Jsou po rakovině, infarktu nebo na vozíku. Mnozí se snaží vrátit se zpátky do aktivního života. Lidé se 3. stupněm invalidity (dříve nazývaný plný invalidní důchod) řeší v práci problémy s proplácením nemocenské. Na rozdíl od ostatních totiž mají nárok na její vyplácení jen po omezený počet dní. Pacientské organizace proto nyní začaly usilovat o změnu dosavadního systému.
Michal Čuřík začal po vážném úrazu znovu pracovat. Jenže pak musel ještě na jednu operaci. Ta se nezdařila. Rekonvalescence mu trvala půl roku.
Nemocenskou mohl čerpat 70 dní. Poté mu zbyl jen osmitisícový invalidní důchod.
„Invalidní důchod nelze brát jako příjem. Je to kompenzace za invaliditu, i z důvodu, že čas od času je potřeba si koupit nový vozík,“ říká Čuřík.
Ministerstvo práce a sociálních věcí to vidí jinak. V době, kdy člověk se 3. stupněm invalidity pracuje, pobírá na rozdíl od ostatních plat a zároveň i důchod, argumentuje. „Příjemce invalidního důchodu je v době nemoci přiměřeně zajištěn již jinou dávkou sociálního pojištění,“ uvádí stanovisko ministerstva.
Demotivační systém, přecházení nemoci
Podle sociální pracovnice Dominiky Horákové z České asociace paraplegiků je systém demotivační. Z jejích průzkumů vyplývá, že 50 procent osob má invalidní důchod nižší než minimální mzdu. „Od klientů známe i případy, že mají důchod okolo 3 tisíc korun,“ uvedla.
Lidé proto nemoci raději přecházejí. Někteří pracují nelegálně.
Česká asociace paraplegiků proto zpracovala materiál, který teď bude řešit s dalšími organizacemi. Společně se chtějí obrátit i na ministerstvo práce a sociálních věcí.
„Náš názor je takový, že kdo pracuje, odvádí státu peníze. Tak by na něj měla platit stejná pravidla jako na člověka zdravého nebo s nižším stupněm invalidity, “ říká ředitelka Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením Hana Potměšilová.
