Streetworkeři pomáhají dětem a mladistvým přímo na ulici. Sami je oslovují, řeší s nimi domácí násilí, šikanu, drogy i zneužití soukromí na internetu. Práce je to náročná, přesto ale chápaná podřadně, tvrdí Česká asociace streetwork. Spustila proto kampaň „Na ulici se pracuje!“, kterou chce na svou práci upozornit veřejnost.
Nevyměňujeme jen jehly, možná pomáháme i vašemu dítěti, upozorňují v kampani streetworkeři
Šestnáctiletý chlapec nechce bydlet doma. Jeho otčím ho bije. Rodina ho nepodporuje ani ve studiu. Chtěl si najít práci a osamostatnit se. Nedařilo se mu ale najít žádnou práci na legální pracovní poměr. Pak ho oslovil sociální pracovník v terénu, takzvaný streetworker. Teď mladík hledá byt a normální zaměstnání s jeho pomocí.
Na takovou práci streetworkerů má upozornit nová kampaň „Na ulici se pracuje“, která začala tento týden. Po celé republice se objeví plakáty s heslem „Pozor nebezpečí pádu!“. Streetworkeři totiž dětem pomáhají při přechodu do dospělosti a případným pádům mají předejít.
„Cílem kampaně je informovat veřejnost o tom, co vlastně streetworkeři dělají. Že nepracují jen s uživateli návykových látek. Když se řekne streetworker, tak si lidé vybaví výměnu jehel a stříkaček. Polovina streetwork programů ale pracuje s dětmi a mládeží. Hlavně s těmi, kteří se ocitají v nějaké nepříznivé situaci,“ vysvětluje ředitelka České asociace streetwork Martina Zikmundová.
Do projektu se zapojí všechna členská zařízení asociace po celém Česku. V několika městech budou plakáty také v hromadné dopravě – zatím v Plzni, Jihlavě, Liberci a Českých Budějovicích. V Praze se plakáty objeví na podzim v metru. Projekt je financován z fondů Evropské unie prostřednictvím ministerstva práce a sociálních věcí.
Jeden z plakátů kampaně streetworkerů
„Streetworker pracuje v první linii“
Streetworkeři se věnují věkové skupině od 6 do 26 let. „Streetwork pracovník je vlastně takovým průvodcem. Pracuje v první linii, nečeká, až za ním někdo sám přijde. Často navíc děti ani neví, že nějaká pomoc vůbec existuje a mohou si o ni říct,“ popisuje Zikmundová.
Běžný den v terénu je proto náročný. Sociální pracovníci obchází vytipované lokality a sami hledají, kdo by jejich pomoc mohl potřebovat. Oslovují jednotlivce i skupiny. Jde o různé situace – zanedbávání péče, špatná finanční situace, násilí, neporozumění v rodině, šikana nebo sexualita.
Ze zákona je streetwork sociální službou. Často ale společnost terénní pracovníky vidí jako dobrovolníky, studenty nebo bývalé uživatele drog. Většinou však jde o vysokoškolsky vzdělané lidi, kteří vystudovali sociální práci nebo sociální pedagogiku.
Málokdo umí podle Zikmundové pracovat přímo v terénu. „Síť je docela dobrá, ale dostatek pracovníků není. Zařízení někdy ani nemá personální kapacitu, aby mohlo nabrat další klienty,“ uzavírá Zikmundová.