Aby mohli čeští vojáci co nejrychleji pomoci spoluobčanům, které v zahraničí někdo zajme, chtějí politici změnit ústavu. Dosud je totiž pro takovou akci nutný souhlas vlády i obou komor parlamentu. Na Operaci Lucrecia – cvičení ministerstva obrany, armády a speciálních sil na záchranu rukojmí v zahraničí – exkluzivně natáčel reportér ČT Karel Rožánek, tématu se věnoval také pořad 90' ČT24.
Vojáci nacvičují záchranu rukojmí. Zásahy v zahraničí má zrychlit až změna ústavy
90' ČT24: Operace Lucrecia - záchrana rukojmí (zdroj: ČT24)
Kde únosci drží rukojmí, kolik jich je, jak jsou vyzbrojeni nebo k jaké teroristické organizaci patří. To jsou informace, které potřebují speciální síly ještě před samotným zásahem.
Pro záchranu unesené osoby, v kódované řeči Objekt Zebra, je nutné mít co nejvíc poznatků. Nezbytnou součástí každého zásahu je proto například provizorní operační centrum, kde se sbíhají všechny dostupné informace.
„Nejdůležitější část jsou tady zpravodajci – informace, předtím než je pošleme dál, musí zanalyzovat a zpracovat. Neposíláme je v surovém stavu, jak je dostaneme,“ vysvětluje náčelník zpravodajské skupiny speciálních sil.
Sleduje se tady internet, televizní vysílání, odposlechy nebo získané fotografie. Operační centrum pracuje 24 hodin denně. Nutností je také získávání poznatků přímo od místních informátorů. To se neobejde bez ozbrojeného krytí, i krycí skupina pracuje v utajení.
Vrtulníky
Když zjistí, kde je člověk zadržován, vyšle se na místo co nejdřív pozorovací tým. Ten má za úkol únosce a rukojmí sledovat. Všechno potřebné si musí vzít sebou, nasazení může trvat i několik dní. „Máme fotoaparáty s dlouhými ohnisky, termovize, noční vidění s přiblížením. Nezanecháváme po sobě vůbec nic – odpadky to je samozřejmost, ale jedná se i o naše výměšky,“ říká velitel průzkumného týmu speciálních sil.
Případný protiútok nepřítele mají odvrátit odstřelovači. „Záleží samozřejmě na mnoha aspektech, ale osoba se dá zasáhnout na 1400 metrů. Většinou zaujímám nějaké strategické postavení, abych měl lepší přehled o bojišti,“ popisuje taktiku odstřelovač pozorovacího týmu speciálních sil. Během zásahu hlavně zajišťují krytí útočného týmu. „Můžu jim krýt záda nebo jim můžu poskytovat informace o místnostech, do kterých se chystají.“
Průzkumný tým musí nepřetržitě sledovat cíl, na místo se proto jeho členové dostávají utajeně – seskokem na padácích z vysoké výšky. Proto skáčou v kyslíkových maskách. Seskoky probíhají hlavně v noci. „Nad výškou 4000 metrů je řidší vzduch a dýchatelnost je tam menší, takže přístroje slouží k tomu, aby mohli přidýchávat kyslík k tomu okolnímu vzduchu,“ popisuje tandemový padákový pilot.
Operace Lucrecia
Pomáhá i Černý sršeň
K získávání informací používají elitní vojáci i speciální techniku, třeba minivrtulník Black Hornet (Černý sršeň). „Je velice malý a velice tichý, umožňuje nám přiblížení na velice malou vzdálenost,“ ukazuje operátor několikacentimetrový stroj. „Informace jakéhokoli typu, pohyb nepřítele, pohled do oken ve vyšších patrech, sledování techniky, poznávací značky na vozidlech,“ popisuje možné využití.
Přesné informace musí mít od začátku i zásahový tým, a to z jediného důvodu – aby jeho členové mohli začít připravovat operaci na záchranu rukojmí. „Naším úkolem je zabezpečit hodinu dopředu tady tento prostor, navážeme s nimi kontakt a poté se nasuneme k objektu,“ vysvětluje na cvičení velitel bojového odřadu speciálních sil.
Minivrtulník Black Hornet (Černý sršeň)
S sebou mají nejrůznější vybavení – útočnou pušku, supresor, náhradní baterie do radiostanice, přístroje nočního vidění, přilbu, ochranné balistické brýle, rukavice a GPS navigaci. Veškerý materiál včetně zbraní se musí před samotnou akcí vyzkoušet.
„Probíhá sladění optických zaměřovačů se zbraní. Probíhá to jak ve viditelném, tak v IR spektru, aby si bojovníci prověřili, že jejich zbraně jsou v pořádku,“ říká operátor bojového odřadu.
„Je potřeba dodržet nějaké zásady, což je utajení, rychlost, překvapení. Když tyto aspekty naplníte, můžete dojít k tomu, že úkol může být splněn úspěšně,“ shrnuje velitel. Příprava na zásah může probíhat v řádech dní, maximálně týdnů. Zásah na záchranu rukojmí pak může trvat jen několik minut.
