Praha - Už celé čtvrtstoletí volí Češi a Slováci demokraticky. První svobodné hlasování po více než 40 letech proběhlo na území tehdejšího Československa 8. června 1990. Lidé vybírali zástupce do obou komor Federálního shromáždění i do České nebo Slovenské národní rady. V Česku drtivě vyhrálo Občanské fórum, na Slovensku pak Verejnosť proti násiliu. Možnost vhodit svobodně lístek do volební urny si nenechalo ujít téměř 97 procent oprávněných voličů. Od té doby však volební účast v obou samostatných zemích klesla o více než třetinu.
Volební místnosti se po celém Československu otevřely v pátek 8. června 1990. Začaly tak první svobodné volby od nástupu komunismu v roce 1948. Voliči se museli vypořádat zejména se stranickými kandidátkami, jelikož se zároveň volilo jednak do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, jednak do Sněmovny národů Federálního shromáždění, a v Česku navíc do České národní rady a na Slovensku do Slovenské národní rady. Voleb se navíc účastnilo zhruba 70 politických stran a hnutí.
Zájem o tyto volby i přesto mimořádný. K urnám dorazilo téměř 97 procent oprávněných voličů, kteří rozhodli o jednoznačném vítězství Občanského fóra (OF) a Verejnosti proti násiliu (VPN). Pro obě hnutí byl ale volební triumf zároveň předzvěstí rozpadu, neboť oba tyto subjekty soustřeďovaly řadu nesourodých osobností a myšlenkových proudů, a ty se zákonitě musely po nějakém čase dostat do vzájemného střetu.
Rychlé konání svobodných voleb bylo jedním z hlavních požadavků opozičních sil v listopadu 1989. Volby se konaly na základě poměrného systému, který by měl zaručit podíl širšího spektra stran na konečném složení parlamentu. Volební období parlamentu bylo výjimečně stanoveno jen na dva roky - do Federálního shromáždění a České národní rady se dostaly pouze strany, které získaly alespoň pět procent hlasů; v případě Slovenské národní rady bylo toto kvorum tříprocentní.
Občanské fórum bylo pro všechny. A to vedlo k rozpadu
Nabídka politických stran byla na jaře 1990 široká. Většina z nově vzniklých politických subjektů však neměla klasickou stranickou strukturu ani pevný ideový rámec. Integrujícím hnutím na české politické scéně bylo Občanské fórum, zrozené v listopadu 1989. Od svého počátku sdružovalo rozporné až protikladné politické proudy: byli v něm zastoupeni přívrženci konzervatismu, liberálové a lidé se socialistickou orientací. O charakteru hnutí vypovídalo i jedno z jeho předvolebních hesel „Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny“. Na Slovensku plnilo podobnou úlohu občanské sdružení VPN.
Volby byly spíše plebiscitem o přechodu k demokracii než soubojem politických programů. V českých zemích jednoznačně dominovalo Občanské fórum, které získalo důvěru zhruba poloviny voličů a jeho představitelé obsadili více než polovinu křesel ve federální i české vládě. Na Slovensku s menší převahou zvítězila VPN, když získala více než 30 procent hlasů.
Překvapivě dobře dopadly volby i pro komunistickou stranu, která získala průměrně 13 procent hlasů, a stala se tak po OF druhou nejsilnější stranou v českém parlamentu. Pětiprocentní hranici překonaly v Česku ještě Křesťanská a demokratická unie a Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko. Ze Slovenska to byla Slovenská národní strana, Křesťanskodemokratické hnutí a hnutí Együttélés v koalici s Maďarským křesťanskodemokratickým hnutím.
- Jan Ruml, spoluzakladatel OF, bývalý ministr vnitra: „Co nás tehdy po volbách překvapilo, byl poměrně vysoký úspěch komunistů, protože dostali přes 13 procent, což si nikdo z nás vůbec nedokázal představit, kdo může reprezentovat tyto lidi.“
Volbami začalo zcela nové období československé politiky; hlasování totiž spustilo řadu zásadních pohybů na politické scéně a zároveň se v něm rodily politické hvězdy následujících let - v čele s Václavem Klausem. Ostatně spolu s Klausem začínala v té době politická kariéra i pro Miloše Zemana. V roce 1990 sice nestál na náměstích, psal ale volební program Občanského fóra.
Volební účast: z 97 na 59 procent
Překvapení nad výrazně vysokou volební účastí před pětadvaceti lety vyslovil i tehdejší prezident Václav Havel. Podle něho šlo o „znamení, že našim občanům není jedno, v jakých poměrech žijí a budou žít“. Totéž však nelze říct dnes. K posledním volbám do Poslanecké sněmovny v roce 2013 dorazilo pouze 59 procent voličů. Stejné úrovně dosáhla také účast u voleb do Národní rady Slovenské republiky o rok dříve.
