Praha - V Česku se v současnosti nachází více než tři desítky památkově chráněných nemocnic, kterým jejich historická hodnota komplikuje opravy. Denní realitou tak zůstávají spadané omítky, stará okna nebo obložení, které pamatují často i první republiku. Rekonstrukce navíc stojí často až o třetinu víc, peníze se na ně shánějí hůř a delší dobu.
Problémy s rekonstrukcí má také obrovský novobarokní areál bohnické psychiatrické léčebny, který v roce 1903 vyrostl podle návrhu tvůrce sídla vlády Václava Roštlapila. „Musíme používat speciální postupy, materiály, překvapení vyplynulé z nedostatečné dokumentace pak natahují stavbu. Rozdíl od jiných rekonstrukcí se pohybuje mezi 20 až 30 procenty peněz a času,“ uvádí ředitel Psychiatrické léčebny Bohnice Martin Hollý.
Čistý funkcionalismus tehdy starobince, chudobince a dětské léčebny nyní brání také opravám Thomayerovy nemocnice v Praze 4. „Požadavky památkářů je finančně náročné splnit, v minulosti třeba požadovali originální kliky u dveří, kličky u oken,“ vysvětluje mluvčí Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze Martina Štanclová.
Problémy s rekonstrukcí má 33 zdravotnických zařízení
Podobné problémy má přitom v Česku dalších 33 nemocnic nebo ústavů. Jejich pacienti si na vzhled často stěžují, jenže ředitelé nemocnic peníze na opravy shánějí těžko. Třeba na program Zelená úsporám nedosáhnou kvůli oknům: plastová mít nemohou a památkáři nepovolí ani jednoduchá dřevěná. Musí být původní špaletová, jak dodává Štanclová: „Jsou jednou tak drahá než běžná dřevěná okna a na rozdíl se nevztahuje dotace, takže by to musela nemocnice zaplatit ze svého.“
Peníze na požadavky památkářů ale nemocnice nemají. A z památkových grantů peníze zdravotníci dostávají jen někdy. „Ne vždy se zadaří, ale v posledních letech se nám podařilo rekonstruovat fasádu na interně a tam jsem dostali grant,“ říká Petra Pekařová, mluvčí Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Naopak Bohnice podle Hollého neměli štěstí: „My jsem to zkoušeli, ale nebyli jsem zatím úspěšní.“
Opravy se proto prodlužují. Památkáři si ale stále stojí za svým: musíme chránit historii. „Ať to je hrad, zámek, nemocnice nebo technická památka, Národní památkový ústav k tomu přistupuje stejně bez žádných rozdílů,“ oponuje mluvčí ústavu Zdeňka Kalová.
Ředitelé se ale shodují, že z některých částí svých zdravotnických zařízení nikdy moderní neudělají. Nevyhovují totiž dispozičně a kvůli památkovému zákonu je zcela přestavět nejde.
