Šikana učitelů žáky již není zakázané téma. Po loňském úmrtí středoškolské učitelky, jež několik měsíců trpěla šikanou skupinky svých žáků, se ozvali další kantoři, kteří zažívali podobné soužení. Ředitelé jim potom dokázali pomoci. Podle školní inspekce je to důležitá změna. Ministryně školství chce na problém opět poukázat také prostřednictvím ocenění zesnulé kantorky. Vlivem třebešínské tragédie na vnímání šikany učitelů ve školách se zabýval pořad 168 hodin.
Ministryně vyznamená učitelku z Třebešína. O šikaně je třeba stále mluvit
168 hodin: Ministryně vyznamená zesnulou učitelku (zdroj: ČT24)
Šikanou učitelů žáky se v posledních měsících zabývalo několik ředitelů škol. Byl mezi nimi i ředitel pražské Střední školy obchodní Ivo Krajíček. Skupinka žáků se zaměřila na jednu z učitelek. „Byla to nepozorná, hlučná skupinka, vyrušovala. Byly tam problémy s chováním, a když jsme projednávali, co se vlastně děje, tak (učitelka) řekla, že se v hodině snaží hlavně přežít,“ shrnul.
Není to jediný aktuální případ, kdy se vedení školy postavilo za šikanovaného učitele. Ještě před rokem by však šlo takřka o nevídanou věc. Vše se změnilo loni v únoru, kdy zemřela učitelka pražské Střední průmyslové školy Na Třebešíně. Vyšlo najevo, že před smrtí čelila šikaně. I když podle policie nebyly útoky žáků bezprostřední příčinou úmrtí – souviselo s dlouhou nemocí – právě třebešínská tragédie pohled na problematiku zásadně změnila. Dcera učitelky Kateřina Vernerová je ostatně přesvědčena, že šikana měla podstatný vliv. „S psychikou se všechno zhoršilo. Jezdila vždy domů zdrcená z toho, co se tam děje,“ zdůraznila.
Důsledky jsou podle náměstka ústředního školního inspektora Ondřeje Andryse zřejmé. „Poměrně dlouhou dobu se ve veřejném prostoru velmi intenzivně diskutovalo o šikaně ve školách a šikaně, kterou zažil pedagog. Takže veřejnost začala mnohem více vnímat význam problematiky,“ shrnul.
Ministryně ocení zesnulou učitelku
Vliv loňské tragédie na to, že se začalo hovořit o dosud tabuizovaném tématu, vnímá i ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD). Ta se také chystá zesnulou kantorku ocenit ministerskou medailí. Jde i o symbolickou podporu všech, kterých se šikana stále dotýká.
„Nejedná se o věc, o které by se mělo mlčet, ale naopak o věc, která musí být veřejnosti známa. Musí být známa vedení škol a musí být z našich škol odstraněna,“ uvedla ministryně.
Kateřina Vernerová krok ministryně Valachové ocenila. „Znamenalo by to pro mě hodně. Pro maminku bylo učit posláním. Milovala to, měla to strašně ráda. Myslím, že tímto způsobem se vzdá čest práci maminky. Ty poslední týdny pro ni byly hrozné,“ řekla dcera zesnulé kantorky.
Lidé pomohli dceři z nesnází
Sama Kateřina Vernerová má za sebou obzvláště obtížné období. Zůstala bez maminky jenom s nemocnou babičkou a takřka bez peněz. Stav se zlepšil poté, co na její situaci poukázala média včetně reportáže v pořadu 168 hodin. Lidé psali e-maily, posílali dárky i peníze. „Dostavil se pocit zajištěnosti. Dostalo se mi pomoci od hodně lidí. I když finance nejsou všechno, přece jenom je zajištění důležité. Já vím, že budu moct studovat a babička bude moct jet na rehabilitační pobyt do Malvazinek,“ řekla.
Dcera učitelky, která se stala terčem a nepřímo možná i obětí šikany, bude mít také práci. Ministryně Valachová chce, aby se její úřad šikanou nadále intenzivně zabýval, a Kateřinu Vernerovou by k tomu chtěla využít. „Je možnost, že bych se mohla účastnit besed na školách a že bych tam mohla mluvit o šikaně. Domluvily jsme se na tom, že bych na školy mohla jezdit se školským ombudsmanem,“ přiblížila Kateřina Vernerová.
Kromě ministryně si jí všiml také filmař Filip Renč. „Chystám film s takovým ženským tématem. Budou tam ženy všech věkových kategorií a mně se líbil její projev, její čeština, její charisma, její fotogeničnost,“ zdůvodnil, proč se rozhodl vyzkoušet ji před kamerou. Roli ve filmu podle scénáře Haliny Pawlowské zatím jistou nemá. Zkusit to pro ni přesto znamená hodně. Všem, kdo ji podpořili, potom vzkazuje: „Jsem vděčná za každý ohlas, i když nestíhám odpovídat na e-maily. Snažím se odpovědět všem, chci, aby každý věděl, že jsem opravdu ráda a děkuji.“