Praha – Vnučka novináře Ferdinanda Peroutky podala žalobu na stát. Chce tak zajistit, aby se prezident Miloš Zeman omluvil za výroky, které o Peroutkovi pronesl v lednovém projevu. Z Pražského hradu naopak přichází na Peroutkovu adresu další kritika, prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček pokračuje ve zveřejňování přehledu textů šéfredaktora revue Přítomnost, které považuje za problematické.
Na Hrad míří žaloba kvůli Peroutkovi, Ovčáček pokračuje v kritice
Spor, kvůli kterému podala vnučka Peroutky Terezie Kaslová žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, se týká části projevu, který pronesl Miloš Zeman na fóru Evropského židovského kongresu na konci ledna v Praze. "Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem Hitler je gentleman. Tentýž novinář po mnichovské dohodě napsal: 'Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky'," řekl tehdy Zeman.
Společnost Ferdinanda Peroutky existenci takového textu zpochybnila a vyzvala prezidenta, aby své tvrzení buď doložil, nebo se omluvil. Protože se nestalo ani jedno, podává nyní Peroutkova vnučka žalobu na stát, jejímž prostřednictvím se chce omluvy domoci. „Žaloba směřuje k tomu, aby Česká republika poskytla satisfakci vnučce pana Ferdinanda Peroutky paní Terezii Kaslové za nepravdivá tvrzení, která pronesl pan prezident při svém projevu k 70. výročí osvobození Osvětimi. Jde nám primárně o omluvu za tyto výroky,“ řekl František Vyskočil, advokát Terezie Kaslové.
Ferdinand Peroutka
Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček charakterizoval nadcházející spor jako „soud nad českými dějinami, nad obdobím druhé republiky a počátku protektorátu.“ Nad podáním žaloby na stát se však pozastavil i ústavní právník Jan Kysela. Míní totiž, že správnější by možná bylo podat žalobu na Miloše Zemana. „Tohle je klasický civilněprávní delikt,“ poukázal Jan Kysela, podle kterého případný zásah do osobnostních práv nekryje prezidentská imunita.
V případě žaloby na stát bude muset soud zvážit, zda je možné konkrétní výroky hlavy státu přičíst České republice. „Pokud prezident tento výrok učinil v rámci nějakého oficiálního státnického projevu, pak odpovědnost padá na Českou republiku a žalovatelná je tedy Česká republika,“ objasnil advokát Miroslav Krutina.
Na to poukazuje i Vyskočil: „Pan prezident určitě nebyl na tu konferenci pozván jako inženýr Miloš Zeman, ale jako prezident republiky. A podle ústavy je prezident republiky zástupce státu. A vzhledem k tomu, že tento projev pronesl bezesporu jako zástupce státu, žalujeme Českou republiku.“
Z Hradu přichází další kritika Peroutky – za srpnovou výzvu ke klidu
Prezident sice minulý týden řekl, že se omluví, pokud se dotyčný článek nenajde, v pondělí ale začal jeho mluvčí Jiří Ovčáček – jenž po textu Hitler je gentleman pátrá – zveřejňovat jiné Peroutkovy příspěvky z období druhé republiky a počátku okupace, které považuje za problematické.
Podotkl, že považuje za zcela zřejmé a zarážející, že zveřejňování kontroverzních článků Peroutky urychlilo podání žaloby, a k pondělnímu Peroutkovu komentáři Češi, Němci a židé (více zde) přidal další s názvem Povinnost je jasná. Vyšel v Lidových novinách 27. srpna 1939 současně s výstrahou protektora Konstantina von Neuratha, který těsně před vypuknutím války varoval před sabotážemi, narušováním veřejného života a vyzýval k poslušnosti.
GALERIE
videogallery_526363
Peroutka sám potom ve svém komentáři pochyboval o smyslu odporu proti okupantům. „Incidenty, jak jsme od 15. března mohli dostatečně poznati, naší národní věci nikdy neprospěly,“ napsal. Již na začátku potom v očekávání války poznamenal, že se v Evropě proti sobě zdvihají „síly, jaké historie v takovém množství nepochybně ještě neviděla“, a dodal: „Naproti tomu síly, které českému národu zbyly, nezasluhují v takovém konfliktu ani zaznamenání. Nejsou schopny posunout kolo dějin o jediný vlas.“ Protože v té době již Češi neměli pohraničí ani armádu, doporučil Ferdinand Peroutka, aby se stalo „hlavní naší taktikou, abychom v této krisi zachránili fysický život národa bez velkých škod a ztrát“.
Ferdinand Peroutka měl před sebou v době, kdy jeho komentář vyšel, již jenom poslední dny svobody. Bezprostředně po vypuknutí druhé světové války ho zatklo gestapo – od března již podruhé – a skončil v koncentračním táboře, nejprve v Dachau a poté v Buchenwaldu strávil celou válku (více o Ferdinandu Peroutkovi si přečtěte zde).