Žena nastoupila do výkonu trestu odnětí svobody jako těhotná, ve vězení potratila. Podle zástupkyně veřejného ochránce práv Moniky Šimůnkové věznice selhala, nedala totiž o těhotenství ženy včas vědět soudu, který by jí trest přerušil. Zástupkyně ombudsmana se zabývala ženinou stížností.
Žena nastoupila do brněnské vazební věznice ve druhé polovině února 2019, potratila stále ještě ve výkonu trestu zhruba o měsíc později. Lékař při vstupní prohlídce přitom zjistil, že žena je v desátém týdnu těhotenství.
Věznice měla podle zástupkyně ombudsmana bezodkladně informovat o těhotenství soud, k němu měla také podat návrh na přerušení výkonu trestu. Soud v takových případech vynáší odklad o rok. Věznice ale podle zjištění zástupkyně ombudsmana soud včas neinformovala, ten se o těhotenství ženy dozvěděl až 25 dní od zjištění gravidity, a to až po svém dotazu.
„U stěžovatelky bylo zjištěno těhotenství dne 22. 2. 2019, přičemž věznice mi nepředložila doklad o tom, že by vězeňský lékař postupoval tak, jak měl. Soud se tak o těhotenství dozvěděl až po 25 dnech od jeho zjištění, a to až v návaznosti na svoji žádost. Brněnská vazební věznice tak v tomto ohledu selhala, neboť nepostupovala tak, aby se soud o těhotenství stěžovatelky dozvěděl bezodkladně,“ řekla Šimůnková.
Uvedla, že podle Listiny základních práv a svobod má každý právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Postup věznice měl podle zástupkyně ombudsmana negativní dopady nejen na psychický stav stěžovatelky, ale v důsledku i na její rodinný život, protože kdyby věznice hned po zjištění těhotenství informovala soud, předseda senátu by musel vzápětí rozhodnout o přerušení výkonu trestu.
Stížnost zamířila i na věznici ve Světlé nad Sázavou
Mluvčí věznice Tomáš Bábor prohlásil, že věc vnitřně vyšetřovala Vězeňská služba i Generální inspekce bezpečnostních sborů, které nenašly pochybení příslušníků ani zaměstnanců věznice. Podle Bábora věznice postupovala podle příslušných právních norem a interních předpisů.
Žena si u ombudsmana stěžovala i na postup zdravotní sestry, která se údajně během potratu chovala nevhodně. K tomu Šimůnková uvedla, že stěžovatelka byla v den, kdy potratila, převezena do civilního zdravotnického zařízení k vyšetření, takže chování sestry nelze zjistit.
Stížnost mířila i na nemožnost návštěvy všech jejích čtyř dětí s manželem ve Věznici Světlá nad Sázavou, kam potrestanou převezli. Podle Šimůnkové pochybila i tato věznice, protože neumožnila stěžovatelce návštěvu všech dětí i s manželem najednou. Podle vnitřního řádu mohou totiž odsouzeného současně navštívit maximálně čtyři lidé.
