Praha - S tragickými případy získává léčitelství stále temnější stín. Jak ukazuje úmrtí malého chlapce, kterému se věnoval i pořad 168 hodin, v oblasti léčitelské praxe chybí jasnější normy a pravidla zodpovědnosti. Celé situaci by přitom mohla v první řadě prospět přesná evidence léčitelů, jak tvrdí právník Lukáš Prudil. Naopak ulevit s administrativou by prý potřebovali odborní lékaři, kteří často nemají na pacienty potřebný čas. Lidé v nouzi se tak obrací právě k alternativní léčbě, přiznává onkolog Pavel Klener.
Přibývá scénářů, kdy lidé v zoufalé situaci přistoupí na zázračné sliby – a mohou za svou důvěřivost zaplatit nejvyšší cenu. Podobně se zachoval Marcel Wimmer, který uvěřil léčitelům a s leukémií odmítl klasickou léčbu. Jeho rodiče jsou přesvědčeni, že v lednu tohoto roku zemřel předčasně, a usilují o potrestání.
Šestačtyřicetiletý Wimmer se před smrtí léčil ve společenství Slunce naděje u Veltrus na Mělnicku. Zástupci Slunce naděje údajně rodině tvrdili, že je muž téměř vyléčený a mohou si pro něj přijet. Důvod byl však zřejmě opačný. Wimmer ještě před sídlem zařízení podle výpovědi rodičů zkolaboval a zemřel. Případem se zabývají mělničtí kriminalisté.
Podobný případ, oběť o dvě generace mladší. Rodiče šestiletého Vaška v jednu chvíli nevěděli, jak řešit jeho postižení a epilepsii. Běžná medicína totiž stav dítěte nezlepšovala. K tomu všemu se u chlapce projevila cukrovka. Zkusili tak nabídku léčitele, který tvrdí, že pouze harmonizuje. Jedna z prvních podmínek – podle rodičů – zněla obdobně: do nemocnice nechoďte, spolehněte se na nás. Podle léčitele ale bylo vše naopak.
Ať už byla pravda jakákoliv, Vašek navzdory příslibům o brzkém zlepšení do několika měsíců zemřel. Jeho rodiče si od soudu odnesli nepravomocný trest 15 let vězení za vraždu. Za smrt Vaška může opomenutí cukrovky. Rodiče trvají na tom, že jim léčitel řekl, že Vašek cukrovku nemá, a tak by měli inzulín postupně vysazovat. Léčitel se hájí, že se zabývá pouze imunitním systémem a stravou a že téma cukrovky s rodiči neprobíral. Měli se bavit pouze o problému s počůráváním a nervozitou.
Dva případy, které v současné době zaměstnávají ministerstvo zdravotnictví. To zřídilo speciální e-mailové schránky, kam se mají obracet lidé v případě podezřelé či negativní zkušenosti s léčitelem. V podobných případech ale chybí hlavně důkazy. O konzultacích či metodách se věštinou nevedou žádné záznamy. Léčitelé navíc využívají právního vakua a často označují svou činnost jako konzultace. V takovém případě totiž žádnou licenci nepotřebují.
Právě chybějící administrativa je prvotním problémem, tvrdí právník a člen Etické komise při ČLK Lukáš Prudil. „Není žádný registr, jejich činnost není nijak regulována. My vůbec netušíme, kolik a jakých léčitelů v ČR máme,“ tvrdí právník, podle kterého by se praxe léčitelů měla evidovat například v rámci živnostenského zákona. „Tím, že by se vtáhli do zákona, tak by se míra jejich “profesní„ zodpovědnosti zvýšila a ten postih by byl pochopitelně snazší,“ dodává Prudil.
Právě neochota mnohých léčitelů spolupracovat s klasickými lékaři je podle Pavla Klenera dalším kamenem úrazu. Někteří léčitelé mohou pacientovi skutečně prospět, zlepšit jeho kvalitu života, ale jsou to právě ti, kteří spolupracují s lékařem. Léčitelů, kteří toto nerespektují, je bohužel většina," zmiňuje profesor 1. lékařské fakulty UK.
Ani povinná evidence léčitelů prý ale nemusí stačit. Anonymní prostředí internetu nabízí totiž možnost, jak řadu regulí obejít. „Pacienti si i s pomocí internetu vyhledají nejrůznější metody, které jsou mnohdy i proti zdravému rozumu,“ dodává. Podle něj je na vině i nedostatek profesionálních lékařů a jejich zahlcení administrativou. „Jednoduše nemají na pacienta čas, kdežto ti léčitelé s ním všechno proberou, pohovoří s nimi a to pacient mnohdy potřebuje víc než změnu pilulky. Myslím, že to by vedlo k odklonu pacientů od léčitelů, kdyby našli u svého lékaře víc času a víc prostoru na své otázky,“ zakončuje Klener.
