Podle prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka Hrad našel další stopu k objevení článku Ferdinanda Peroutky, ve kterém Peroutka nazval Hitlera gentlemanem. Touto stopou by měl být cenzurovaný článek, o kterém se Peroutka zmiňuje v Přítomnosti z března 1938. V článku údajně Peroutka ocenil vynikající schopnosti říšského kancléře. Ústav pro českou literaturu Akademie věd daný text zveřejnil, věta o tom, že by byl Hitler gentlemanem, v něm ale není. Tématu se bude věnovat i pořad Newsroom ČT24, který se vysílá v neděli 11. října ve 22:05.
Ovčáčkova stopa k Hitlerovi-gentlemanovi podle akademiků nevede
Ovčáčkova stopa k Hitlerovi-gentlemanovi (zdroj: ČT24)
„Cenzura znemožnila mi posledně, abych upozornil na pozoruhodné schopnosti německého kancléře a abych varoval před jeho podceňováním. Nesmím-li to já říci, nuže ať to řekne někdo jiný a třeba i jinými slovy,“ píše se údajně v článku.
Prezident už v úterý uvedl, že Hrad možná našel stopu stopu k článku Ferdinanda Peroutky, ve kterém nazval Hitlera gentlemanem. Ovčáček poukázal na spekulace v tehdejším tisku, že šlo o kritiku a varování před Hitlerem. Podle hradního mluvčího je ale realita jiná. „Je zcela jednoznačné, že prvorepubliková cenzura by necenzurovala článek, který by byl kritický k německému kancléři,“ uvedl Ovčáček. „Synonymum ke slovu pozoruhodný je například význačný, pamětihodný, nebo zajímavý,“ podpořil Ovčáček argument, že daný článek vyjadřuje vlastně obdiv k Hitlerovi.
Akademici: Peroutkův cenzurovaný text Hitlera gentlemanem nenazval
Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR zveřejnil text novináře Ferdinanda Peroutky, který podle prezidenta Miloše Zemana mohl před cenzurními zásahy obsahovat větu Hitler je gentleman. Věta v něm není. Zeman, který Peroutkovi výrok přisoudil v lednu na pražském fóru k holocaustu, v úterý uvedl, že věta se mohla objevit v textu, o jehož cenzuře se Peroutka zmínil v březnu 1938. Podle akademiků cenzura z textu naopak odstranila kritiku říšského kancléře Adolfa Hitlera.
Ferdinand Peroutka
Případnou cenzuru akademici zpochybnili s odkazem na podobu textu před cenzurou a svou letos vydanou monografii V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře, 1749–2014. „Ve shodě s jinými tehdejšími cenzurními zásahy v novinách či politických týdenících byly na podnět cenzury 'zabíleny' zmínky nepřímo kritizující československého ministra zahraničí a kriticky vyznívající pasáže o Adolfu Hitlerovi,“ uvedl Ústav pro českou literaturu.
Myslím, že zkreslení se dopouští především média, která se snažila vnuknout české veřejnosti, že ten článek byl cenzurován, protože byl příliš kritický k Hitlerovi. To je tak směšné a ubohé.
Peroutka v cenzurované pasáži varuje před Hitlerovým politickým nadáním. „I když Hitlerovo nadání jest pro nás zlověstné, varujme se toho, abychom jej neuznali. Dívejme se na věci tak, jak jsou: máme odpůrce, v jehož charakteru je několik zřejmých rysů politické geniality. Ani toho se ovšem nelekejme: žádnému ani částečnému géniovi se nepodařilo vyvrátit svět z jeho přirozené základny, kterou je v našem případě touha národů po svobodě a po důstojnosti,“ napsal novinář.
Článek byl v rozporu se zákonem na ochranu republiky
Akademici uvedli, že podle konfiskačního výnosu bylo důvodem pro zabavení článku porušení zákona na ochranu republiky. Konkrétně paragrafu, který umožňoval trestat projevy, které „veřejně způsobem surovým nebo štvavým hanobí republiku, národ nebo národní menšinu tak, že to může snížiti vážnost republiky neb ohroziti obecný mír v republice nebo její mezinárodní vztahy“.
