Vzácný gotický obraz Madony z Veveří zřejmě neskončí v soudní úschově. Nejpřeje si to Národní galerie ani církev, které se o dílo soudí. Úschova hrozila, protože Nejvyšší soud zrušil poslední verdikt a vrátil případ k projednání odvolacímu soudu. Obraz je v současnosti v Diecézním muzeu v Brně a podle právníka farnosti z Veverské Bítýšky tam nejspíše také zůstane nejméně do doby, než pražský městský soud znovu rozhodne.
Ačkoli Národní galerie uspěla s dovoláním a má naději, že jí opět připadne středověký obraz Madony z Veveří, její ředitel Jiří Fajt nechce, aby kvůli tomu malba šla do soudní úschovy. „Při dalším postupu bude NG v každém případě zohledňovat především rizika pro obraz samý a z tohoto důvodu se soudní úschova jeví jako problematické řešení,“ zdůraznil ředitel Národní galerie.
Madona z Veveří se letos v březnu stěhovala z Prahy do Brna, protože verdikt pražského městského soudu, podle kterého dílo připadlo církvi, byl pravomocný a Nejvyšší soud odmítl právní moc odložit. Nyní tedy je v Diecézním muzeu v Brně a podle právníka bítýšské farnosti Františka Severina tam zůstane i po aktuálním rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Národní galerie prý jeho ani faráře z Veverské Bítýšky nekontaktovala, aby se domluvili, jak teď s obrazem naložit. Jiří Fajt však řekl, že s farností jednat bude.
František Severin očekává nové rozhodnutí Městského soudu v Praze na přelomu února a března. Soud se bude muset zabývat tzv. funkční souvislostí obrazu se stavbou, ke které patří. Madonu sice objevil ve dvacátých letech minulého století brněnský historik Evžen Dostál jako oltářní obraz v kapličce Matky Boží u hradu Veveří, NG však tvrdí, že pro kapli nebyl původně určený. Jan Jindřich Lucemburský ho prý daroval přímo hradu Veveří. Právník farnosti si naopak je jistý, že podmínka funkční souvislosti byla splněna.
Spor o obraz mezi katolickou církví a galeristy se rozhořel už dříve, než začal soud. Původně se mohly strany dohodnout, kompromis ale nenalezly. Podle dřívějšího vyjádření právníka farnosti Veverská Bítýška galerie odmítla nabídku církve, která navrhla, že galeristé dostanou dílo na půl století do bezplatné výpůjčky, když uznají církevní vlastnictví.
- Madona z Veveří je jedním z nejcennějších deskových obrazů českého gotického malířství. Pochází z poloviny 14. století a její autorství je připisováno malíři z okruhu Mistra vyšebrodského oltáře. Dílo bylo pravděpodobně objednáno jako oltářní obraz pro kapli hradu Veveří nedaleko Brna, který od roku 1335 patřil Karlu IV. V současnosti je obraz jedním ze stěžejních děl v expozici středověkého umění v Anežském klášteře v Praze, letos v červenci ho vláda zařadila mezi národní kulturní památky.
- Podle informací Národní galerie neexistují o osudech obrazu v dalších staletích žádné dostupné zprávy, nejpozději v 18. století ale visel v kapli Matky Boží, stojící poblíž hradu, která patřila majitelům panství.
- V roce 1932 byl obraz Madony z Veveří představen v tisku jako znovuobjevené dílo gotického malířství. Jak uvádí Národní galerie, teprve poté se začala církev dožadovat vlastnictví díla. Spor ale nebyl do poloviny 30. let rozhodnut, v roce 1936 pak převzala obraz do své péče Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění, přímá předchůdkyně NG. Součástí sbírek Národní galerie je Madona z Veveří od roku 1958.
- Katolická církev požádala NG o navrácení obrazu v prosinci 2013 podle zákona o majetkovém vyrovnání mezi státem a církvemi. Galerie ovšem dílo – na rozdíl například od dvojice obrazů Petera Paula Rubense či Vyšebrodského oltáře, vydaných v září 2014 – vrátit odmítla. Církev se proto v únoru 2015 obrátila na Obvodní soud pro Prahu 1, který 7. srpna téhož roku rozhodl o tom, že NG musí obraz vydat farnosti ve Veverské Bítýšce. Galerie se v září proti verdiktu odvolala.
- NG tvrdí, že neexistuje důkaz pro to, že by se od konce 30. let snažila farnost ve Veverské Bítýšce či brněnská konzistoř dospět k dořešení sporu o vlastnictví obrazu. Podle církve ale z listinných důkazů z 30. let minulého století vyplývá, že vlastníkem obrazu byla farnost. Církev argumentovala i tím, že neexistuje od poloviny 18. století do roku 1958 dokument, podle něhož by o toto dílo přišla.
