Brno – Každoročně roste počet takzvaných sociálních pohřbů, tedy posledních rozloučení s lidmi, kteří umřeli chudí a bez příbuzných. Upozornil na to veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský. Náklady na sociální pohřeb si přičítá stát, částka v posledních letech několikanásobně vzrostla. Ombudsman také podotkl, že konflikty v rodině o další osud hrobů často vzniknou tím, že rodinní příslušníci spolu neumí dostatečně komunikovat. „Často jde o to, že se málo nebo příliš pozdě zajímají o hroby blízkých,“ uvedl.
„Pohřebné bylo skoro nárokovou součástí sociálního zabezpečení. Prakticky každý, komu někdo zemřel, dostal pět tisíc korun. V současné době se to velice zredukovalo. Počet lidí, kteří na pohřebné dosáhnou, je velice malý,“ upozornil Varvařovský. Zatímco v roce 2007 vyplatilo ministerstvo pro místní rozvoj za 140 pohřbených bez dědiců téměř 850 tisíc korun, o dva roky později už za 410 lidí dalo 2,5 milionu. V minulém roce pak 900 sociálních pohřbů přišlo na 6,5 milionu korun.
K takzvaným sociálním pohřbům dochází tehdy, když se během čtyř dnů po smrti o mrtvého člověka nepřihlásí příbuzní či jedinci, kteří mají zájem se o něj postarat. Zesnulý člověk je během takového pohřbu spálen žehem v truhle z dřevotřísky s papírovým víkem. Urna je posléze uskladněna následující rok u pohřební služby. Pokud se o ni do té doby nikdo nepřihlásí, končí ostatky člověka ve společném hrobě.
Lidé by měli lépe komunikovat s blízkými i notáři
Vavařosvký upozornil také na konflikty, které v souvislosti s hroby mezi rodinnými příslušníky často vznikají. Lidé jim podle něj mohou předcházet lepší komunikací se svými blízkými a v případě dědického řízení s notáři. Dědici mnohdy při dělení majetku totiž neřeší, jak bude naloženo s hrobovým místem zesnulého. „Je nutné si uvědomit, že zákon o pohřebnictví řeší jen základní otázky spojené s péčí o ostatky zesnulého. Mnohé věci jsou pak na domluvě mezi lidmi samotnými, často jde o to, že se málo nebo příliš pozdě zajímají o hroby blízkých,“ uvedl.
Mnohdy se také stává, že lidé včas nezaplatí nájem za hrobové místo, které je následně zrušeno. To se děje zejména v případě, že nájemce hrobu zemře a v dědickém řízení se opomene řešit, kdo z blízkých převezme péči o rodinný hrob. Když provozovatel pohřebiště dědice nevypátrá, a tedy nedostane nájemné, do roka je hrob prohlášen za opuštěný. Tyto potíže lze podle Varvařovského řešit tím, že se správě hřbitova nahlásí více lidí, kteří o rodinný hrob pečují. Tím se zamezí problémům s neuhrazením nájemného a zrušením místa.
Další problémy vznikají tím, že blízcí zesnulého spolu nekomunikují. Často je to důsledkem toho, že v ČR končí každé druhé manželství rozvodem. S novými partnery se pak již lidé nesezdávají, vznikají nové a mnohem rozvětvenější rodiny.
