Do úklidu se po probdělé noci pustili všichni, kdo mohli. V Mikulčicích na Hodonínsku přišla řada lidí o střechu nad hlavou, mezi nimi i malý vinař Petr Marada. Dnešní noc stráví v troskách svého domu. Vichr i jemu vzal obydlí a živobytí.
Z jejich střechy zbylo torzo, z dlouholetého živobytí střepy. Petr Marada se ve čtvrtek v podvečer vracel domů za rodinou. Tou dobou už se nad krajem začaly stahovat mraky.
„Máme cimbálovou muziku, tak jsme byli ve Velkých Bílovicích hrát. Když jsme jeli zpátky, tak už nám manželka volala, že mám dojet okamžitě domů. No, když jsem to viděl, co je v Moravské Nové Vsi tak jsem si říkal, proboha živého, co bude tady,“ říká.
Vichr dorazil do Mikulčic nedlouho po sedmé. „Kolem půl osmé manželka zrovna umývala dcery. Když viděla, jak v koupelně je v její úrovni v nějakých sedmi metrech trampolína a ozval se obrovský rachot. Tak vytáhla dcery z vany, a utíkaly do prvního patra,“ popisuje vinař.
V tu chvíli už střechu nad jejich hlavami trhal vítr. Zachránit, co zbylo, mu hned ráno přijeli všichni známí. Domy v jeho ulici, na rozdíl od desítek dalších v celé obci, snad opravit půjdou.
Rodina musí s pomocí přátel celý dům přestavět. „Potřebujeme laty, střešní krytinu, trámy. Půl vesnice bude v háji, prostě není,“ říká Marada. V půl desáté dopoledne byly Mikulčice zdevastované. Na úklidu se podíleli úplně všichni, lidé si alespoň vzájemně pomáhali. Ti, kteří přijeli na pomoc, v podstatě ucpali příjezdové cesty.
Trosky a suť už v Mikulčicích nemají ani kam dávat, všude jsou jí velké hromady. Statik se během dne nezvládl dostat zdaleka ke všem. Zatím se tak aspoň zachraňovalo, co šlo.
