Praha/Rijád - V prosinci roku 1990 jsme se sice těšili na první lehce konzumní Vánoce, nicméně kromě dárků celý svět obcházelo strašidlo války v Perském zálivu. A co se tehdy vlastně stalo? Vše začal Saddám Husajn 17. července 1990, když Kuvajt obvinil, že svévolně snižuje cenu ropy. O den později Irák Kuvajtu vyčetl, že od roku 1980 čerpal ropu ze sporného území mezi oběma zeměmi, a požadoval tak zaplacení 2,4 miliardy dolarů za „ukradenou“ ropu. A Kuvajt to odmítl. Diplomacie selhala, a tak nastoupila síla zbraní - 2. srpna 1990 vpadlo na 100 tisíc iráckých vojáků do Kuvajtu. Zpravodajská ČT24 v této souvislosti vysílala v neděli 26. prosince od 20:10 speciál Demokracie: Rok první - Češi jdou do války.
Pouštní bouře - českoslovenští chemici šli poprvé do války
Celý svět byl v šoku, arabský svět rozdělen a bít na poplach začal zejména americký prezident George Bush. Požádal Saúdskou Arábii o povolení vyslat americké síly na ochranu tamních ropných polí. Král Fahd 6. srpna souhlasil, čímž o dva dny později začala operace Pouštní štít. Do ní se do ledna 1991, kdy začala samotná válka v zálivu, zapojilo 690 tisíc spojeneckých vojáků z 28 zemí a její součástí byla i československá protichemická jednotka. Po operaci Pouštní štít následovala Pouštní bouře - operace na osvobození Kuvajtu - to už opravdu začala válka.
Československou protichemickou jednotku do oblasti oficiálně pozvala začátkem listopadu 1990 Saúdská Arábie. První letadlo se 170 československými vojáky na palubě (v únoru 1991 přijelo dalších 37) odletělo 11. prosince 1990. Koncem února 1991 zasáhla jednotka do bojů o osvobození Kuvajtu po boku armád Saúdské Arábie a Kuvajtu. Do konce května roku 1991 se po splnění úkolů vrátili všichni vojáci Československé protichemické jednotky do vlasti.
Zvýšený zájem světové veřejnosti vzbudil po ukončení války tzv. syndrom Perského zálivu, kdy se u asi 50 tisíc amerických vojáků objevilo zatím nevysvětlitelné onemocnění. Trpěli bolestmi kloubů, malátností, nesoustředěností, vyrážkami a sužovaly je i dýchací problémy. Jako původce syndromu – ovšem nepotvrzený - byly považovány zplodiny hořících naftových vrtů, smog, toxické nátěry a další.
Vackova mírová mise do Iráku
Zároveň ale řada států řešila i jiný problém - jejich občané, působící v Iráku, se v průběhu roku 1990 stávali jakýmisi rukojmími. V československém případě k jejich osvobození přispěla takzvaná Mise dobré vůle, kterou vedl tehdy čerstvě bývalý ministr obrany Miroslav Vacek. Mise, která byla Vackovou soukromou akcí, odcestovala do Iráku 4. prosince 1990, aby jednala o propuštění asi 40 československých občanů zadržených v Iráku. Zpátky do vlasti se mise vrátila 11. prosince 1990 s 38 propuštěnými lidmi.
Jedním z členů mise byl i hudebník, pozdější ministr pro lidská práva Michael Kocáb. Krátce po příletu poznamenal: „Bojovali jsme o každého člověka. Ke konci pobytu mise se jednání s iráckými představiteli začalo zhušťovat a rozhovory narážely na mnohé obtíže.“ Za možné příčiny označil také některé „velice přísné výroky československých státníků na adresu Iráku“, konkrétně připomněl projev prezidenta Havla v Izraeli.
Fenomén CNN - hrdina Peter Arnett
Válkou v Perském zálivu, která nakonec začala 17. ledna 1991, se velmi detailně zabývala i československá média. Jejich hlavním zdrojem byla televize, která se stala asi největší hvězdou a jakýmsi symbolem Operace Pouštní bouře – americká CNN a především její reportér Peter Arnett.
Heslem CNN
je bezprostřednost. Jde o to zažít všechno na vlastní kůži, vidět na vlastní oči a přinést divákovi okamžitě, bez časové prodlevy. Kamery, přenosové vozy a satelity jsou v pohotovosti 24 hodin denně po celý rok.
CNN tehdy vpustila válku do všech domácností po celém světě. Syndrom CNN posléze zasáhl všechny ostatní televize - snaha o živé zpravodajství se stálým tokem informací, aby mohl divák být vždy u rozhodujících okamžiků.
Husarským kouskem CNN bylo právě zpravodajství z války v Perském zálivu, konkrétně z jedné děsivé únorové noci v Bagdádu, kdy irácká vláda omezila přísun informací médiím. Všichni zpravodajové byli odříznuti od světa, byli bez spojení, jen zpravodaj CNN měl svou vlastní telefonní linku. A tak když v rámci akce Pouštní bouře začala americká armáda bombardovat Bagdád, diváci CNN věděli přesně, kdy, kam, co a jak dopadlo. Během této jediné noci vzrostla sledovanost CNN více než dvacetkrát.
Kromě války čekala na Československo i první liberalizace cen
To, jestli a kdy se Češi a Slováci zapojí do vojenského konfliktu, bylo pochopitelně důležité pro většinu občanů tehdejšího Československa. Ale byla i jiná témata a jiné starosti. Například blížící se liberalizace cen. Den D nastal právě 1. ledna 1991, přestal platit systém jednotně určovaných maloobchodních cen. Jinými slovy: každý majitel obchodu si mohl určit cenu podle svého uvážení. Tedy tak, jak je to běžné dnes…
- Irácká invaze do Kuvajtu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1841/184006.jpg
- Miroslav Vacek autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1254/125388.jpg
- Válka v přímém přenosu zdroj: Wikipedia.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1694/169356.jpg