda státní letecké společnosti. Ty však přicházejí o peníze, jsou příliš velké, drahé a neřídí se potřebami zákazníků. Proto nejsou schopny konkurence,“ podtrhl právník a expert na letecký průmysl Čang Čchi-chuaj.
Výnosnou trasu Šanghaj-Peking Spring Airlines nesmí létat. Cestující proto vozí do Tchien-ťinu, který leží asi 100 kilometrů jihovýchodně od hlavního města. Zákazníci přicházejí díky nízkým cenám. Letenky jsou v průměru o 36 procent levnější než u státní konkurence – vnitrostátní let se dá sehnat v ceně již od 260 korun. „Samozřejmě že to není fér, že nemůžeme létat na těch dobrých trasách. Ty přináší vyšší výnos,“ říká majitel Spring Airlines Wang Čeng-chua. Vzdát se ale nehodlá. „Jsme schopní konkurence. Máme jiný způsob managementu, jiný marketing a jiný zákaznický segment,“ vysvětluje a dodává, že bude každý rok žádat o povolení létat na zlatých trasách, dokud vláda neustoupí.
Jenže udržet se není v čínském leteckém průmyslu až tak jednoduché. Svědčí o tom i statistiky. Od roku 2004 bylo v Číně založeno čtrnáct soukromých leteckých společností. Přežily čtyři z nich. Zbytek zkrachoval nebo byl pohlcen státní konkurencí.
I státní ocelářský obr zbohatl požíráním úspěšné soukromé konkurence
Dalším příkladem vládní strategie je ocelářský průmysl. Státní obr Bao Steel dosáhl své velikosti hlavně převzetím mnoha úspěšných soukromých oceláren. Dnes je tato státní firma druhým největším výrobcem oceli na světě. V roce 2009 hospodařila se ziskem téměř 900 milionů dolarů.
„To, co se děje v ocelářství, je nesmysl. Vždy, když je situace na trhu úspěšná, zasáhne stát a zastaví to. Vláda zavřela v ocelářském průmyslu mnoho soukromých provozoven, údajně proto, aby se zamezilo nadměrné kapacitě. Ale hospodářští plánovači pak udělili povolení státním podnikům, které svou kapacitu podstatně zvýšily,“ popsal strategii čínské vlády profesor ekonomie tamní akademie sociálních věd Jüan Kang-ming.
SASAC – ďábel v očích čínských podnikatelů
Soukromému hospodářství v Číně se přitížilo, když vznikla Komise pro správu a kontrolu státního majetku. Ta rozhoduje o nejvyšší správě a investicích 129 státních podniků. Společnosti pod kontrolou tohoto dozorčího orgánu mají bilanční sumu 3 tisíc miliard dolarů. „Komise má administrativní moc. Pomáhá statním podnikům tak, že vytváří pravidla, která je chrání a která ztěžují rozvoj privátních společností. To je neférové. Narušuje to princip spravedlivé soutěže na trhu. Tím je komise velmi nebezpečná,“ upozornil Jüan Kang-ming.
Štáb České televize se chtěl o problémech soukromého podnikání pobavit přímo se zástupci komise, žádost o rozhovor byla ale zamítnuta. Štáb nakonec nesměl natáčet ani před budovou, ve které komise sídlí.
O plánech komise tak víme jen to, co uvádí oficiální čínská média. Vláda plánuje podle ředitele komise Li Žung-žunga financování 30 až 50 státních podniků schopných konkurovat na mezinárodní úrovni. Dodal, že plánem vlády je, aby její podniky dosáhly absolutní dominance na světových trzích v průmyslových odvětvích, jako je energie, telekomunikace, letecká nebo lodní doprava. S téměř třemi biliony dolarů v hotovostních rezervách by to neměl být pro čínskou vládu problém. Soukromému podnikání to ale slibnou budoucnost nejspíš nepřinese.
