Ročně se v Česku ukradne kolem čtyř až pěti tisíc kol a koloběžek, a to včetně elektrických. V policejních tabulkách jsou ale jen případy, u kterých škoda přesáhla deset tisíc. Skutečný počet odcizených strojů tak může být násobně vyšší. Kromě ulic a společných domovních prostor je zloději berou i z balkonů nebo například z nosičů na autech. I proto majitelé častěji než dřív sahají k GPS lokalizátorům, což může vést k úspěšnému navrácení stroje. K tomu může pomoci i kamerový záznam, s jeho použitím jsou ale spojena některá pravidla.
Například v Praze 4 u obchodního centra Arkády zloději ukradli uzamčenou elektrickou koloběžku, na místě po nich zbyl jen přestřižený zámek. Součástí stroje bylo ale lokalizační zařízení. „Viděl jsem na mapě, že se nachází někde v Praze 4 v garážích. Zhruba po hodině ale poloha zmizela,“ uvedl okradený majitel koloběžky. Šlo o místo, které je od nákupního centra vzdálené deset minut jízdy autem.
„V průběhu několika dnů se majiteli opět podařilo lokalizovat zařízení,“ uvedla mluvčí pražské policie Eva Kropáčová. „Po dvou dnech od krádeže se poloha koloběžky objevila na Praze 3. Místo se neměnilo, bylo tedy jasné, že musí být tam,“ dodává okradený majitel koloběžky. Policisté podle Kropáčové na situaci okamžitě reagovali, s majitelem se spojili a jeli přímo na místo.
Pomocí lokalizátoru v mobilním telefonu policisté zjistili, že koloběžka je v jednom domě. Postupně procházeli patro po patru a zkoušeli zvukový alarm v mobilní aplikaci. „Ve chvíli, kdy jsme se přiblížili k jednomu z bytů, tak se signál z koloběžky propojil s telefonem a spustil alarm,“ popisuje okradený majitel koloběžky.
„Policisté zjistili po otevření bytu, že se skutečně uvnitř nachází koloběžka, která byla odcizena. Majitelka bytu uvedla, že si ji u ní nechal nějaký známý,“ uvedla mluvčí pražské policie. Vyšetřování zatím policie neuzavřela. Stroj za šestnáct tisíc korun má majitel zpět. K jeho nalezení pomohl hlavně lokalizátor zabudovaný přímo v koloběžce. Takovou praxi využívají i majitelé jízdních kol a aut.
Pracovníci jednoho ze servisů kol v Ústí nad Labem montují sledovací zařízení téměř do každého dražšího stroje, který zde sestavují. Instalují je na nejrůznější části kola tak, aby byla pro zloděje nerozeznatelná. Některá se dávají i přímo do útrob konstrukce. „Zařízení umí i sirénu, která má 85 decibelů, takže to má v sobě pohybový senzor. Vy si zajištěné kolo zamknete, pokud se kolo pohne, tak začne siréna zvučet,“ přibližuje servisní technik Lukáš Holas.
Právě různé typy lokalizátorů pomáhají alespoň trochu zvýšit podíl úspěšných pátrání po ukradených kolech a koloběžkách. Dříve to bylo každé páté, teď čtvrté. Průběžná letošní čísla činí 820 objasněných krádeží z celkových víc než tisíc. Podobná situace je u osobních aut, a to jak v policejních datech, tak v zabezpečení pomocí lokalizátoru. Letos zatím zloději odjeli s víc než osmnácti sty vozů, zhruba třetinu případů policisté dotáhli úspěšně do konce.
Záznamy nepatří na sociální sítě
K dopadení pachatele někdy pomůže i obrazový záznam, přičemž jako důkaz poslouží i ten ze soukromých kamer. Předat takové video policii je zcela na místě, za zveřejnění na internetu ale hrozí pokuta. Například v penzionu v Dašicích si muž ze zamčené zásuvky odnesl přes padesát tisíc korun. Zachytily ho při tom kamery v provozovně. V domě v Horních Počernicích pak další muž odcizil elektrokolo. Jeho majitel odevzdal nahrávku policii, a právě tak by se lidé měli zachovat.
Policie záznamy od lidí posoudí a rozhodne se, zda je zveřejní na sociálních sítích. Často to podle ní může vést právě k dopadení pachatele. V případě podezření z trestné činnosti policie takto může hledat nejen pachatele, ale i svědky události. Ne vždy ale video zveřejní.
„Některé záznamy zveřejňujeme i s dostupem několika týdnů či měsíců, je to z toho důvodu, že se snažíme vyčerpat nejdřív všechny naše prostředky vlastní, až následně dáváme tyto informace veřejnosti,“ vysvětluje policejní mluvčí Jakub Vinčálek.
Lidé se ale často snaží najít pachatele sami a záznam vloží na sociální sítě, což udělal i majitel prodejny elektrokol – kamery totiž zachytily, jak neznámý muž z obchodu odcizil kolo. To se poté pomocí šíření příspěvku na sítích našlo, stejně tak i pachatel. Za zveřejnění záznamu nicméně prodejce dostal pětitisícovou pokutu od Úřadu pro ochranu osobních údajů.
„Argument, který použil úřad vůči nám, byl, že jsme se měli pachatele zeptat, než jsme jeho fotografii bez nějakého rozmlžení nebo zatemnění použili. (...) Ústavní soud nakonec rozhodnul v náš neprospěch, nebo v neprospěch všech majitelů nemovitostí, kteří si hlídají majetek kamerovým systémem,“ uvedl jednatel prodejny Jakub Ditrich.
Souhlas druhé osoby je totiž podle právníků podmínkou pro zveřejnění na internetu. „To, že někdo pravděpodobně spáchal trestný čin nebo přestupek, ještě neznamená, že já jako občan můžu zasáhnout do jeho osobnostních práv. To znamená skutečně ten záznam musím předat policii,“ podotýká vedoucí advokát Sparring Ondřej Zemek.
„Pokud na to někdo Úřadu pro ochranu osobních údajů podá stížnost, pak to úřad prověří a v případě, že shledá, že skutečně došlo k porušení, tak má několik možností, od upozornění, přes vyžádání nápravy, správní řízení, až potom případně sankci,“ dodává mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů Milan Řepka. Výše pokut se liší, úřad o nich rozhoduje individuálně.
