Praha - Od svého nástupu do funkce vyvolávají činy prezidenta Miloše Zemana rozporuplné reakce. Zemanovo odmítnutí jmenovat Martina C. Putnu profesorem, jmenování Rusnokova kabinetu nebo nedávné prozrazení polohy českých turistek v Afghánistánu jsou podle řady politiků průvodní znaky příliš silného mandátu, který vyvstává z neujasněné pozice přímo voleného prezidenta v Ústavě ČR. I proto přichází bývalý poslanec TOP 09 Stanislav Polčák s návrhem, který by prezidentovy pravomoci omezil. Strany, které mají šanci o návrhu v příštím volebním období rozhodovat, se však na ústavní úpravu jeho mandátu dívají rozpačitě.
Polčák ve svém návrhu požaduje, aby se „upřesnila bílá místa v ústavě, která je možné různě interpretovat.“ Navrhuje proto ústavní novelu, která by druhý pokus jmenovat premiéra poté, co by jeho vláda nezískala důvěru, dala po prezidentovi předsedovi Poslanecké sněmovny. Polčák v návrhu zároveň prosazuje nutný souhlas Senátu s jmenováním členů Bankovní rady ČNB či povinnost jmenovat i odvolat ministra do 15 dnů poté, kdy to navrhne premiér. Získat 120 hlasů pro takovou ústavní změnu se však nejeví příliš reálně.
K návrhu se totiž bezvýhradně nestaví ani jedna z relevantních politických stran, jež mají podle volebního modelu ČT šanci dostat se do sněmovny. Kladnou reakci návrh sklidil u ČSSD, která se změnou ústavních pravomocí prezidenta zabývá ve svém volebním programu. Předseda Bohuslav Sobotka ale dává důraz jen na část z Polčákových návrhů. „Sociální demokracie bude podporovat změnu u jmenování členů bankovní rady. A jsme připraveni podpořit lhůty u jednotlivých pokusů při jmenování vlády,“ tvrdí Sobotka.
Takhle to nejde
S podporou se Polčákův návrh nesetká ani u ODS, KDU-ČSL, Hnutí ANO 2011 či KSČM. Tyto strany se veskrze shodují na důležitosti české ústavy a nevhodnosti nekoncepčních zásahů. „Ústava není trhací kalendář, aby se měnila podle jednotlivého prezidenta,“ shodují se předseda lidovců Pavel Bělobrádek s bývalým ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem (ODS). Přesto spolu s Hnutím ANO souhlasí s nutností určité „revize pravomocí.“ Ta má však vzejít z obecnější politické debaty.
Věra Jourová z ANO například prosazuje zpřísnění pravomocí, které jsou kontrasignovány vládou, a kde je tedy za činy prezidenta odpovědná vláda. „Podporujeme kontrolní roli Senátu při jmenování členů bankovní rady,“ popisuje Jourová.
S tím souhlasí i Jiří Pospíšil. Ten zároveň kýve na Polčákovy návrhy zpřesnit lhůty na prezidentská rozhodnutí. „Do ústavy by se měl dát jasný časový údaj, do kdy musí prezident přijít s pokusy na jmenování premiéra či podepsání mezinárodních smluv. Jinak se lehce může stát, že prezident zneužije své pravomoci a proces neúměrně natáhne,“ argumentuje. Omezit prezidentovy pokusy jmenovat „svého“ premiéra ale exministr nechce.
Proti úpravám jsou komunisté. Podle nich by návrh na změnu ústavy měl přijít z komise zřízené parlamentem. Pochybují však, zda je nějaká změna nutná. „Pokud někdo tvrdí, že se prezident svými rozhodnutími ocitl za hranou ústavnosti, musím říct, že tomu tak není, a to přitom velmi přesně rozlišuji, co je protiústavní a co je mimoústavní. V takové situaci nejsme,“ píše předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip.
SPOZ a Úsvit: více Hradu
Neomezovat, naopak posilovat pravomoci prezidenta požadují SPOZ a Úsvit. První například prosazuje Zemanův návrh, podle kterého by nejvyššího státního zástupce jmenoval prezident. „Není nutné omezovat prezidentovy pravomoci,“ tvrdí místopředseda strany Vladimír Kruliš v rozhovoru pro Aktuálně.cz. „Přímá volba dává prezidentovi silný mandát. Ostatní strany si pouze neuvědomily, že na Hradě nebude sedět loutka a že bude někým, kdo dokáže projevit svůj názor,“ obhajuje prezidenta Zemana Kruliš.
Podobně smýšlí i poslanecký kandidát za Úsvit Jaroslav Novák. Podle něj je nejdůležitější oddělit moc výkonnou a zákonodárnou tak, aby prezident měl právo „přímo sestavovat vládu,“ a tudíž navrhovat jednotlivé ministry ke schválení parlamentem. Novák zároveň požaduje prezidentovu vládu „v mantinelech, které mu určí parlament“ - neupřesňuje ale, zda a jakou změnu ústavy by to znamenalo.
Názory se různí
Pohled jednotlivých stran na prezidentské pravomoci se tedy různí a úprava po volbách se tak zdá být nepravděpodobná.
Na míru prezidentských pravomocí se ovšem různí i názory odborníků. Politolog Jiří Pehe například změnu ústavy jednoznačně podporuje. „Zejména kontrasignované pravomoci prezidenta v článku 63 Ústavy ČR, u kterých za prezidenta odpovídá vláda a ne ústava, by vláda měla mít z logiky věci navrch,“ odpověděl na dotaz portálu ČT24.
Ústavní právník Jan Kysela naopak přistupuje opatrněji. „Pokud prezident odmítne v určité lhůtě jmenovat soudce, nemělo by to znamenat, že se ta pravomoc prezidentovi odebere. Pokud má problém s Lisabonskou smlouvou, asi by to nemělo vést k tomu, že mu odeberete pravomoc ratifikovat mezinárodní úmluvy,“ říká a dodává: "Pokud bychom postupovali tímto směrem, pak prezidenta můžeme pravomocně očesat, ale pak nastane otázka, k čemu ho vůbec máme."
