Praha - Rok co rok upozorňuje Nejvyšší kontrolní úřad na špatné hospodaření se státními penězi a rok co rok je většina jeho závěrů k ničemu. Úřad totiž nemá páky, jak dosáhnout nápravy. Teď navíc Senát zamítl ústavní novelu, která by instituci umožnila prověřovat také obce, kraje a firmy s majetkovou účastí státu. Boj o kompetence kontrolorů tak pokračuje.
NKÚ nemá pravomoc udělovat sankce
Je to jako přes kopírák. Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) pravidelně upozorňuje například na to, že státní instituce rozdělují velké veřejné zakázky netransparentně. Jen v letech 2009–2012 úřady velmi neprůhledným způsobem rozdělily podle kontrolorů zakázky za více než 21 miliard korun. V případě IT dodávek se ministerstva obešla bez otevřených tendrů dokonce v 77 % případů.
Nicméně žádné sankce nebo automatické zrušení napadených zakázek nenásledovalo. NKÚ totiž sankce udělovat nemůže a stejně tak jeho verdikty automaticky nezavazují kritizované úřady k nápravě. Český NKÚ je dědicem počátku 90. let a jeho pravomoce jsou velmi malé – mnohem menší, než je například standard v zahraničí.
„NKÚ byl stavěn jako doplněk stávajícího systému. Tvrdilo se, že zakázky bude kontrolovat Úřad na ochranu hospodářské soutěže a podobně, takže kontrolní úřad skončil jako značně bezzubý,“ říká David Ondráčka z české pobočky Transparency International. „Mezi politiky navíc byla – a stále je – nechuť pouštět NKÚ do příliš mnoha agend a udělat z něj silného hráče s významnými pravomocemi,“ dodává Ondráčka.
Inspirovat se můžeme v Rakousku
Bezzubost se ale nezastavuje jen u samotného úřadu. O zjištěných pochybeních totiž NKÚ informuje vládu i sněmovní kontrolní výbor, exekutiva ani legislativa ale nejsou povinny na výtky patřičně reagovat. Zákon jim ukládá jen věc „projednat.“ To považuje za chybu nejen sám NKÚ, ale i nezávislí odborníci a někteří politici.
„Vláda by měla mít povinnost vypořádat se s připomínkami NKÚ do určité doby a provést konkrétní opatření – vyvodit ze zjištění NKÚ odpovědnost vůči konkrétním lidem a představit provedená opatření například Poslanecké sněmovně,“ míní kritik senátního veta novele o NKÚ Jeroným Tejc (ČSSD). Podobný systém funguje například v Rakousku a tamní vláda tak nemůže zjištění kontrolorů jen tak odložit. Zda budou zákonodárci ČSSD prosazovat změny, případně zda si vláda složená ze sociálních demokratů uplete na sebe podobný bič, to už Tejc nechtěl sdělit.
Rakouský model nejvyššího kontrolního orgánu
Rakouská obdoba českého NKÚ, Účetní dvůr, informuje spolkovou vládu, resp. starostu o závěrech provedených kontrol. Ti pak jsou povinni Účetní dvůr informovat o opatřeních, která na základě jeho zjištění přijali. Existuje zde tak mnohem silnější zpětná vazba kontrolních zjištění, než je tomu v Česku.
Rakouský model se zamlouvá ale i části ODS. „To je bezvadné! Něco podobného by se určitě mělo zavést i v Česku. To je cílem kontroly,“ reagoval senátor Jaroslav Kubera, který patřil k nejhlasitějším debatérům o novele pravomocí NKÚ. A souhlasí také samotný úřad. Podle jeho viceprezidenta Miloslava Kaly je rakouská úprava „jeden z podnětů, které bychom chtěli prosadit.“ Rozhodující však podle něj bude změna stanoviska Senátu, který se k rozšíření pravomocí NKÚ staví negativně.
Hurá do obcí
Kdyby ale Kala mohl prosadit jakýkoliv návrh, žádal by v první řadě novelu, která tento týden ve středu neprošla a která měla NKÚ pustit ke kontrolám obcí, krajů a firem se státní účastí. Důvody jsou podle něj jasné. Na základě úpravy by byl úřad schopen „jít od vlády přes ministerstvo, krajský úřad, obecní úřady až třeba do škol, vyhodnotit to a říct vládě, zda vynaložené prostředky vedly ke zlepšení situace a ve kterém stupni vznikaly největší problémy“, vysvětluje Kala.