Dlouhodobě hledané slovo gentleman se ani v tomto článku nevyskytuje.
„Hledání pokračuje,“ řekl Ovčáček v reakci na zveřejnění necenzurovaného textu, v němž Peroutka Hitlera za gentlemana neoznačil. Zveřejněný článek nicméně podle prezidentova mluvčího obsahuje teze o Hitlerově genialitě a srovnává Hitlera s kancléřem Otto von Bismarckem, který v 19. století pracoval na sjednocení Německa.
„Není divu, že prvorepubliková cenzura tento článek zcenzurovala, protože ty teze jasně odpovídají i tomu, co se neslo v duchu nacistické propagandy, která hovořila o tom, že Hitler vrátil Německu čest,“ dodal Ovčáček.
Varovat před podceňováním politického génia. To je sdělení, které ten článek obsahuje. Myslím si, že v době po přijetí Norimberských zákonů, poté co byli pozavírání komunisté, sociální demokraté, byly rozpuštěny odbory, vznikly koncentrační tábory a proběhla noc dlouhých nožů hovořit o géniu Hitlerovi je poněkud nemístné. Už v té době ostatně mnozí jiní varovali před Hitlerem úplně jiným způsobem.
Cenzuru textu Peroutka zmínil v poznámce z 23. března 1938 s názvem „Co bylo, nebude“. Napsal tam, že mu cenzura posledně znemožnila, aby upozornil na pozoruhodné politické schopnosti německého kancléře a aby varoval před jeho podceňováním. Zeman v úterý uvedl, že tato zmínka může být stopou k Peroutkovu článku s označením Hitlera za gentlemana. Tuto hypotézu však nyní akademici zveřejněním necenzurované podoby textu vyvrátili.
obrázek
Prezident Miloš Zeman v lednu na pražském fóru k holocaustu hovořil o selhání intelektuálů v krizové situaci, jakou byl nástup nacismu. „Jeden z největších českých novinářů, Ferdinand Peroutka, uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem ,Hitler je gentleman',“ řekl tehdy. Kvůli výrokům Zemana o Peroutkovi zažalovala vnučka Peroutky Terezie Kaslová v dubnu stát.
Hrad dále pátrá po Peroutkově článku, přestože si jako termín pro jeho nalezení stanovil konec června. Úkolem dohledat článek byl pověřen především Zemanův tiskový mluvčí Jiří Ovčáček. V hledání nebyl úspěšný, proto Hrad v červnu vypsal odměnu. Miloš Zeman v existenci článku nadále věří, protože ho viděl na vlastní oči.
- „Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem Hitler je gentleman. Tentýž novinář po mnichovské dohodě napsal: ,Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky',“ řekl v lednu prezident Zeman.
Události, komentáře: V cenzurovaném článku Ferdinanda Peroutky slovo gentleman není (zdroj: ČT24)
Peroutkův cenzurovaný článek v Přítomnosti z 16. března 1938
Cenzurou zabavené součásti článku Ferdinanda Peroutky s názvem Anschluss - ce n'est pas la
Nemůžeme říct, že by tady Hitlera oceňoval v pozitivním slova smyslu a že by ho vyzdvihoval, že by jím byl fascinován. Tento článek zapadá do kontextu článků, které vznikaly v březnu 1938 v reakci na připojení Rakouska k Německu. Zároveň byla tehdy poměrně aktivní i cenzura s ohledem na nepoškozování československých zahraničních styků tím, že by v československém tisku docházelo k publikování štvavých článků na adresu zahraničních mocností.
guerre (Tohle není válka), který reagoval na připojení Rakouska k nacistickému Německu a vyšel v časopisu Přítomnost 16. března 1938. Sken článku poskytl České tiskové kanceláři Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR.
Anschluss - ce n'est pas la guerre
Nebylo by divu, kdybychom na to byli zapomněli, ale je pravda, že také náš zahraniční ministr po hezkou řádku let vždycky, kdykoliv přišla řeč na tuto věc, odpovídal energicky každému: ´Anschluss - c'est la guerre´. To znamenalo, že, jestliže by jednoho dne Německo a Rakousko se dohodly o spojení a chtěly provésti něco praktického k tomu cíli, všichni signatáři mírových smluv povolají vojsko do zbraně a pomašírují, aby obhájili tu evropskou rovnováhu, jak ji stanovil mír versaillský a st. germainský. Nevím už, o kom se předpokládalo, že pomašíruje dříve, západ nebo my, my nebo západ. Všichni měli mnoho odvahy a někdo zkrátka měl se dát na pochod.
