Praha - Václav Klaus, jedna z nejvýraznějších postav české politické scény určující rytmus a směr transformačního procesu, otec zakladatel občanských demokratů a nakonec i druhý prezident samostatného českého státu. Snad o žádném jiném politikovi se stále nevede tolik diskusí jako o Václavu Klausovi. Jedněmi obdivován, druhými nenáviděn, málokoho nechává klidným. Osobností Václava Klause v čele Občanského fóra se zabýval v neděli 17. října od 20:10 zabýval speciál ČT24 Demokracie: Rok první - Václav Klaus v čele OF.
Své občas i kontroverzní názory si nenechává pro sebe a takřka vždy jimi vzbudí rozruch nejen na politické scéně České republiky, ale i na poli evropském. Zejména v 90. letech jej provázela pověst arogantního člověka, i někteří loajální členové jeho týmu připouštěli, že je s ním těžké pracovat. „Jako profesor ekonomie rád poučuje a nemá rád drzé otázky studentů“, citoval již v 90. letech pražský zpravodaj agentury Reuter nejmenovaného Klausova spolupracovníka.
Václav Klaus pravidelně zdůrazňuje své thatcherovské přesvědčení a oddanost ničím nespoutanému volnému obchodu. Avšak tato rétorika se často dostávala podle mínění mnohých do rozporu s politikou, kterou sám v 90. letech prosazoval, i s tím, kam až je připraven jít, aby zachoval sociální smír. „Klaus pronáší liberálně konzervativní projevy pro Mezinárodní měnový fond, ale provádí sociálně demokratickou 'realpolitiku', přijatelnou pro široké vrstvy,“ citoval v polovině 90. let britský list pražského ekonoma Jana Mládka. Na druhé straně však Klausovi nelze upřít renomé mezinárodně uznávaného politika a ekonoma světového formátu.
Do politiky vstoupil Václav Klaus po listopadu 1989. Jako člen Občanského fóra (OF) byl v prosinci 1989 jmenován federálním ministrem financí. V říjnu 1991 pak usedl do křesla místopředsedy federální vlády. Obě tyto funkce vykonával do července 1992. V říjnu 1990 se Klaus stal předsedou OF a po jeho rozpadu založil Občanskou demokratickou stranu, z níž udělal jednu z nejsilnějších politických sil v zemi. Díky popularitě OF a své vlastní osoby se mu podařilo vyhrát volby v roce 1992 a následující čtyři roky byly zlatými roky nejen pro Klause, ale i pro českou pravici. Až nástup sociální demokracie v čele s Milošem Zemanem znamenal méně klidné období nejen pro Klause.
