Praha –"Tady na prsou, tady se mi to sevřelo. Především když jsem se dozvěděl, ať se o to přestanu starat, protože to není moje, že to patří původním majitelům," popisuje Petr Gëro situaci, kdy se na úřadech začal ptát, proč je pozemek, který od státu před čtrnácti lety koupil, vykolíkovaný od geodetů. Pan Gëro sedí na palubě svého hausbótu na Slapské přehradě, odkud se dívá na kousek břehu, který léta považoval za svůj. A vzpomíná, jak si zahrál na detektiva, aby vypátral, komu tedy ty pozemky vlastně patří. Případu se věnovala Andrea Máslová z Reportérů ČT.
Jelikož sám vše řádně odkoupil od státu, začal se pan Gëro zajímat o to, jak stát tento kus Ždáňského poloostrova získal od původních majitelů. Podařilo se mu získat staré okupační mapy, které celé okolí zachycují ještě před stavbou Slapské přehrady, ale chyběl u nich klíč, jenž by mu pomohl identifikovat jednotlivé majitele. Ten nakonec objevil v pozůstalosti jednoho archiváře v Německu a od jeho potomků jej odkoupil.
Díky této knize pan Gëro zjistil, že pozemky byly součástí majetku statkáře Adámka. Stát od něj kvůli stavbě přehrady vykoupil nebo směnil přibližně dvě třetiny z jeho šedesátihektarových pozemků. Adámkovy vnučky nicméně ve svém restitučním požadavku tvrdí, že půda byla jejich rodině v roce 1948 nedobrovolně vyvlastněna.
Majitel slapského hausbótu ale pátral dál a našel důkazy, že rodině Adámkových bylo skutečně za pozemky zaplaceno. Důkazy předal Pozemkovému úřadu a ten rozhodl, že restituenti nemají na břehy přehrady nárok. „Tyto kupní smlouvy nebyly uzavřeny v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, tudíž nebyl naplněn restituční titul zákona o půdě,“ vysvětluje Anna de Pinová z Pozemkového fondu.
Celá věc budí o to větší podezření, že na oficiální žádosti o navrácení majetku Adámkových chybí razítko podatelny. Celá listina je tím pádem podezřelá a mohla by být napadena s podezřením, že ji do spisu někdo přidal po lhůtě, do které měla být podána.
Adámkovi jsou jediní, kteří chtějí zpět i zatopené pozemky
Vedle břehu, kde má pan Gëro svou chatu, žádají potomci statkáře Adámka o navrácení také některých zatopených pozemků na dně přehrady. S tím rozhodně nesouhlasí generální ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala, protože je podle něj na mapách jasně zaneseno, že všichni vlastníci půdy, která byla kvůli vodnímu dílu zatopena, byli kompenzováni. Buď výkupem, nebo směnou. „Troufám si říct, že i z veškerých smluv, které byly podepsány panem Adámkem, vůbec nevyplývá to, že by měl jednat pod nějakým tlakem nebo v rámci útisku,“ dodává Kubala.
Ostatní rodiny z okolí o restituce nezažádaly. „Protože dostali náhradu. Odstěhovali se do Zlenic a prostě byli se státem vyrovnaní,“ popisuje Bohumil Šeba osud svých příbuzných Šimáčkových, shodou okolností původních sousedů Adámkových.
Restitucí je na slapských březích víc
Na Ždáňském poloostrově je domnělých majitelů pozemků více. V devadesátých letech si zde koupila řada lidí kousek břehu s krásným výhledem na přehradu a dlouhé roky žili v domnění, že jsou pozemky jejich. Vždyť si je naprosto legálně koupili od družstva, které zde mělo od šedesátých let rekreační zařízení. Ale po roce 2000 jim byly pozemky jednoduše odebrány s tím, že o ně zažádali původní majitelé. Ani samotné Družstvo pro rekreační bydlení u soudu proti restituentům neuspělo.
„My jsme byli vůbec překvapeni, že když to koupím, mám na tu smlouvu, mám to zaregistrované od katastru a najednou mi vlastně soud napíše, že mi to ruší na katastru, a všem zrušili nabývací právo a ty kupní smlouvy byly neplatné,“ přibližuje zdejší praxi Josef Moravec, předseda chatařů ATC Ždáň.
Celá věc je o to podezřelejší, že chataři si zdejší pozemky koupili od jistého pana Ladislava Höschla, který ale teď vystupuje jako zástupce restituentů a nabízí jim v podstatě jejich vlastní pozemky znovu ke koupi.
Je těžké zjistit, na jaké straně se v těchto případech stala chyba. Zdá se nejpravděpodobnější, že pochybily úřady, které byly povinny zájemce o koupi informovat, že je na pozemek podán restituční požadavek.
