Před 75 lety se vojáci z brigády Ludvíka Svobody spolu se sovětskou armádou zasloužili o osvobození nacisty okupovaného Kyjeva. Jde o jedinou evropskou metropoli, kterou Čechoslováci dobyli – v centru města byli skutečně první. Na začátku listopadu roku 1943 v prvním sledu útočil i velitel kulometné roty Arnošt Steiner, který se po skončení války navzdory svým chrabrým činům uctívanou personou nestal.
Po vítězstvích Rudé armády v Moskvě, u Stalingradu a u Kurska se další plány Sovětů na konci léta roku 1943 stočily k Dněpru, z něhož ustupující nacisté hodlali vytvořit východní hráz Říše. Boj o řeku probíhal na frontě dlouhé více než 1500 kilometrů, trval čtyři měsíce a vyžádal si životy stovek tisíc vojáků.
Jenou z klíčových bitev byla ta o Kyjev, který od nacistických okupantů pomohli osvobodit i českoslovenští vojáci. K městu byly přepraveny asi tři tisíce příslušníků 1. československé samostatné brigády pod velením plukovníka Ludvíka Svobody. Původně měli sloužit jako záloha, Svoboda však zařídil, že vojáci byli začleněni do prvního sledu a útočili ve směru hlavního úderu.
Boj o Kyjev začal 3. listopadu. Českoslovenští vojáci dostali za úkol zaútočit od severu. Podle plánu měli centrum obsadit tanky sovětského generálporučíka Kravčenka, Čechoslováci však byli rychlejší, neboť nenarazili na očekávaný odpor, a tak již 5. listopadu podstoupili tvrdé střety v ulicích města.
Ještě týž den příslušníci brigády obsadili nádraží a armádní učiliště v centru Kyjeva a jako první tak splnili stanovené strategické cíle. V noci pak vojáci Němcům odřízli jednu z únikových cest a pokračovali v „čištění“ města.
Již 6. listopadu byl Kyjev dobyt. Českoslovenští vojáci zabili 630 německých vojáků, zničili přes padesát krytů i s osádkami, vyřadili šest tanků a samohybných děl a zničili jeden letoun. Ztratili třicet mužů, skoro stovka dalších byla zraněna.
Bitva o Kyjev bývá hodnocena jako jeden z největších československých úspěchů na východní frontě, ne-li v celé válce. „Neznám jiné hlavní město, v jehož centru jsme byli první,“ vysvětlil předseda správní rady Sokolovo Martin Žour. Nešlo přitom jen o samotný vojenský rozměr, bitva měla i politický význam – prezident Edvard Beneš úspěch mohl využít na mezinárodním poli.
Železný Arnošt
Za účast v boji byla armáda i jednotliví vojáci oceněni, ne všechny ale čekala budoucnost plná vavřínů. Že se k válečným hrdinům poválečný komunistický režim nechoval vždy vstřícně, dokládá příběh velitele kulometné roty Arnošta Steinera, kterému se přezdívalo Železný Arnošt.
Na bojišti v Kyjevě i později na Dukle se Arnošt Steiner několikrát ocitnul v bezvýchodných situacích, za což byl celkem sedmkrát vyznamenán válečným křížem. „Nedá se to považovat za nic jiného než za štěstí,“ poznamenal k tomu Steinerův syn Petr Steiner.
Železnému Arnoštovi komunisté vyčítali jeho židovský původ, on sám Sovětům nikdy neodpustil deportaci do gulagu na Sibiři, kam jej na začátku války poslali. Když druhá světová válka skončila, Steiner roztrhal přihlášku do strany, odešel z armády a po zbytek života se živil jako dělník.
Na území České republiky jsou pouze dvě připomínky válečného hrdiny Arnošta Steinera. Jednu pamětní desku má v rodném Třinci, druhou v Brně na fasádě domu, kde po válce žil.
