Brno – Přes dvacet let se blanenská advokátka soudila o své právo na ochranu osobnosti. I když nakonec neuspěla, požadovala od státu odškodné za průtahy v řízení, které se táhlo od roku 1991. Soud jí odškodné přiznal, ale následně ho o desítky procent snížil s odůvodněním, že je případ příliš složitý a žena měla jako advokátka vědět, že další odvolání jí nepomohou. Žena tak měla dostat jako kompenzaci jen 87 tisíc místo původně vyměřených téměř 300 tisíc korun. Ústavní soud dnes tyto důvody odmítl jako formalistické, odškodnění proto musí znovu přepočítat pražský městský soud.
V červnu 1991 podala advokátka Daniela Trávníčková žalobu na ochranu osobnosti. Dotkl se jí článek, v němž ji sedm advokátů z Blanenska nařklo, že poskytuje právní služby neoprávněně. Redakce se v následujícím čísle pokusila uvést informace na pravou míru a poskytla právničce prostor k reakci, přesto se nepodařilo odvrátit soudní spor. Ten pak trval přes dvacet let a nakonec skončil verdiktem, podle něhož advokátka na omluvu nemá nárok. „V první fázi mi Okresní soud ve Zlíně vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni se mi omluvit. Takže to nebylo tak, že by se řízení od začátku vyvíjelo v můj neprospěch,“ říká Trávníčková.
Ještě před posledním verdiktem podala žena žalobu na ministerstvo spravedlnosti kvůli průtahům. Soud jí vyhověl a za každý rok soudních tahanic jí vyměřil satisfakci zhruba 15 tisíc korun, tedy téměř 300 tisíc korun za celou dobu sporu. Obratem ale soud výslednou částku ponížil o 70 procent - 30 procent strhl za to, že využila všech možností, které jí právní řád v této věci dává, i když si prý jako advokátka měla být vědoma toho, že minimálně její ústavní stížnost nemůže být úspěšná. „Kdybychom každý z nás jako občan a advokát věděli, jak bude úspěšné jeho podání, to bych si přála. Ale tak to opravdu není,“ dodala Trávníčková. Dalších 40 procent z odškodnění srazil soud za údajnou složitost případu. Městský soud v Praze nakonec ženě v dubnu 2012 přiřkl odškodné 87 tisíc korun.
Nejvyšší soud vydal v roce 2011 sjednocujících stanovisko, kterým usměrnil dosavadní praxi. Základní částka odškodnění za průtahy v řízení se na základě evropské zkušenosti pohybuje v rozmezí 15 tisíc až 20 tisíc korun za první dva roky a dále pak za každý další rok, kdy se soud táhne.
„Nebylo řádně zdůvodněno, proč se ten který soud rozhodl takto stroze snížit původně vyměřenou srážku,“ vysvětlil postoj Ústavního soudu soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk. Ten se s kolegy neztotožnil ani se závěrem, že žena ústavní stížností sama přispěla k tomu, že se její spor protahoval. „Nelze paušálně říci, že uplatňování ústavní stížnosti, která je Ústavním soudem odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný, je bezdůvodným opravným prostředkem,“ upozornila mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková.
Spor o odškodné se nyní vrací k Městskému soudu v Praze, který musí při dalším rozhodování zohlednit názor Ústavního soudu.
Stát platí na odškodném miliony
Stížností na příliš dlouhé rozhodování soudů v posledních letech přibývá. „Známe průměrnou délku civilních řízení, která je teď v Česku asi 400 dnů. Ale já mám z vlastní zkušenosti z nedávné doby například 22letý spor,“ upřesnil člen rady vlády pro nestátní neziskové organizace David Záhumenský. Loni stát na odškodném za průtahy vyplatil přes 64 milionů korun. Největší část z toho bylo odškodnění za nemajetkovou újmu utrpěnou délkou řízení v občanskoprávních sporech, vysoké částky spolkne také kompenzace za ušlý zisk nebo náklady řízení ve sporech o odškodnění.
„Zrovna soudců nemáme málo. Česko je na druhém místě v počtu soudců na 100 tisíc obyvatel. Ty problémy jsou systémové – záleží, jaké mají soudci vybavení, jaká je organizace práce. A pak se jedná o individuální věci, tedy jak který soudce svoje věci vede,“ doplnil Záhumenský. Za průtahy ale nemohou jen soudy, potažmo stát. Na délce řízení se podle ministerstva spravedlnosti často podepisuje také opakované zadávání znaleckých posudků nebo úmrtí některého z účastníků řízení.
Rozsudek je pro účastníky sporu klíčový třeba pro to, aby se mohly oběti trestných činů v občanskoprávním řízení dožadovat odškodnění. I tato se ale mohou protáhnout: nejpomaleji v ČR řeší v posledních letech občanskoprávní spory Okresní soud v Ústí nad Labem, kde vynést rozsudek průměrně zabere 2,5 roku. Příkladem opačným je soud v Náchodě, kde civilní spory vyřizují za čtyři měsíce. Soudy ve velkých městech pak zatěžují zejména obchodní spory a insolvenční řízení. I přesto české soudy patří podle Evropské komise k nejrychlejším ze zemí Osmadvacítky.
