Praha - Premiér Petr Nečas dnes v Senátu absolvoval svou premiéru v roli předsedy vlády. Členy horní parlamentní komory informoval především o postojích české vlády, které bude zastávat na summitu EU v polovině září v Bruselu. Zároveň hájil svého nového poradce v oblasti lidských práv Romana Jocha, který se části veřejnosti zdá příliš kontroverzní. Například minulý týden proti němu demonstrovala v Praze asi stovka lidí, kterým se nelíbilo jeho pojetí lidských práv. Několik lidí naopak demonstrovalo Jochovi podporu.
Joch se netají tím, že Nečasovi doporučí zrušit Úřad zmocněnce pro lidská práva. Mít „jakéhosi cara lidských práv“ je podle něj myšlenka z feudalismu. Nad jeho názory se v dnešní rozpravě pozastavila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková (ČSSD). Nečas konstatoval, že pozice poradce není výkonnou funkcí a že mezi své poradce vědomě zahrnul i „intelektuálně vyhraněné“ osoby, jejichž názory mohou být pro někoho iritující. „Zrovna jako mě iritují názory některých lidí, kteří jsou třeba blízko k velmi vyhraněnému socialismu, trockismu a levici,“ řekl Nečas s tím, že nicméně od Jocha po nástupu do funkce očekává uměřenější proklamaci svých názorů, které předtím jako nezávislý intelektuál mohl prezentovat „velmi vyhraněně“.
Rozdělení pravomocí mezi komisí a členskými státy je neměné
Premiér také senátory ujistil, že vláda má zájem zapojit plnohodnotně Senát do přípravy zákonů a že on sám i jeho kolegové se na tuto spolupráci těší. Jedním z hlavních témat zářijového summitu EU má podle něj být nastavení takzvaného evropského semestru. Jde o změnu načasování odevzdání a kontroly konvergenčních programů a programů stability. Země EU a eurozóny Evropské komisi tyto plány posílají na podzim každého roku a nastiňují v nich vývoj státního hospodářství v nejbližších letech. Místo podzimu nyní mají státy programy odevzdávat na začátku roku.
Nečas řekl, že Česko nemá problém s tímto propojením, ale nepřekročitelné je podle něj rozdělení pravomocí mezi členské státy a Evropskou komisi. „Členské státy musí zůstat rozpočtovými suverény,“ prohlásil.
Zdůraznil také nutnost dodržování pravidel obsažených v Paktu stability a růstu, který stanovuje podmínky pro rozpočtové schodky a dluhy členských zemí. Aby měl tento pakt nějaký význam, pak podle něj musí obsahovat sankční mechanismy, které by neměly záviset na rozhodnutí politiků nebo úředníků, ale spouštěly by se automaticky. Tresty za porušení paktu by také neměly být jen symbolické, ale vymahatelné a hlavně i bolestivé, protože by jinak nebyly účinné.