Objevilo se nyní, že to byla formule z oněch idylických dob, kdy ozbrojená Evropa stála nad Německem odzbrojeným a bezmocným, a objevilo se, že to byla formule papírová.
...
Z oněch idylických dob bezmocného Německa pocházela tedy i formule: Anschluss - c'est la guerre. Nebyla to ovšem originální formule našeho zahraničního ministra, nýbrž oficiální formule celé evropské politiky. My hráli jen jedny housle v celém koncertu. Tato formulka nyní shořela v jediném dni tak rychle, jako když se přiblížíte s celuloidovým proužkem k ohni. Všichni nyní vidíme, že Anschluss - ce n'est pas la guerre. Podivný to osud jedné formulky: proč se přestalo říkat, že Anschluss znamená válku? Právě proto, že by byl nyní skutečně mohl znamenati válku. Právě proto, že by se proroctví mohlo vyplnit. Jest tedy možno, že nejpokročilejší světový kontinent, plný moudrých a zkušených lidí, po dvacet let vlastně jen žvanil o této věci? Zdá se, že je to opravdu možno.
...
bude-li tento nepoměr v energii trvat, může to vést k tomu, že v tomto velkém návratu k moci dostane se Německu někde i něčeho, co dříve mu nepatřilo;
...
Zdá se, že je na čase přestat opovrhovati Hitlerem za to, že neovládá některé intelektuální finesy, že jeho logika není bezvadná a jeho němčina, jak slyšíme, nikoliv klasická. Pro boha, nedívejme se na detaily, a dávejme dobrý pozor na celek. Tento muž ví toho o silách, které hýbají národy, téměř tolik, jako Edison o elektřině. Nemoha se na počátku opírati o nic jiného než o národní německý pocit a národní pýchu německou, dovedl s tím tak manévrovat, že se zmocnil vlády nad sedmdesátimilionovou zemí, rozbil na kusy mírovou smlouvu a nyní proti odporu světa uskutečnil nejvýznamnější část německého národního sjednocení. Je pravda, že je to duch úzký, neevropský, že jeho uši jsou uzavřeny vůči šepotu z každého jiného národa, a že jeho dílo ohrožuje klid a mír jako příval kalné vody. Ale v oboru, který si zvolil, počíná si mistrovsky. V dějinách Německa jest to nejvýznamnější politická postava po Bismarckovi, a jistě více uctívaná. Nechtějme se za to odškodňovat tím, že budeme shledávat mezery v jeho vzdělání, vady v jeho pravopise nebo kaňky v jeho životopise. Není ani pravda, že neví, jak dělati mezinárodní politiku. Nepočínejme si jako onen šachista, který opovrhoval svým odpůrcem proto, že nehraje podle pravidel, a pak jím byl poražen. I když Hitlerovo nadání jest pro nás zlověstné, varujme se toho, abychom je neuznali. Dívejme se na věci tak, jak jsou: máme odpůrce, v jehož charakteru je několik zřejmých rysů politické geniality. Ani toho se ovšem ještě nelekejme: žádnému ani úplnému ani částečnému geniovi se nepodařilo vyvrátit svět z jeho přirozené základny, kterou je v našem případě touha národů a lidí po svobodě a po důstojnosti. Hra, kterou nyní všichni hrajeme, může tím, že se na druhé straně vyskytl muž s velkým politickým nadáním, býti jen zkomplikována a znesnadněna, ale ne rozhodnuta. I skutečně velcí muži, kteří se postavili proti přirozenosti světa, byli na konec poraženi mnohem menšími muži, než byli sami. Také chaotické a vášnivé nadání Hitlerovo může vésti Německo k úspěchům jen po jistou hranici. Překročí-li ji, začne pád.
...
Ferdinand Peroutka