Když na jaře roku 1945 začali Spojenci osvobozovat nacistické koncentrační tábory, byli často zděšeni. Již počátkem roku 1943 přitom československý důstojník Josef Mautner-Brixi popsal v dopisu exilové vládě podmínky, které v nich panují. Mautner-Brixi prošel lágry v Dachau, Buchenwaldu a Natzweileru, odkud se mu v roce 1942 podařilo uprchnout. Jeho zpráva později posloužila jako důkaz při procesech s vedením a dozorci těchto lágrů. Příběhu Mautnera-Brixiho se věnoval v pořadu Reportéři ČT Karel Vrána.
„Spíláním, bitím a trýzněním všeho druhu byli vězňové hnáni k rekordnímu tempu při budování buchenwaldského krematoria. Koncem roku 1941 po vstupu SSSR do války a při popravách ruských důstojníků a komisařů prováděných zvláštním způsobem v buchenwaldském táboře nestačila ani tato výkonná stanice, a proto jsme ji museli rozšířit na dvojitý výkon,“ popisuje fungování tábora Josef Mautner-Brixi.
Mautner-Brixi působil za první republiky v československé armádě jako důstojník tankového vojska. V roce 1939 byl půl roku po začátku okupace Československa zatčen gestapem. Nejprve byl odvezen do koncentračního tábora v Dachau, později do Buchenwaldu, nakonec do alsaského Natzweileru.
„Tábor v Natzweileru se vyznačoval velice tvrdým zacházením. Vězni tam zpočátku vykonávali velice těžké práce v kamenolomu. Později práce v kamenolomu ustoupily na úkor práce vězňů pro válečný průmysl,“ uvedla historička Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Plachá. V táboře také probíhaly pokusy na vězních, v důsledku kterých propukla tyfová epidemie. Z 52 tisíc vězňů zemřelo v Natzweileru 22 tisíc.
Cesta na hranice trvala uprchlíkům tři týdny
O to pozoruhodnější je, že se Josefovi Mautnerovi-Briximu se čtveřicí dalších spoluvězňů podařilo z tohoto lágru uprchnout. Hlavní branou tábora projeli v ukradených uniformách SS a autě, které vzali samotnému veliteli lágru.
Mautner-Brixi to popsal ve své zprávě pro československou exilovou vládu: „Dne 4. srpna 1942, byli jsme již převlečení a v garáži. Hans si navlékl již připravený dlouhý kožený kabát SS Obersturmführera Schlachtera, nasadil si jeho čepici, vzal moje brýle, sedl za volant a spustil motor. Předtím jsme vyhodili zadní sedadla. Christmann a já ulehli jsme v zádi vozu a přes nás hodili přikrývku.“
Cesta na hranice neokupované jižní části Francie trvala uprchlíkům tři týdny. Německý vězeň Alfons Christman se od skupiny oddělil, byl zatčen a po krutém mučení popraven. Zbytku se podařilo přes Portugalsko a Irsko dostat do Velké Británie.
„Mně samotnému připadá útěk jako neuvěřitelné dobrodružství“
„Dnes po určitém časovém odstupu připadá mně samotnému celý útěk jako neuvěřitelné dobrodružství. Měl jsem více než štěstí, že jsem unikl německým pochopům, a zdaření celého útěku připisuji shodě velmi příznivých událostí,“ konstatoval později Mautner-Brixi. Nikomu dalšímu se totiž z Natzweileru uprchnout nepodařilo.
Popis Mautnera-Brixiho později pomohl k odsouzení válečných zločinců. „Zprávy (kterou Brixi sepsal) bylo potom použito například při přípravě buchenwaldského procesu, kterou řídil československý delegát v komisi Spojených národů, pozdější generál Bohuslav Ečer,“ doplnil historik Vojenského historického ústavu Jiří Plachý.
