Praha - Češi ctí své muže ve zbrani. Zdejší armáda získala v zářijovém průzkumu CVVM nejvyšší rating od roku 1993 - důvěřují jí více než dvě třetiny obyvatel. Možná i proto téhle instituci plánují politické strany přilepšit a občerstvit ji. Po volbách by měl jak narůst armádní rozpočet, tak by měla projít modernizací struktura vojska a vybavenost jednotlivých složek. Shodují se na tom všichni klíčoví hráči ve volbách. Škrtat vojákům chtějí jen Zemanovci.
Armáda nepatří k nejžhavějším politickým tématům a v textech programů kandidujících stran zabírá zpravidla poslední stránky. Jednotlivé politické strany se k ní však staví pozitivně. Mezi těmi, které v průzkumech ČT vykazují stabilně více než 5 % hlasů, se k další modernizaci a profesionalizaci armády hlásí unisono všechny. Soulad lze najít i v ekonomické oblasti, kde jediná SPOZ plánuje výraznou redukci armádních výdajů - ostatní strany chtějí jít opačným směrem.
Rozpočet ministerstva obrany, z něhož armáda ČR zabírá většinovou část, se za posledních dvacet let poměrně snížil. Aktuálních 1,08 % HDP a 3,6 % státního rozpočtu pro rok 2013 vypadá v porovnání s výdaji do roku 2005, kdy obrana přistoupila k profesionalizaci armády, skromně. Částka 42 miliard korun, kterou ministerstvo v současnosti disponuje, se vyrovná rozpočtu z roku 1999 a do 2 % HDP, která doporučuje svým členským státům vedení NATO, má daleko.
Vyšší rozpočet problémy nevyřeší, tvrdí politolog
I proto politické strany včetně ODS, KSČM, ČSSD, TOP 09, KDU-ČSL a hnutí ANO 2011 navrhují víceletou stabilizaci či zvýšení stávajícího rozpočtu. Jak ODS, tak ČSSD například plánují postupné navýšení rozpočtu na 50 miliard korun. KDU-ČSL požaduje přiblížení poměru k HDP na 1,5 procenta, KSČM potom chápe současnou finanční podporu za „nejnižší možnou“.
Větším problémem než nedostatek peněz však dle odborníků zůstává efektivita jejich užití. „Říct, že se na armádě podařilo ušetřit, je nesmysl. Místo toho je třeba se ptát, zda tím nedochází ke ztrátě nenahraditelných a v budoucnu neobnovitelných schopností,“ míní bezpečnostní analytik se zkušeností z Lógaru Libor Stejskal v deníku Referendum. „Že bylo prodloužení pronájmu gripenů správné, o tom snad nikdo soudný nemůže pochybovat. Pořízení letadal CASA už ale nutné nebylo,“ dodává Stejskal. V této souvislosti se nejčastěji mluví o nedostatku velkých dopravních letadel v armádách NATO, které si je tak musí pronajímat - například od Ruska v případě dodávek do Afghánistánu.
Resort obrany dnes tvoří více než 21 tisíc vojáků a přes osm tisíc civilních zaměstnanců. Pozemní vojenské síly však představuje pouze 8,5 tisíce osob oproti plánovaným 10 630 vojákům a vzdušné síly tvoří 4,2 tisíce vojáků místo šesti tisíc. „Na tom je vidět problém chronického nepoměru mezi bojovou a nebojovou částí armády. Administrativa, velení a ostatní civilní útvary nadále odpovídají spíše dvousettisícové armádě než současnému českému profesionálnímu sboru,“ tvrdí Stejskal.
Na zapojení v zahraničních misích se politici neshodnou
Stěžejním problémem armády také podle politologa Jana Ludvíka z Univerzity Karlovy zůstává neujasněnost její role a strategický význam. Bývalý ministr obrany Alexandr Vondra v roce 2012 přijal koncepci „Obranná strategie České republiky“, v níž představil plán pro zajištění obrany v tomto desetiletí, s ministrovým pádem ale její důležitost klesla a není jisté, zda se jí nové vedení bude řídit.
Zároveň názory jednotlivých politických stran na směřování armády se různí a jsou do značné míry vágní. KSČM dlouhodobě požaduje vystoupení z vojenských struktur NATO, SPOZ potom propaguje větší spolupráci na úrovni Visegrádské čtyřky. Většina ostatních stran se naopak shoduje na nutnosti těsné spolupráce se Severoatlantickou aliancí. Občanští demokraté mluví o aktivní „podpoře transatlantických vazeb“ a ČSSD volá po „odpovědném postavení“ Česka v NATO a jeho účasti na vojenských akcích pod hlavičkou EU. Pro lidovce je větší spolupráce s NATO „prioritou“. „Stále neplníme závazek NATO odvést 2 % HDP do obrany. Věřím, že s rozvojem ekonomiky tento závazek splníme,“ vzkazuje voličům šéf KDU-ČSL Pavel Bělobrádek.
Určité rozdíly mezi stranami panují v možnosti nasazení českých ozbrojených sil v zahraničí. O významnější účasti armády v zahraničních misích pod hlavičkou mezinárodních organizací jakožto kýženém kroku mluví pouze ODS, hnutí ANO a TOP 09. „Měli bychom bojovat hlavně o to, abychom se stali spojencem na úrovni. Kvalitní vojáky na to máme,“ řekl k obraně šéf hnutí ANO Andrej Babiš.
Vojáci na povodně - pohledy se různí
Naopak komunisté požadují stažení českých armádních jednotek z většiny zahraničních misí a zacílení vojska jen na ochranu republiky. Pro KDU-ČSL je zase důležité pouze zapojení nadzvukového letectva v systému protivzdušné obrany NATO - což se již dělo, když Češi střežili vzdušný prostor nad Pobaltím. Pro sociální demokraty a SPOZ je pak prioritní zapojení armádních složek do řešení krizových situací a pomoci při přírodních katastrofách.
„Ozbrojené složky by neměly přejímat roli civilních institucí. Záchranné a humanitární povinnosti mnohem efekivtněji zvládnou civilní složky,“ komentuje to politolog Stejskal. „Důležitější je spolupráce a dohoda se spojenci v NATO a Evropské unii. Specializace je intenzivně možná jen tehdy, kdy vám ostatní garantují, že vám poskytnou tu schopnost, kterou vy – v rámci specializace – nemáte.“
Stejskal vidí řešení ve vytvoření společné evropské armády. O tomto projektu se mluví už řadu let, zůstává však v rovině společných misí několika národních armád pod praporem EU. „Evropská armáda by logicky mohla být menší. Na území České republiky by potom stačilo pár větších útvarů, pro obranu a ochranu území nevelké teritoriální vojsko či domobrana skandinávského typu,“ soudí analytik. „Tato představa je ovšem stále velmi vzdálená,“ přiznává.
