Na pražských domech se objevily první čtyři tabulky projektu Poslední adresa. Jeho cílem je připomenout oběti represí komunistického režimu přímo tam, kde oběti před zatčením bydlely. Obsahují základní údaje, jako jsou datum narození a úmrtí. První tabulky připomínají životy Karla Bacílka, Jozefa Maceje, Slavoje Šádka a Veleslava Wahla. Jedná se o českou verzi iniciativy, která vznikla v Rusku jako památka na zavražděné sovětským režimem.
Za války Veleslav Wahl bojoval proti nacistům, po roce 1948 proti komunistickému režimu. „Jednalo se o skautský odboj a o spolupráci s americkou ambasádou. Také pomohli některým lidem odejít na západ,“ říká Kateřina Ebelová, která svého strýce sice nikdy nepoznala, ale jeho osud ovlivnil život celé rodiny.
Komunisté skupinu odhalili a zatkli. Následoval politický proces. „Obžalovaní byli uznáni vinnými a imperialistická dolarová diplomacie reprezentovaná špiony utrpěla další nezdar,“ komentovala to dobová propaganda.
„Trest smrti provazem. Trest vykonán 16. června 1950,“ čte z rozsudku Kateřina Ebelová. Bylo mu pouhých 28 let. Jeho příběh teď připomíná tabulka na hradčanském domě. „Jde o pamětní tabulky jednotlivých životů a osudů,“ vysvětluje Michaela Stoliová, spoluorganizátorka projektu Poslední adresa.
Na stejné adrese se teď setkávají památníky obětem dvou totalitních režimů. Kámen zmizelých v chodníku připomíná Josefa Růžičku, kterého nacisté poslali do koncentračního tábora, kde zemřel. A i on patří do rodiny Kateřiny Ebelové – byl jejím dědečkem. Dvě totality jí tak vzaly dva příbuzné. „Jakékoli nespravedlivé odsouzení za jakéhokoli režimu je velmi bolestivé,“ poznamenává Ebelová.
Autoři projektu doufají, že další tabulky brzo přibudou. O umístění tabulky bude možné požádat prostřednictví webové stránky posledniadresa.cz. „Jde hlavně o to, aby tyto příklady vyvolaly v lidech zamyšlení nad tím, jaká byla doba a aby se znovu nevrátila,“ vysvětluje Kateřina Ebelová.
Projekt Poslední adresa vznikl v roce 2014 v Rusku. Vede ho občanská iniciativa Fond Poslední adresa, kterou zorganizoval ruský novinář Sergej Parchomenko ve spolupráci s ruskou nevládní historicko-osvětovou organizací Memorial. Českou verzi projektu zaštiťuje Ústav pro studium totalitních režimů, organizace Gulag.cz, sdružení Političtí vězni.cz a Memorial Česká republika. Předobrazem projektu se staly dlažební kostky s názvem kameny zmizelých, tzv. stolpersteiny, které v řadě evropských měst včetně Prahy připomínají oběti holokaustu.
