Řidič nemá povinnost zajistit, aby se dospělý spolujezdec připoutal bezpečnostním pásem. Musí ale dbát na to, aby byly připoutané malé děti, které v autě jedou. Rozhodl tak Ústavní soud, podle kterého povinnost použít pásy dopadá především na spolujezdce samotného. Stížnost k Ústavnímu soudu podal mladík, který skončil ve vězení poté, co pod vlivem alkoholu naboural a jeho nepřipoutaný spolujezdec nehodu nepřežil.
Ústavní soud: Řidič nemá povinnost zajistit, aby se spolujezdec připoutal. Pouze v případě dětí
Podle soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka sice nese zodpovědnost za případnou škodu na zdraví především nepřipoutaný spolujezdec, ovšem jen v situaci, kdy řidič neporuší jinou svou důležitou povinnost. Pokud například jede nepřiměřenou rychlostí, může být za tragickou nehodu souzen a potrestán. To je právě případ řidiče, jehož ústavní stížnost soud i přes vyslovený právní názor zamítl.
Řidič byl odsouzen kvůli tragické nehodě, při které zahynul jeho bratr. Ten jel v autě jako nepřipoutaný spolujezdec. Řidič tvrdil, že opakovaně vyzval bratra, aby použil pásy.
Ústavní soud ale poukázal na to, že řidič porušil několik svých jiných povinností, což vedlo k fatálnímu následku, a proto je trestně odpovědný. „Byl podnapilý, jel nepřiměřenou rychlostí a nezvládl řízení,“ konstatoval soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk.
Okresní soud v Olomouci řidiče uznal vinným z ohrožení pod vlivem návykové látky, maření výkonu úředního rozhodnutí a usmrcení z nedbalosti. Dostal čtyři roky vězení plus zákaz řízení na 6,5 roku. Zdravotní pojišťovně měl také zaplatit necelých 300 tisíc korun.
Krajský soud pak rozsudek zmírnil na tři roky vězení a pětiletý zákaz. S nárokem na náhradu škody pak krajský soud pojišťovnu odkázal na civilní řízení.
Podle Ústavního soudu byly rozsudky v podobných případech rozpolcené
Ústavní soud zároveň ve svém čtvrtečním nálezu konstatoval, že dosud byla judikatura Nejvyššího soudu v této věci rozpolcená a civilní a trestní kolegium měly odlišné názory.
Nález NS z roku 2010 je shodný se čtvrtečním názorem Ústavního soudu. Také NS tehdy rozhodl, že je povinnost připoutat se bezpečnostním pásem v osobním automobilu zákonem primárně uložena spolujezdci. Pouze ve výjimečných případech je řidič povinen spolujezdce poučit o tom, že se má připoutat, případně jak se má vůbec připoutat, a to například vzhledem k věku či zdravotnímu stavu. Pokud takové výjimečné okolnosti nejsou, tak řidič neodpovídá za porušení povinnosti spolujezdce se připoutat.
Případ se týkal nehody v obci Lety: řidička dostala smyk, když se snažila vyhnout protijedoucímu autu, které předjíždělo v koloně. Při nehodě byla zraněna nepřipoutaná spolujezdkyně, která pak žádala necelých 200 tisíc jako odškodnění. Okresní soud to odmítl, odvolací soud pak ale rozhodl, že má řidička polovinu částky zaplatit, protože nezajistila bezpečnost přepravované osoby.
Tento rozsudek pak ale zrušil právě Nejvyšší soud. Podle jeho názoru je povinnost připoutat se bezpečnostním pásem zákonem primárně uložena přepravované osobě, která je odpovědná za svou bezpečnost.
- Zákon ukládá v § 9 odst. 1 písm. a) povinnost přepravované osobě připoutat se za jízdy na sedadle bezpečnostním pásem, je-li jím sedadlo vybaveno.
- Podle § 6 odst. 1 písm. a) má řidič povinnost připoutat se bezpečnostním pásem sám a podle § 5 odst. 1 písm. i) má také povinnost zajistit bezpečnost přepravovaných osob.
