Brno – Předběžná vazba nemůže bez pečlivého posouzení daného případu trvat neomezeně dlouho, řekl Ústavní soud při rozhodování o stížnosti Gruzínce Zouraba Nadiradzeho. Ten byl ve své vlasti odsouzen za vraždu, vinu ale popírá. Do předběžné vazby, která jako jediná nemá v českém právním systému pevně stanovenou maximální dobu trvání, byl umístěn do doby, než skončí řízení o jeho vydání do Gruzie. Takový postup ale Ústavní soud označil za chybný.
„Obecné soudy by měly v případě předběžné vazby přísněji posuzovat důvody setrvání dotyčného ve vazbě, protože tam nejsou žádné zákonné lhůty. V tomto případě se stalo to, že vazba byla nepřiměřeně dlouhá – obecné soudy v usneseních neuvedly důvody, proč by měl být stěžovatel i nadále omezen na své osobní svobodě,“ okomentovala mluvčí soudu Miroslava Sedláčková.
Tím, že Ústavní soud stížnosti vyhověl, otevřel Nadiradzemu po 13 měsících cestu zpátky na svobodu. K rozhodnutí ústavních soudců přispěl také fakt, že řízení o udělení azylu i o přípustnosti jeho vydání mohou ještě trvat velmi dlouho, a pokud by chtěl z České republiky uprchnout, mohl to už v minulosti udělat.
Zourab Nadiradze v Česku žije od poloviny 90. let a o azyl žádá opakovaně. Tvrdí, že v Gruzii je politicky nepohodlnou osobou, a obvinění z vraždy, za niž byl v nepřítomnosti odsouzen k patnácti letům vězení, považuje za vykonstruované. Z Gruzie prý v roce 1994 odešel právě kvůli obavám z tamní politické a společenské situace.
Nejblíže vydání byl Nadiradze letos
Soudy zaměstnává Nadiradzeho případ už od roku 2002, kdy Krajský soud v Brně poprvé označil jeho vydání za nepřípustné. Později soudy naopak rozhodly o přípustnosti vydání, což povolil i ministr spravedlnosti. V roce 2010 však zasáhl Ústavní soud, který stížnosti Gruzínce vyhověl a vyjádřil pochybnost nad tím, zda muže v Gruzii čeká spravedlivé zacházení.
Nadiradze byl ke svému vydání nejblíže zhruba před rokem, kdy o něm rozhodl tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS). Ústavní soud ale letos v únoru toto rozhodnutí zrušil s tím, že bylo v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková tehdy uvedla, že nejprve musí skončit řízení o azylu a mezinárodní ochraně a teprve poté může ministr spravedlnosti rozhodnout o případném vydání.
