Hamburk – Bílé vlaky s šípovitým čelem jsou dnes neodmyslitelnou součástí železnice v Německu i ve většině států s ním sousedících. Jednotky známé jako ICE (Intercity Express) mají brzy začít jezdit i do Londýna. Nejstarší z nich mají za sebou už docela dlouhý život. První rychlovlak ICE totiž vyjel 2. června 1991 v 5:53 z nádraží v hamburské čtvrti Altona do Frankfurtu nad Mohanem. Záhy se démonicky vyhlížející elektrické jednotky rozjely po celém – čerstvě sjednoceném – Německu.
Na počátku 90. let, kdy vlaky ani v Německu většinou nejezdily rychleji než 160 kilometrů za hodinu, byla 250kilometrová maximální rychlost jednotek ICE přelomová – byť nižší než u francouzských TGV – a přilákala do rychlovlaků i lidi z aut a letadel. Za rok 1992 svezla poměrně malá flotila vlaků ICE 10 milionů lidí. Loni se rychlovlakem svezlo už skoro 80 milionů cestujících.
Vypravení prvního pravidelného vlaku ICE 2. června 1991 byl výsledek dvacetileté práce. V roce 1970 rozhodlo spolkové ministerstvo dopravy o vybudování sítě vysokorychlostních železnic s tím, že první plody včetně rychlovlaku mají být hotovy na počátku 90. let. Od roku 1985 se po kolejích proháněla zkušební jednotka ICE Experimental, která je dnes ve sbírkách Německého muzea v Mnichově. Vlak dokonce na konci 80. let překonal tehdejší rychlostní rekord kolejového vozidla, když jel více než 400 kilometrů v hodině.
Tak šel čas s ICE…
- 1991: V provozu byly první soupravy ICE první generace.
- 1992: Zahájen byl mezistátní provoz ICE.
- 1996: Do provozu přišla druhá generace ICE.
- 1998: Tragická nehoda u Eschede.
- 1999: Zahájení provozu typu ICE-T s naklápěcí skříní.
- 2000: DB dostaly první jednotky třetí generace bez naklápění, zato ale s rychlostí až 320 km/h.
- 2010: Vlak ICE po zkušební jízdě Eurotunelem navštívil Londýn.
Od září 1992 začaly bílé soupravy jezdit z Německa do zahraničí, první mezistátní spoj ICE mířil do Švýcarska. Zanedlouho se rychlovlaky objevily i v Rakousku.
Tragédie června 1998
Nejčernější okamžik historie vlaků ICE nastal sedm let a jeden po zahájení jejich provozu. U Eschede na trati z Hannoveru do Hamburku praskla obruč kola druhého vozu (prvního s cestujícími) jednotky ICE první generace. Souprava seroztrhla, její část vykolejila a narazila do betonové konstrukce mostu. Při havárii zahynulo 101 lidí, dalších 88 bylo zraněno. Hlavní příčinou nehody byla nevhodná konstrukce zkoušených obručových kol. DB jimi chtěly nahradit původní monobloková kola, protože zaručovala pohodlnější jízdu. Po tragédii ale obručová kola rychle zmizela a byla nahrazena monoblokovými koly, se kterými jezdily ICE předchozích generací. Eschede byla ovšem jediná vážná nehoda vlaku ICE.
V roce 2008 ovšem nastala provozní krize, jejíž příčina dala na Eschede vzpomenout. U jedné soupravy ICE se tehdy objevila prasklina na kole, spolkový drážní úřad proto přikázal okamžitou kontrolu velké části rychlovlaků. Následovala výluka jejich provozu, během které musely DB vypravovat náhradní soupravy, v provozu se tehdy objevily i výkonné šestikolové lokomotivy řady 103, které lze považovat za předchůdkyně ICE – do 90. let vodily nejvýznamnější spoje rychlostí až 200 kilometrů za hodinu.
Z Německa do Dánska i Francie
Za dvě desetiletí provozu se flotila rychlovlaků, z nichž naprostá většina patří Německým drahám (DB), další mají loga Nizozemských železnic (NS) a Dánských státních drah (DSB), zásadně rozrostla. Siemens, který je dvorním dodavatelem rychlovlaků pro DB, vyvinul postupně tři generace jednotek ICE. Ta poslední (známá též jako Velaro) jezdí v několika provedeních – kromě klasického rychlovlaku schopného jet až 320 km/h existuje také ICE s naklápěcí skříní, které je k dispozici nejenom jako elektrická souprava, ale i jako dieselová jednotka. V různých variantách jezdí vlaky ICE ve vnitrostátní Německé dopravě a vozí cestující také do Rakouska, Švýcarska, Francie, Nizozemska a Dánska.
DB chtějí v příštím roce nasadit další jednotky třetí generace, současně se ale Siemens pustil do vývoje nástupců vlaků ICE. Soupravy ICx vzniknou v několika variantách, nejprve nahradí klasické soupravy vagonů s lokomotivou, poté na kolejích vystřídají nejstarší generaci ICE, ale nakonec jim ustoupí i novější jednotky.
ICE na sedm způsobů
- řada DB 401: první generace ICE – čtrnáctivozová souprava se dvěma čelními motorovými vozy a dvanácti vozy k sezení (včetně restauračního vozu); maximální rychlost 250 km/h
- řada DB 402: druhá generace ICE – osmivozová souprava s jedním čelním motorovým vozem, řídicím vozem a šesti vloženými vozy; maximální rychlost 280 km/h
- řada DB 403: třetí generace ICE – osmivozová souprava, jejíž všechny vozy včetně obou čelních jsou k dispozici cestujícím, trakční motory jsou umístěny pod podlahou vozů; maximální rychlost 320 km/h
- řada DB 406: třetí generace ICE – viz řada 403, je však upravena k provozu na více elektrických systémech (může jezdit do Francie a Nizozemska), na první pohled ji lze odlišit podle vyššího počtu pantografů; maximální rychlost 320 km/h
- řada DB 411: ICE-T – sedmivozová souprava vychází ze třetí generace ICE, je ale určena především k provozu na běžných tratích, nikoli na vysokorychlostních koridorech, používá proto technologii naklápění skříně v oblouku; maximální rychlost 230 km/h
- řada DB 415: ICE-T – jednotka je shodná s řadou 411, je ale jenom pětivozová; maximální rychlost 230 km/h
- řada DB 605: ICE-TD – čtyřvozová jednotka s naklápací je docela unikátní, vychází sice z řady 411 (potažmo 403), ale je poháněna dieselovými motory; maximální rychlost 200 km/h
