Praha – Nadnárodní společnost zaměřená na platební karty spustila v ČR první biometrickou platební aplikaci pro mobilní telefony. Nově tak půjde potvrdit platbu z mobilního telefonu přiložením prstu místo zadávání šestimístného kódu PIN. Nezbytnou podmínkou je samozřejmě telefon, který disponuje čtečkou otisků prstů. Biometrie jako způsob identifikace se vzhledem k metrické unikátnosti rozmáhá, otisky prstů se třeba v ČR odebírají už 6 let do cestovních pasů. K přesné identifikaci osob se využívá i ověřování pomocí struktury oční duhovky či sítnice.
Biometrická data představují jeden z nejmodernějších a velmi bezpečných způsobů ověřování, a to především kvůli jejich jedinečnosti. Banky je využívají stále častěji, stejně tak i pojišťovny. Proti identifikaci prostřednictvím biometrických dat mluví zcela jasně vysoké náklady potřebné pro technologie, které snímání zajišťují. Náklady rostou i s nutností vysokého zabezpečení databáze s daty.
Pozitiva však v otázce biometrických dat převažují, a i proto se od verifikace pomocí klasických otisků prstů postupně přechází i k využívání dalších metod. Doklady s biometrickými prvky otevírají brány do ČR třeba na Letišti Václava Havla v Praze. Pro vyšší bezpečnost biometrii využívá jaderná elektrárna v Temelíně, když musí každý při vstupu projít kontrolou tvaru ruky. Ale tyto prvky pronikají i do běžnějších institucí, třeba studenti pražského gymnázia Botičská si otiskem svého prstu otevírají dveře.
Běžný způsob ověřování identity představují biometrické pasy v půlmiliardové Evropské unii. Evropská komise ale hodlá postoupit o něco dál, když navrhuje, aby cestovatelé z ciziny (jen za rok 2014 jich bylo 200 milionů) museli odevzdat své otisky prstů a byla jim elektronicky sejmuta podoba obličeje a oční duhovky. Pilotní projekt už v současnosti běží. Brusel si od toho slibuje zatraktivnění EU a přilákání milionů nových návštěvníků. Kritici se však obávají narušení práva na soukromí a masového ukládání soukromých dat.
Nic není stoprocentní
Ani poslední technologické možnosti ale nezaručují úplnou neprolomitelnost. Policisté za poslední tři roky odhalili přes stovku falšovaných pasů, do nichž padělatelé zkoušejí natisknout údaje cizinců. „Na Blízkém východě, případně v Africe se za tyto doklady platí až sedm tisíc dolarů,“ řekl pro ČT vedoucí oddělení dokladů cizinecké policie Hubert Lang. Padělkům v patách by mělo být Národní centrum pro kontrolu dokladů - jeho vznik projedná v březnu bezpečnostní rada státu.
Využití biometrického způsobu snímaní:
- Otisky prstů – nejpopulárnější metoda verifikace osob se v oblasti biometrického ověřování řadí mezi ty méně nákladné. Každý prst obsahuje 30 až 50 unikátních znaků, které se v průběhu života nemění a pomocí kterých lze osoby identifikovat. V současnosti se ověřování pomocí otisku prstů používá i na mobilních telefonech, v plánu je dokonce zavedení otisků prstů místo PINu k platebním kartám.
- Oční sítnice – infračervený paprsek sejme ze vzdálenosti zhruba 2 centimetry strukturu sítnice, která je kvůli přítomným žilkám vysoce specifická pro každého člověka. Právě pro někoho nepříjemné snímání velmi zblízka je jedním z důvodů, proč je tato verifikace v globální praxi obtížně použitelná. Stejně jako otisky prstů se struktura sítnice v průběhu života nemění. Identifikace pomocí oční sítnice se používá nejčastěji u vysoce bezpečných kontrolních systémů, třeba v jaderných reaktorech.
- Oční duhovka – metoda verifikace osob s jednou z nejvyšších pravděpodobností přesného určení; zároveň ale také s velmi vysokými náklady. V duhovce je uloženo zhruba 260 identifikačních znaků a přesnost identifikace se uvádí v poměru 1 ku 6 milionům (například u verifikace otisků prstů je to cca 1 ku 1 milionu). Je nemožné jakýmkoliv způsobem duhovku upravit a přelstít tak identifikační systém.
- Obličej – méně přesná metoda, jejíž přesnost lze zvýšit například pomocí využití termografie – analýzy teploty snímaného člověka. Využívá se určení několika bodů v obličeji, které se při ověřování spojí a vytvoří tak vzorek obličeje pro porovnání s databází. Mezi body, které se využívají, jsou třeba horizontální koutky rtů, špička nosu, přechod nosu do čela nebo vnitřní a vnější koutky očí.
- Geometrie ruky – sporadicky využívaná forma se pro nižší míru přesnosti využívá v menších databázích. Jednotlivými faktory, kterými se ruce lidí rozlišují, jsou například délka a šířka prstů či tvar a velikost dlaně.
- DNA – hlavně díky kriminálním seriálům dobře známé ověřování totožnosti, které se však kvůli své vysoké ceně příliš komerčně nevyužívá. DNA se získává z krve, slin nebo jiných tělesných tekutin, porovnává se se vzorky v databázi a najde-li shodu, systém vygeneruje výsledek s velmi vysokou přesností.
- Dynamika stisku kláves – velmi málo rozšířená metoda, při které se zkoumá tlak a rychlost psaní na klávesnici pomocí opisování vzorového textu. Zkoumaným faktorem je i délka stisku jednotlivých kláves. Cenově je tato metoda dostupná, její přesnost však není vysoká a navíc ještě klesá s případným zraněním ruky.
- Charakteristika hlasu – pro identifikaci osob se vytvoří tzv. hlasový otisk, který se uloží do databáze a následně se používá pro porovnání. Co se přesnosti týče, je tato metoda nesrovnatelná s klasickým ověřováním pomocí otisků prstů. Na identifikaci hlasu mají totiž vliv ruchy okolí i psychický a fyzický stav testovaného, který dokáže podobu hlasu výrazně změnit.