Bez souhlasu politiků to nejde
Pro osvobození rukojmí v zahraničí je třeba politické rozhodnutí, které je v souladu s platnými zákony – musí s ním souhlasit vláda i obě komory parlamentu. Už teď můžou být čeští vojáci nasazení v zahraničí bez souhlasu parlamentu, třeba v případě cvičení maximálně na 60 dní. Platí ale řada omezení.
„Musíme splňovat řadu podmínek, například pozvání vlády toho státu nebo třeba tam už musí působit nějaká mise, v rámci které by se to provedlo. Ale když jde třeba o dny nebo dokonce o hodiny, tak je to věc, která limituje,“ upozorňuje ministr obrany Martin Stropnický (ANO).
Proto je podle ministerstva obrany nutná změna ústavy, konkrétně článku 43. „My bychom rádi, abychom měli operační rychlost nebo jednoduchost v takhle extrémních situacích. Zdůrazňuji v extrémních, kdy jde o životy našich občanů v zahraničí. Přece jenom v souvislosti s terorismem nelze vyloučit takovou situaci, tak abychom mohli jednat rychle,“ dodává Stropnický.
Proti jsou jen komunisté
Poslanecký návrh změny ústavy je už připravený k projednání v prvním čtení. Zatím se ale nedostal na program schůze sněmovny, i když se strany na potřebě novely shodují. Proti vystupují jen komunisté.
„Změnu pokládám za velmi důležitou, protože tento návrh reaguje na měnící se bezpečnostní prostředí. Ústava je dokument, který je již nějakou dobu platný a v té době nepředpokládal takovouto situaci, takže jako zákonodárci musíme reagovat,“ míní předseda sněmovny Jan Hamáček (ČSSD).
„Lidi jezdí po celém světě a může se stát, že bude nějaký únos či převrat v určitém státu a v tu chvíli nebudeme mít možnost využít partnery, které v těch státech máme, aby se o naše občany postarali. Tak aby vláda byla schopna rychle zareagovat a poslat tam vojáky v řádu hodin,“ říká David Kádner (Úsvit-NK).
„Kdyby se stalo, že bude mimo EU zajat český občan jako rukojmí, tak v současné úpravě by na jeho záchranu nemohla armáda vyjet jinak, než že budou obě komory parlamentu schvalovat tenhle konkrétní úkol. Což by samozřejmě popíralo to, že chceme někoho zachraňovat nejlépe v utajení,“ upozorňuje Jana Černochová (ODS).
„Primární impuls vznikl na summitu ve Walesu, kde jsme se dohodli, že vrchní velitel NATO dostane k dispozici z členských zemí speciální síly s vrtulníky a další výbavou k tomu, aby mohl sám rychle rozhodnout o jejich nasazení. Konflikty okolo Evropy, na Blízkém východě, únosy, viděli jsme hybridní nasazení ruských jednotek na Krymu a podobně, velmi zrychlují – takže potřebujeme, aby Aliance mohla reagovat také zrychleně,“ podotýká Ivan Gabal (KDU-ČSL).
„Současná právní úprava neumožňuje v dostatečně dobré podobě, abychom mohli například splnit úkol vyslání sil velmi rychlé reakce v rámci NATO. V roce 2014 ve Walesu se státy dohodly, že tohle bude fungovat a v roce 2016 státy potvrdily, že jednotky budou schopny naplnit. Ta reakce musí být v řádu několika málo dnů a za současné úpravy bychom nebyli schopni tento závazek splnit,“ potvrzuje Marek Ženíšek (TOP 09).
Proti přijetí novely vystupují hlavně komunisté. „Já si nedovedu představit, k čemu by bylo nezbytně nutné používat jednotky rychlého nasazení tak, aby to bylo nutné v rámci hodin. Oni často argumentují i jinými příklady, a tam si myslím, že vláda má dostatečnou pravomoc. Kdyby šlo o záchranu například života, to může vláda řešit ve své pravomoci a potom může přijít do parlamentu a zdůvodnit, proč tak učinila,“ míní místopředseda výboru pro obranu Alexander Černý (KSČM).
Mezinárodní právo zásah v zahraničí připouští
Podle Jana Kudrny z katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy je vyslání ozbrojených sil na území jiného státu sice právně trochu problematické, protože se tím zasahuje do jeho svrchovanosti, ale možné v některých případech je.
„Existuje doktrína mezinárodního práva veřejného, že státy mají právo na ochranu svých občanů v zahraničí. Ale protože je to problematické, tak to má být až poslední prostředek jejich záchrany, pokud toho nelze dosáhnout jinak,“ vysvětluje Jan Kudrna.
Některý stát podle něj nemusí souhlasit i proto, že mu může únos vyhovovat. Může jít také o oblasti, kde státní moc neexistuje nebo nefunguje, případně kde je situace nepřehledná. „Ale takový zásah musí být proporční a musí odpovídat situaci – to znamená, jdete tam zachránit své vlastní občany, ale nejdete tam kvůli tomu, abyste v té zemi provedli převrat nebo řešili jiné záležitosti,“ dodává Kudrna.