Praha – Občanská demokratická strana (ODS), téměř 12 let strana jednoho muže - Václava Klause, otce zakladatele, ideového vůdce a nejvýraznějšího muže strany. Za 20 let své existence se stala nejúspěšnější stranou v Česku po listopadu 1989 - vyhrála třikrát volby do sněmovny, přes deset let byla ve vládě, čtyřikrát po volbách vládu sestavovala, měla předsedu sněmovny i Senátu a její otec zakladatel Václav Klaus se stal prezidentem. A hned dvakrát, a to i přesto, že vztahy Klause a samotné ODS dnes nejsou zrovna ideální. Klaus se po sporech s Topolánkem se svou stranou fakticky rozloučil, nicméně občas se hovoří o tom, že jakýsi vliv v ní stále má.
Matkou ODS bylo Občanské fórum (OF), hlavní politická síla polistopadového Československa. Nicméně odpor proti komunismu jako jediný spojovací článek nemohl udržet jednotu OF navždy. A tak již necelý půlrok po prvních svobodných volbách začalo hnutí ztrácet dech a rozpad byl nevyhnutelný: Vznikly dva hlavní proudy - konzervativní, představovaný strůjcem ekonomické reformy Václavem Klausem, a liberální v čele s Jiřím Dienstbierem.
Napětí mezi oběma proudy nebylo možné nepostřehnout - vyvrcholilo v únoru 1991 vznikem dvou kolektivních členů OF - Občanské demokratické strany (ODS) Václava Klause a Občanského hnutí (OH) Jiřího Dienstbiera. Odtud vedl jen krůček ke zrodu dosud jednoho z nejvlivnějších politických subjektů Občanské demokratické strany, jejíž ustavující kongres se konal 20. a 21. dubna 1991 v Olomouci.
ODS - konzervativní strana s programem Cesta k prosperitě
Prvním a dodnes fakticky nejvýznamnějším předsedou byl Václav Klaus. Mezi první místopředsedy patřili Petr Čermák a Miroslav Macek, které později doplnil mimo jiné i Josef Zieleniec. První program Klausovy strany pod názvem „Cesta k prosperitě“ ODS definoval jako demokratickou pravicovou stranu s konzervativním programem. K nové straně se tehdy hlásilo 39 poslanců ve Federálním shromáždění a 33 poslanců v České národní radě.
Václav Klaus záhy začal tvrdě pracovat na image strany a v podstatě ihned zahájil volební kampaň, která přinesla v červnu 1992 své ovoce – Klaus stanul v čele koaliční vlády a ODS se stala dominantní silou na české politické scéně. Druhý subjekt vzniklý z OF, Občanské hnutí, ve volbách propadl a v průběhu dalších let postupně zmizel z politické scény.
Klaus tak dokázal zúročit nejen popularitu OF, ale i své vlastní osoby a následující čtyři roky byly zlatými roky nejen pro Klause, ale i pro českou pravici. Až nástup sociální demokracie v čele s Milošem Zemanem znamenal méně klidné období nejen pro Klause. To se stalo po volbách 1996, které ODS sice vyhrála, ale menšinová vláda pozici ODS i samotného Klause značně oslabila. V létě 1996 tehdejší místopředseda ODS a ministr zahraničí Josef Zieleniec poprvé veřejně kritizoval poměry uvnitř ODS, například přílišný centralismus v jejím řízení.
Opoziční smlouva předznamenala konec Klausovy vlády v ODS
Skutečné problémy však Klausovi přinesla až domácí ekonomická krize na jaře 1997, která posléze přerostla i v krizi politickou. Vše urychlily aféry s financováním ODS a tzv. sarajevský atentát v listopadu 1997, kdy Jan Ruml a Ivan Pilip vyzvali Klause, aby odstoupil z čela strany. ODS se sice tehdy rozštěpila, ale pod Klausovým vedením dokázala nečekaně uspět v červnu 1998 ve volbách, v nichž se po ČSSD stala druhou nejsilnější stranou. Povolební krizi tenkrát Klaus s Milošem Zemanem vyřešili opoziční smlouvou, která ODS v následujících volbách politické body nepřinesla.
Po neúspěchu ODS otec zakladatel zamířil na Hrad a šéfem strany se v prosinci 2002 stal překvapivě Mirek Topolánek. Přesto, že vztahy Klaus -Topolánek nikdy nebyly zrovna ideální, dokázala Topolánkova ODS zajistit Klausovi prezidentské křeslo, a to hned dvakrát (2003 a 2008).
S Topolánkem nahoru i dolů
Topolánek poté v červnu 2006 dovedl ODS k historicky nejlepšímu výsledku v parlamentních volbách (81 mandátů). Vládu se mu sice sestavit podařilo, nicméně jen díky dvěma přeběhlíkům z tábora sociální demokracie. A stačily dva roky a vláda i samotný premiér Topolánek nasbírali tolik negativních bodů, že to vedlo k porážce občanských demokratů v krajských a senátních volbách. V ODS se poté zvedla vlna nespokojenosti s Mirkem Topolánkem a na stranu jeho kritiků se postavil i Václav Klaus, který se na prosincovém kongresu vzdal funkce čestného předsedy, a fakticky tak přestal být členem ODS. Předsednické křeslo však navzdory všemu obhájil Mirek Topolánek.
Jeho vláda v ODS ale netrvala dlouho. V březnu mu sněmovna vyslovila nedůvěru a Česko po dohodě ODS a ČSSD pomalu ale jistě spělo k předčasným volbám. Ty se však nakonec z rozhodnutí Ústavního soudu nekonaly a lidé šli až k řádným volbám v červnu 2010. Jenže těsně před volbami Topolánek kvůli svým výrokům na adresu homosexuálů, církve a Židů musel z vedení strany odejít a do čela pošramocené ODS se postavil Petr Nečas. A na výsledku strany to bylo znát - v květnu strana dosáhla svého historicky nejhoršího výsledku ve sněmovních volbách - skončila druhá se ziskem 20,22 procenta (53 mandátů). Přesto však s TOP 09 a Věcmi veřejnými sestavil Nečas dosud nejsilnější koaliční vládu v historii České republiky.
- Jan Ruml, Václav Klaus a Ivan Langer autor: A. Jungrová , zdroj: ISIFA/Lidové noviny http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2481/248072.jpg
- Václav Klaus na kongresu ODS v Liberci autor: David Port , zdroj: ISIFA/Lidové noviny http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2481/248069.jpg
- Ivan Langer a Mirek Topolánek zdroj: ISIFA http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2481/248082.jpg
- ODS autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2077/207603.jpg
- Jednání ODS a ČSSD (Klaus - Zeman) autor: Tomáš Krist , zdroj: ISIFA/Lidové noviny http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2481/248071.jpg
- Mirek Topolánek a Pavel Bém (2006) zdroj: ISIFA http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2481/248084.jpg
- Grémium ODS autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2472/247197.jpg
