Jiří Ježek šestkrát vyhrál paralympiádu, šestkát byl mistrem světa. Posouval světové rekordy i jako první hendikepovaný cyklista jel etapu Tour de France. Po konci kariéry se věnuje mimo jiné sportovní žurnalistice a teď bude prvním účastníkem s handicapem taneční soutěže StarDance. Tančit bude s protézou dolní končetiny. Naučit se ovládat protézu je výzva pro každého, kdo přijde o končetinu. Jen v Evropské unii je víc než tři miliony lidí s hendikepem. Naštěstí nové výrobní postupy – jako je 3D tisk – jim to ulehčují.
Vše, co mi znovu šlo, mi dodalo sebevědomí, řekl účastník StarDance s protézou nohy
Jiří Ježek bude muset tanci přizpůsobit i výběr protézy. Ty jsou stále dokonalejší a lidem po amputaci umožňují návrat k běžným činnostem. „Pro ty náročnější tance budeme potřebovat víc odpruženou, technologie to dnes naštěstí dovolují. Toto je noha, kterou používám na volejbal, nebo když si jdu zahrát kolektivní sport. Už dovoluje, tím že je odpružená, slušné výskoky,“ ukázal Ježek svou protézu.
S protézou Jiří Ježek prožil skoro celý život. V jedenácti přišel o část nohy pod koly nákladního auta. Sám říká, že právě díky sportu se s handicapem vyrovnal.
Události: Život s protézou (zdroj: ČT24)
„Každá aktivita, kterou jsem vyzkoušel a která mi znovu šla, mi ohromně dodávala sebevědomí a říkal jsem, že tím úrazem život nekončí,“ vysvětlil Ježek. S profesionálním sportem začal v devatenácti. Stal se nejúspěšnějším cyklistou celé paralympijské historie. Po ukončení kariéry se věnuje i běhu. Nově k tomu přidá další disciplínu – tentokrát na tanečním parketu.
„Rozhodně nebudu moct dělat úplně všechno jako zdravý člověk, protože třeba nepropnu špičku, nezvednu se na tu špičku, takže to bude hodně i o té tanečnici, ale věřím, že najdeme způsob, jak se tomu třeba vyhnout,“ prohlásil Ježek
Účast ve StarDance bere jako obrovskou výzvu i příležitost, a to nejen kvůli tanci. „To třeba někomu pomůže, kdo v současné době přišel o nohu, tak to ukáže, že člověk dokáže mnohem víc, než si třeba v momentě krize myslí,“ míní Ježek. S tanečními tréninky začne stejně jako další soutěžící v srpnu.
Ovládnutí protézy
Nejsou to jen sportovci, kteří se můžou díky protézám vrátit k pohybu. Dvanáctiletá dívka Jana Stepanenková, která před dvěma lety přišla po ruském bombardování Kramatorsku o obě nohy, v pondělí uběhla pět kilometrů na Bostonském maratonu. Se speciálními protézami trénuje skoro každý den.
„Na zadní straně mám tlačítko. Když do ní vkládáte nohu, musíte ho stisknout, aby se vytvořil podtlak a noha do protézy zapadla,“ vysvětila Stepanenková, jak její protézy fungují.
Kvůli válce potřebuje na Ukrajině protézu stále více lidí. Kromě vojáků jsou to zranění po ostřelování ruskými drony a raketami. Podle odhadů jen loni na Ukrajině přišlo o končetinu až 50 tisíc lidí. Dřív se specializované protézy dovážely hlavně ze zahraničí. Teď už se jich stále více vyrábí přímo na Ukrajině.
Dokonalé ovládnutí protézy může trvat roky, avšak může se to povést. Francouzský tetovací umělec Sheitan Tenet je podle svých slov s tetovacím nástavcem na protéze přesnější a rychlejší než dřív. A protézu má i oficiálně nejrychlejší bubeník na světě Jason Barnes. Díky robotické ruce dokáže zahrát až čtyřicet úderů za sekundu. Ovládá ji pomocí elektrod a impulsů, a kromě bicích hraje díky protéze i na kytaru a klavír.
Jenom v Evropské unii žije bez končetiny přes tři miliony lidí. Protézu tak potřebuje v průměru každý 140. Evropan. Postavit se znovu na umělé nohy vyžaduje hodně trpělivosti a obrovské úsilí. Někdy přitom plnohodnotný návrat do života překvapí i samotné zdravotníky. To je třeba příběh Marka Jana, který o nohu přišel při autonehodě.
„Když jsem se ptal v nemocnicích, tak mi říkali, že asi neznají nikoho, kdo by s tím bruslil, neznají nikoho, kdo by s tím řídil, i když ve skutečnosti ti lidi jsou a umí s tím dělat úplně všechno. Nakonec jsem si řekl, že se chci do konce roku postavit na brusle, do konce prázdnin začít zase řídit, hrát fotbal a nakonec se mi to všechno vlastně splnilo,“ řekl Jan.
Výroba protéz
Klíčové je, aby protézy dobře seděly a byly pohodlné. To se ale může časem měnit a někdy je potřeba protéz víc. Několik kusů čítá sbírka Bradleyho Pedricka, kterému je nyní patnáct let. O nohu přišel kvůli vzácnému onemocnění kostí, když mu byly tři roky. Bradley pořád roste a tak potřebuje novou protézu zhruba každého půl roku.
„Záleží na tom, jak moc to dítě je třeba taky aktivní a jak moc ty pomůcky ničí,“ přiblížil Jaroslav Pavlů, který se výrobě protéz dolních končetin věnuje v jedné z pražských firem. S pacienty pracuje i desítky let.
„Mám pacientku, které bylo asi deset, dnes jí je pětačtyřicet, takže celou tu dobu v podstatě jsme v nějakém komunikačním procesu, když něco potřebuje tak zavolají,“ dodal Pavlů. Jen pro ni vyrobil kolem dvaceti protéz – a za tu dobu se výrazně změnil především materiál, ze kterého se náhrady končetin dělají.
„Protézy se i dnes vyrábějí z klasických materiálů jako je kov nebo kůže. Častější jsou ale nové materiály jako je plast, silikon nebo laminát,“ řekl redaktor ČT Václav Vohlídal. Moderní protézy pak fungují podobně jako lidské ruce – přes elektrody se propojují se svaly a člověk tak může zavírat nebo otvírat dlaň.
Podle Vohlídala se nejnovější náhrady končetin nebo ortézy nevyrábějí, ale tisknou na speciálních 3D tiskárnách. Podle odborníků se za pár let bude jednat o standard, který klasickou výrobu nahradí.
„Budou připravené mnohem rychleji, lépe přizpůsobené pro konkrétního pacienta a budou mít lepší funkční vlastnosti – déle vydrží a budou celkově kvalitnější,“ přiblížil Matěj Daniel, biomechanik z Fakulty strojní Českého vysokého učení technického (ČVUT). Dlouhodobým cílem vědců z ČVUT je vytvořit protézy, které by uměly i cítit – například lidské dotyky.