Kromě státu o hrady a zámky v Česku v posledních dvaceti letech pečují také soukromí vlastníci, kterým se podařilo často zdevastované památky zvelebit. Zámeckými pány se nejčastěji stali restituenti, v poslední době si hrady a zámky ale pořizují i dobře situovaní milovníci kultury. Až na absolutní výjimky se restituenti o svůj majetek příkladně starají a prohlídkové trasy pro turisty neomezují a naopak je často rozšiřují. Není to ale vždy jednoduché, v historii totiž zámky měly podporu panství se zemědělskou půdou nebo třeba pivovary a rybníky, díky nimž bylo možné náročnou péči o obrovské stavby financovat.
O památky se stará stále více soukromníků
Například manželé Kučerovi koupili v polovině devadesátých let zdevastovaný zámek Nové Hrady v Pardubickém kraji od restituentů Bartoňů z Dobenína za 14 milionů. „Bylo to vybydlené, teklo střechami, dole nebyla okna, nebyly funkční sítě. Nicméně ten objekt byl krásný sám o sobě, je to čisté rokoko,“ vypráví Petr Kučera. Začátky na zámku nebyly jednoduché. „Měli jsme všechny věci v krabicích. Spali jsme na zemi ve spacákách, jako za mlada. Takhle jsme začínali. Na jednom vařiči a tak,“ vypráví jeho žena Magda Kučerová.
Od té doby už Kučerovi Nové hrady proměnili téměř k nepoznání. „Na Nových Hradech probíhá komunikace mezi pracovníky národního památkového ústavu a majitelem vstřícně, korektně a bezkonfliktně. Majitelé při obnově této kulturní památky vykonali velký kus práce,“ tisková mluvčí Národního památkového ústavu Jana Tichá.
O žádné dotace od státu přitom nestojí. „Já jsem dokonce proti státním dotacím, protože zejména evropské peníze mají obrácenou stranu. Pro nás, jako pro soukromníky, jsou nejdražší na trhu. Když si půjčím od nebankovní instituce, tak na tom budu lépe,“ myslí si Petr Kučera. „My jsme schopni pracovat za ceny, které jsou na osmině nebo desetině nákladových položek, které platí stát, nebo člověk, který vezme evropské peníze,“ vysvětlil.
„Předpokládáme, že během pěti let dokážeme vytvořit takový areál, který přiláká pozornost většinového návštěvníka,“ doufá Petr Kučera. Důraz plánuje do budoucnosti klást zejména na exteriér a na zámecké zahrady. Zvláštností Nových hradů je i to, že soukromé prostory majitelů jsou propojené přímo s prohlídkovou trasou. „To je právě to, co se lidem velmi líbí, když mohou nakouknout do soukromí, když vidí jídelnu nebo někdy i kuchyni,“ doplnila Magda Kučerová.
Nejrozsáhlejší odstátnění se konalo v první půlce devadesátých let, kdy u nás proběhly největší restituce v postkomunistické Evropě. Stovkám bývalých velkostatkářů se vedle tisíců hektarů polí a lesů vrátily i hrady a zámky.
Právě tehdy přišla k zámku Blatná Jana Hindlprandtová Germenisová. „Kdyby nebyly restituce tak rozsáhlé, nejsou peníze na ten zámek,“ vysvětluje ekonomické fungování památky, kterou po celou dobu její existence živily přilehlé lesy a rybníky. „To je podpora pro zámek a pro všechny opravy, co se na něm dělají. Peníze jdou z toho lesa a rybníka,“ dodala.
Ani Blatná, přestože nebyla tak zdevastovaná, jako mnohé jiné české zámky, se totiž nevyhla rekonstrukci, která probíhá ve spolupráci s památkovým ústavem. „Komunikace na zámku při obnovách probíhá naprosto vstřícně, korektně, spolupracují. Paní majitelka dodržuje podmínky dané závazným stanoviskem. Při případných změnách na základě nálezů v průběhu stavby vždy řeší s odborníky na základě konzultací,“ potvrdila tisková mluvčí NPÚ Jana Tichá.
„Interiéry už jsou skoro hotové, ale ještě nás tento rok čekají venkovní fasády,“ doplnila majitelka zámku. Opravy financuje asi ze 70 % ze svého, zhruba třetinu přispěje stát. „Do zámku jsme investovali zhruba 15-20 milionů,“ upřesnila Jana Hindlprandtová Germenisová.
Ne každá památka má ale takové štěstí
Mezi restituenty zámků se výjimečně vyskytují i černé ovce. Památkáři k nim počítají i Andreu Ischolovou, která restituovala zámek v pražských Petrovicích a polovinu lukrativních pozemků v této městské části Prahy 10. „Devastace zámku pokračuje dále, bohužel se zatím nepodařilo docílit stavu takového, aby se alespoň zafixovala současná situace,“ řekla ke stavu petrovického zámku starostka Olga Hromasová.
„V roce 2014 rezortní památková inspekce provedla na místě kontrolu a zjistila, že zámek nadále chátrá, je v děsivém stavu,“ dodala mluvčí ministerstva kultury Simona Cigánková s tím, že na základě tohoto podnětu magistrát uložil majitelce pokutu, z níž ale zaplatila jen jednu splátku. Pokud by majitelka petrovického zámku nesplácela pokuty, které se v jejím případě mohou vyšplhat do milionů, nevylučuje státní památková péče exekuci jejího majetku.