Ze stejného důvodu nebyl v roce 2015 odsouzen řidič, který narazil do stromu a při nehodě zahynula nepřipoutaná spolujezdkyně. Státní zástupkyně ho chtěla potrestat i za usmrcení z nedbalosti, soud mu ale udělil pouze podmínku za způsobení těžké újmy.
„Poškozená ovšem nesplnila povinnosti přepravované osoby podle zákona o provozu na pozemních komunikacích, které jí ukládají být za jízdy připoutána k sedadlu bezpečnostním pásem, pokud je jím sedadlo vybaveno,“ uvedla předsedkyně senátu Simona Kuboušková.
Jiný verdikt Nejvyššího soudu z roku 2014 však upozorňoval, že soudy nemohou automaticky rozhodovat tak, že nepoužití bezpečnostních pásů zvýrazňuje podíl poškozených na vzniku jejich újmy. V tomto konkrétním případě zavinil řidič pod vlivem alkoholu a drog nehodu, při které zahynul nejen on sám, ale také další spolujezdci v autě, kteří nebyli připoutaní.
Jenže zatímco řidič připoutaný byl, ale zemřel, tak další dva spolujezdci nehodu přežili, ačkoliv připoutaní nebyli. Právě proto Nejvyšší soud zrušil předchozí verdikty. Upozorňoval totiž na to, že znalecký posudek konstatoval, že při takto rozsáhlé deformaci karoserie už nemělo na rozsah zranění spolujezdců vliv, jestli byli či nebyli připoutaní. Nižší soud k němu ale nepřihlédl a automaticky rozhodl, že nepřipoutaní spolujezdci mají vyšší podíl na své újmě.
Pokud jede spolujezdec s opilým řidičem, může být odpovědný za následky na svém zdraví
Soudy v minulosti řešily i případy, zda je spolujezdec zodpovědný na následky nehody, pokud sedne do auta s opilým řidičem. Tady rozhodl Nejvyšší soud tak, že je spolujezdec odpovědný za případné následky na svém zdraví. Podíl poškozeného spolujezdce se přitom podle okolností může „limitně blížit až jedné polovině“.
Nejvyšší soud se zabýval konkrétně nehodou z března 2005. Stala se na Chrudimsku za špatné viditelnosti a zhoršené sjízdnosti. Za volantem seděl opilý muž bez řidičského průkazu. Při následné havárii zahynul spolujezdec, který byl také pod vlivem alkoholu. „Riziko dopravní nehody při řízení vozu podnapilou osobou při zhoršené sjízdnosti je natolik vysoké, že přístup spolujezdce, který se rozhodl za takových podmínek jízdu absolvovat, nelze hodnotit jinak než jako krajně riskantní,“ uvedl v usnesení senát s předsedou Robertem Waltrem.
Soudci v případě chrudimské nehody připustili, že hlavní vinu nese opilý řidič. Řidič byl pravomocně odsouzen. Manželka zemřelého kromě náhrady škody od řidiče žádala také výplatu pojistného od pojišťovny. Soudy nakonec snížily její výši o 20 procent kvůli podílu zodpovědnosti za následek. Pojišťovna však podala dovolání a NS jí dal za pravdu. Zemřelý se podle NS na vzniklé újmě podílel více než 20 procenty.
V jiném případě ale Ústavní soud rozhodl opačně: podle jeho názoru musí být dostatečně prokázáno, že spolujezdci věděli, zda je řidič opilý. Tento případ se týkal nehody na Olomoucku, při které opilý mladík v luxusním voze narazil do stromu, když ujížděl policejní hlídce. Podle dechové zkoušky měl přitom řidič v krvi necelé promile alkoholu.
Ústavní stížnost stála právě na otázce, zda spolujezdci věděli, že řidič před jízdou pil alkohol. Kladná odpověď by znamenala, že nesou díl zodpovědnosti, což by se mohlo projevit snížením odškodnění pro pozůstalé. „Aby bylo možno o takové spoluúčasti hovořit, musí být vědomost poškozeného dostatečně prokázána, což se v tomto případě nestalo,“ rozhodli ústavní soudci.