Dohled NKÚ nad hospodařením obcí a krajů žádají ostatně i nevládní organizace. „V tuhle chvíli NKÚ nemůže kontrolovat veškerý veřejný majetek tak, jak je tomu v civilizovaných evropských zemích běžné, a jak to doporučují mezinárodní standardy,“ podotkl právník Ekologického právního servisu Martin Fadrný. „Právě státní firmy, obce a kraje operují s majetkem, jehož hodnota dosahuje řádově třetiny rozpočtu ČR,“ upozorňuje Fadrný.
Rakouský kontrolní úřad vidí i do veřejnoprávní televize
Rakouský Účetní dvůr kontroluje finanční hospodaření spolku, spolkových zemí, svazků obcí i samotných obcí a hospodaření fondů, nadací a ústavů, které jsou těmito územními celky spravovány. Dále prověřuje hospodaření podniků, kde mají územní celky padesátiprocentní účast na kapitálu nebo daný podnik provozují. V neposlední řadě pak kontroluje také hospodaření veřejnoprávních korporací s finančními prostředky územních celků, hospodaření sociálních pojišťoven, profesních komor založených zákonem. A kontroloři z Účetního dvora mohou v Rakousku zavítat dokonce do veřejnoprávní televize.
Za zvážení stojí i označování konkrétních viníků Nejvyšším kontrolním úřadem, tak jak je tomu například v Německu. Tamní kontroloři totiž mohou vydávat závazná rozhodnutí pro kontrolovaný subjekt na základě vyčíslení škody a označení konkrétního viníka – například jeden odbor ministerstva. Učinit konkrétní kroky k nápravě je pak snazší a navíc v Německu platí povinnost zpětně informovat tamní NKÚ, jak byla věc napravena.
Německý model nejvyššího kontrolního orgánu
- Německý Spolkový účetní dvůr v rámci své kontrolní činnosti informuje subjekt, u kterého se domnívá, že by měl uplatnit náhradu škody. Odpovědnost, která z kontrolního závěru plyne, je tak mnohem konkrétnější, než pokud se pouze řekne, kde daný subjekt pochybil.
- Působnost Spolkového účetního dvora se vztahuje na subjekty, které spravují majetek státu, které se podílí na státním rozpočtu a které obdržely od státu náhradu nákladů nebo dotaci. Dále se působnost Spolkového účetního dvora vztahuje na společnosti, v nichž má stát přímou nebo nepřímou účast a které se neúčastní hospodářské soutěže, plní veřejné úkoly a za tím účelem jim byly přiděleny prostředky ze státního rozpočtu.
Český NKÚ konkrétní viníky označovat nemůže, pouze upozorní na problémová místa ve státní správě. Sankce, kterou mohou zdejší kontroloři uplatnit, je podat trestní oznámení na neznámého pachatele, a to také činí. Naposledy takto úřad postupoval ve věci pochybení ministerstva zemědělství při nákupu IT za více než miliardu korun. Trestní oznámení na neznámého pachatele již leží na policii, ministerstvo zemědělství celou věc „analyzuje“.
Podle šéfa NKÚ by konkrétní označování viníků nebylo velkou výhrou a svaly jeho úřadu by tím příliš nenarostly. Je totiž vysoce pravděpodobné, že by dotyční lidé žádali soudní přezkum sankce a pravomocný výsledek kontroly by se tak oddálil. Oproti dnešnímu stavu by se podle Kaly mnoho nezlepšilo.
I v Německu ale mají kritizovaní úředníci a politici možnost bránit se nálezu tamního úřadu před soudem. Jak je tedy možné, že kontrola v Německu funguje efektivněji? Je to vlastně jednoduché: Verdikt německého NKÚ je široce respektován a úřad se těší důvěře. Zprotivit se jeho závěrům nebo je „jen“ ignorovat je téměř nemožné, protože daný úřad a/nebo politická strana to pak odskáče v mínění veřejnosti.
