Stávka řidičů linkových autobusů kvůli nízkým mzdám se uskuteční 6. dubna. Odbory ji plánují jako 24hodinový protest a vyzvaly šoféry k masivní účasti. Už v polovině února vyhlásily dopravní odbory stávkovou pohotovost. Řidiči si stěžují, že nedostali od nového roku přidáno tolik, kolik jim slíbila vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD). Poslední velký dopravní protest zažilo Česko v roce 2011, kdy se poprvé od roku 1989 zastavilo i metro.
Stávkující řidiči linkových autobusů 6. dubna nevyjedou
Vláda svým nařízením zvýšila minimální mzdu i další příplatky, jenže kraje teď řeší, kde na to vzít peníze. Problémem je také to, že má každý kraj uzavřenou jinou smlouvu a ty navíc byly uzavírány ještě před nařízením o zvýšení platů. Největší problémy se smlouvami má Jihomoravský a Ústecký kraj.
„U smluv, které jsou uzavřeny podle nového zákona, není jak to dopravcům zaplatit. Jsou tam dva limity: Nesmí se cena navýšit více než o deset procent a nesmí to být více než 5,7 milionu korun,“ upozorňoval už dříve radní pro dopravu Moravskoslezského kraje Jakub Unucka (ODS).
Protestu by se mohlo zúčastit až 11 tisíc řidičů, takový počet má na starosti veřejnou dopravu v jednotlivých krajích.
Zda se ke stávce připojí řidiči ve všech krajích, bude podle šéfa dopravních odborů Luboše Pomajbíka záležet na zaměstnancích. „My je vyzýváme, aby se aktivně zúčastnili stávky, na druhou stranu do stávky nemůžeme nikoho nutit. Samozřejmě že budeme bedlivě sledovat, aby někdo stávku někomu nezakazoval, nebo někomu nevyhrožoval, pokud se stávky bude chtít zúčastnit,“ dodal šéf dopravních odborů.
Zástupci řidičů totiž nejsou v postoji k protestům zcela jednotní. V minulosti například stávku odmítly odbory v Pardubickém kraji, podobně se vyjadřovali zástupci zaměstnanců působících v jihlavské společnosti Icom Transport.
Poslat peníze krajům? Ani vláda není jednotná
Na zvýšení minimálních mezd a plateb za čekání mezi spoji se na konci loňského roku dohodli zástupci šoférů, krajů a ministerstva práce a sociálních věcí. Vládní nařízení následně zvýšilo minimální mzdy pro řidiče ze 71,60 koruny na hodinu na 98,10 koruny.
Řidičům by se rovněž měl zvýšit příplatek za čekání mezi jednotlivými jízdami z 50 korun na hodinu na 88 korun a nově byl zaveden příplatek 6,60 koruny za hodinu za práci v náročném prostředí.
Sobotkova vláda také avizovala, že by se mohla na zvyšování platů řidičů finančně podílet. Kabinet však není jednotný: finanční podporu krajům prosazuje jen ČSSD. Na penězích pro kraje trvá i šéfka Asociace krajů Jana Vildumetzová, ta je přitom členkou hnutí ANO. Zvýšení mezd řidičů podle vládního nařízení vyjde kraje na 1,2 miliardy korun, při započtení všech odvodů jde o částku 1,5 miliardy korun.
Nebránila bych se tomu, aby stát přispěl. Kraje mají dost prostředků, ale že se bude jednat o podpoře státu, to jsme jako vláda slíbili již na počátku.
Odbory: Kvůli metodice ministerstva přicházejí řidiči o prémie
Odbory si po novém roce stěžovaly na způsob, jakým se počítá navýšení mezd. „Metodika ministerstva práce a sociálních věcí umožňuje sčítat původní mzdu s prémiemi,“ kritizoval předseda jablonecké základní odborové organizace BusLine Jiří Kuchynka. Pokud součet dá částku 98,10 koruny na hodinu, nedostanou řidiči podle odborářů téměř nic navíc oproti roku 2016.
Některé kraje pak souhlasily s navýšením mezd jen do měsíční výše 16 400 korun hrubého, což odpovídá hodinové mzdě podle vládního nařízení při 37,5 odpracovaných hodinách týdně.
Řidiči linkových autobusů proti nízkým mzdám protestují už od října 2015. Podle nové podoby zákona o veřejných zakázkách by soutěže na zajištění veřejné dopravy měly zohledňovat i jiná kritéria než cenu a stanovovat například nejnižší mzdu pro šoféry autobusů.
- 4. února 1997 - Začala stávka železničářů, která měla trvat 48 hodin. Byla ale několikrát prodloužena a skončila až 8. února. Hlavním organizátorem bylo Odborové sdružení železničářů (OSŽ), které spolu s dalšími odborovými svazy požadovalo mimo jiné odvolat vedení Českých drah. Stávky se zúčastnila asi polovina zaměstnanců ČD.
- 8. března 2000 - Výstražná patnáctiminutová stávka Asociace samostatných odborů (ASO) způsobila zpoždění 101 vlaků. Stávku vyhlásila ASO na protest proti neřešení sociálních problémů. Podle ČD se od ní většina zaměstnanců společnosti distancovala.
- 3. února 2003 - Stávka řidičů pražských tramvají organizovaná Federací řidičů tramvají. Protestující si chtěli vymoci stejné podmínky, jako měli řidiči autobusů, a chtěli odvolání tehdejšího generálního ředitele podniku Milana Houfka. Z 80 procent řidičů odhodlaných stávkovat jich zůstalo ve stávce 30 procent. Veřejná doprava nebyla narušena.
- 21. června 2004 - Ranní stávky v MHD se v Praze zúčastnilo přes deset procent řidičů autobusů. Na protest proti vládnímu návrhu silničního zákona stávkující na 20 minut přerušili dopravu. Cestujících se ale významněji nedotkla.
- 16. března 2006 - Půlhodinová stávka strojvedoucích na železnici ovlivnila železniční provoz jen minimálně. Strojvůdci protestovali proti tomu, že by podle připravovaného zákoníku práce mohl zaměstnavatel uzavřít kolektivní smlouvu jen s nejsilnější odborovou organizací.
- 24. června 2008 - Hodinová výstražná stávka proti reformám kabinetu Mirka Topolánka (ODS) pořádaná ČMKOS se dotkla i dopravy. Největší dopady měl hodinu a čtvrt trvající protest strojvůdců, kteří ve 13:00 zastavili vlaky po celé ČR. Podle Českých drah stálo zhruba 80 procent všech spojů, tedy asi tisíc vlaků. V mnoha městech nejezdila hromadná doprava.
- 16. června 2011 - Stávka, která byla součástí odborářských protestů proti vládním reformám důchodů, zdravotnictví a daní, zastavila na celý den osobní i nákladní vlaky a někde omezila městskou dopravu. Protest významně pocítila i Praha, kde se poprvé od generální stávky v roce 1989 zcela zastavilo metro, omezený byl i provoz tramvají a autobusů. Lepší byla situace v Brně, kde MHD v omezeném rozsahu fungovala alespoň ve špičce.