Až 27. srpna 1968, kdy se do Československa vrátili unesení politici, se odmlčelo poslední stanoviště, odkud improvizovaně a okupantům navzdory vysílala Československá televize. Její ústředí sice obsadili okupanti téměř ihned, ale vysílání i tak pokračovalo z utajených míst. Vysílalo se například z jihočeské Kletě, ale i z tehdy rozestavěného areálu na Kavčích horách.
Tajně z Kletě i Kavčích hor. Svobodné vysílání ČST z provizorních stanovišť vydrželo po okupaci téměř týden
UDÁLOSTI: ČST dokázala udržet svobodné vysílání do 27. srpna (zdroj: ČT24)
V roce 1968 vysílala Československá televize z Měšťanské besedy, její sekretariát včetně ředitele Jiřího Pelikána ale sídlil v budově Plodinové burzy na Senovážném náměstí. Právě tam zamířila okupační vojska nejdřív, čímž poskytla televizi čas k vysílání navíc.
ČST ještě stihla 21. srpna dopoledne odvysílat projev prezidenta republiky Ludvíka Svobody, v poledne ale již byla i Měšťanská beseda v rukou sovětských vojáků.
Vysílání ale pokračovalo. Když již nebylo možné vysílat ani z dalších studií, přicházelo z provizorních stanovišť zřízených u vysílačů. Několik jich bylo v Praze, k nejznámějším patří vysílání z Cukráku, ale mnohem déle vydržel zpravodajský štáb na Kleti. K vysílači na nejvyšší hoře Blanského lesa se podařilo 21. srpna přivézt kamery, zdejší provizorní vysílací pracoviště začalo fungovat o dva dny později. Sovětská armáda je přitom dlouho nemohla najít – vojáci neznali terén a navíc byla mlha.
Po čtyřech dnech však vysílání z Kletě skončilo, přišla zpráva, že k vysílači míří 40 tanků. „Redaktoři, pomocníci a štáb se převlékl do uniforem a opustil Kleť. Technika, co byla k dispozici, se vzala a naházela se do žumpy,“ vzpomněl tehdejší zaměstnanec Správy radiokomunikací Jan Komenda.
Události v regionech: Jihočeský vysílač na Kleti vysílal až do posledního možného dne (zdroj: ČT24)
Ani to však nebyl konec svobodného vysílání ČST. Pokračovalo dále, a to přímo z Kavčích hor. I když tehdy ještě nebyly Kavčí hory sídlem televize, ústřední výšková budova se již stavěla a štáb se potají usadil přímo pod ní.
„Budova nebyla ani opláštěná, byl to skelet. Nebylo tady nic, prostě duny. Jenom tady stál tesko barák, kde měli dělníci cement a nářadí. A my jsme zajeli s přenosákem do toho tesko baráku,“ popsal vznik studia na Kavčích horách vedoucí přenosového vozu Lubomír Feit.
Vysílání z Kavčích hor začalo již ráno 22. srpna, kdy se tam přemístila technika z předchozího provizorního stanoviště v Tesle-Hloubětín, a vydrželo do 27. srpna, kdy se z Moskvy vrátili unesení členové ÚV KSČ spolu s prezidentem Svobodou (označovaní též jako československá delegace).
K udržení vysílání napomohla i poloha rozestavěné výškové budovy, která sloužila jako pozorovatelna. V sousedství, na Děkance, totiž Sověti vytvořili provizorní letiště vrtulníků. „Když startovala helikoptéra, telefonovalo se dolů, aby se přestalo vysílat, protože jsme nevěděli, jestli nezaměřují vysílače po signálu,“ přiblížil tehdejší technik údržby v ČST Josef Polák.
Přenosový vůz v provizorních podmínkách na rozestavěných Kavčích horách v srpnu 1968
Provizorní vysílání ČST skončilo 27. srpna. Někteří aktéři improvizovaného vysílání měli později problémy, ale nikoli všichni. Luboš Feit i Josef Polák, kteří se podíleli na vysílání z Kavčích hor, v televizi zůstali. Režim je potřeboval jako odborníky.
Československá televize: jak se vysílalo za okupace (zdroj: ČT)