Neveklov - Ačkoli byla válka, země byla pod německou okupační správou a lidé slýchali špatné zprávy takřka denně, přesto většina obyvatel obcí v okolí Neveklova, Sedlčan a Benešova nevěřila 15. března 1942 vlastním očím. Na vyhlášce, kterou okupační úřady schválily o den dříve, totiž stálo zhruba to, že mohou ještě sklidit úrodu a do 15. září musí opustit své domovy. Jejich kraj si totiž Němci vybrali pro cvičiště jednotek SS. Součástí této celkem neznámé historie byl i vznik poboček německých koncentračních táborů a německých věznic, jejichž počet byl největší na území protektorátu. Neblahou úlohu splnilo toto území během květnového povstání. Německé jednotky jsou zde totiž podepsány pod řadou masakrů na civilním obyvatelstvu a navíc Neveklovsko bylo jedním z mála československých území, kudy prošla fronta.
Vyhláška se týkala téměř 30 tisíc obyvatel 62 obcí v oblasti velké zhruba 500 km2 na severu a západě ohraničené řekami Sázavou a Vltavou a na jihu a východě městy Sedlčany a Benešov. Celý proces stěhování byl rozdělen do pěti etap a měl skončit v dubnu 1944. Podmínky se postupně měnily, první vysídlenci si mohli vzít všechen majetek, ti další už většinu museli zanechat na místě. Za vystěhování byla vyměřena finanční kompenzace, mnozí ji však odmítli jako výraz nesouhlasu s vysídlením. Nicméně jak postupovala válka, nejen že odcházející obyvatelstvo nedostalo peníze, ale ty poslední, kteří opouštěli Sedlčansko, Němci prakticky vyhnali.
Lidé v době vystěhování nekladli odpor, o odbojové činnosti se dá mluvit až na konci války, v květnu 1945. „Tam vysloveně benešovská železnice pomohla k tomu, že tanky z tohohle cvičiště se nedostaly 5. května do Prahy,“ vysvětlil Václav Šmerák, který se problematikou vystěhování z Neveklovska zabývá.
Oblast opustilo asi 17 tisíc lidí. Ti, co mohli zůstat, mimo jiné i proto, že ve vysídlené oblasti neměl kdo pracovat, se stali pouhými nádeníky a museli se týden co týden stěhovat po celé oblasti. Nucené vystěhování postihlo i některé obyvatele obcí za hranicí cvičiště Sedlčan, Benešova a Bystřice.
Vyklizení prostoru kolem Neveklova bylo součástí nacistických plánů na likvidaci českého národa. Plán na přesídlení, poněmčení či likvidaci vznikal již před válkou. „Českomoravskou kotlinu… osídlíme německými rolníky. Čechy přesídlíme na Sibiř nebo do oblastí volyňských… Češi musí pryč ze střední Evropy,“ řekl Adolf Hitler již v roce 1932.
Statky (tzv. SS-Hofy) vznikly ze zabraných velkostatků či skupin usedlostí. V prostoru byly zřízeny též lesnické, rybníkářské a zahradnické provozy. Práci obstarávali krom nevystěhovaných obyvatel i vězni. Proto Němci v prostoru zřídili několik pracovních a vězeňských táborů, mimo jiné pro politické vězně či osoby ze smíšených manželství, ale i pro trestané členy SS. Nedaleko Hradišťka u soutoku Vltavy a Sázavy byla pobočka koncentračního tábora Flossenburg se třemi stovkami především ruských a francouzských zajatců.
Václav Šmerák (autor dokumentu Die Aussiedlung – Vysídlení Neveklovska)
Za vším hledej politiku: „Na začátku druhé světové války v Německu soupeřily jednotky SS a Wehrmachtu a SS v té době prakticky neměly žádné své cvičiště…Toto území bylo jako vojenský újezd paradoxně vybráno již v období masarykovské republiky, nicméně dosud nebylo využíváno… Podobná cvičiště měla být například i na Vyškovsku, čímž by byl ten český živel, jak říkal Heydrich, rozdělen, nemohl by komunikovat a tím by po válce došlo k jeho vytlačení.“
Ačkoli cvičiště nebylo dokončeno, jednotky SS ho čile využívaly. Vznikla tam například dělostřelecká škola (Benešov), ženijní škola (Hradištko), škola stíhačů tanků (Janovice), škola útočných děl a škola pancéřových granátníků (Prosečnice). Uprostřed území vznikl cvičební prostor včetně palebné zóny, jako terče sloužily makety, ale i opuštěné domy.
Ke konci války německá armáda cvičiště opevnila a některé objekty podminovala. Do prostoru také přesunula část svého archivu z evakuovaného Berlína, který po válce u Hradištka objevila americká armáda. Podle některých informací jsou poblíž stále ukryté bedny s dokumenty a naloupenými cennostmi, tzv. štěchovický poklad.
Takzvaný štěchovický archiv je asi 30 beden, které byly ukryty ve Štěchovicích
Jejich obsahem jsou především dokumenty z archivu Karla Hermanna Franka a některé jiné dokumenty. Zprávu o nich podalo francouzské velvyslanectví na základě výpovědi jednoho z příslušníků SS, který ho pomáhal ukrývat, a projevilo snahu archiv vyzvednout. Nicméně česká strana na to nereagovala. Až v únoru 1946 došlo k trochu svévolné akci, kdy do Štěchovic přijelo několik amerických automobilů, a písemnosti byly vyzvednuty. Česká strana se pak trošku vzpamatovala a zažádala o jejich navrácení, což bylo uskutečněno v průběhu 14 dnů. Jedná se o nejvýznamnější okupační fondy, které máme k dispozici a které jsou klíčové pro naše poznání let 1939 až 1945. (Jan Vajskebr z Památníku Terezín a ÚSTR, Historie.cs)
Jaroslav Švancara: „Byla to jedna štola (protože známe fotografie od Američanů) a v ní byly naskládány dřevěné bedny. Němci asi nepočítali s tím, že se sem takhle dlouho nedostanou, protože některé dokumenty stačily zvlhnout od spodní vody. Byl to archiv protektorátních dokumentů. Ale vzhledem k tomu, že Berlín a další místa byly v obklíčení a cvičiště SS bylo na konci války jedním z mála míst pod německou kontrolou, byly velké dohady o tom, že sem Němci dovezli a zakopali bedny i z jiných archivů říšských úřadů.“
Okupací Československa v březnu 1939 se začal naplňovat i plán postupné germanizace obyvatelstva, popřípadě přesídlení či likvidaci. Prvním krokem mělo být rozbití českého osídlení enklávami německých přistěhovalců (často z východní Evropy). Mezi prvními museli odejít lidé z okolí vojenských cvičišť v Brdech, u Milovic a u Vyškova, kde do května 1942 přišlo o domovy téměř 15 tisíc osob. Na Drahanské vrchovině na Moravě, kde chtěli okupanti vytvořit německý ostrůvek spojený se Sudetami na Prostějovsku a německými osadami na Vyškovsku, postihlo nucené vysídlení přes 5 000 rodin z asi 30 vesnic.
